Laudatio

o udělení čestného občanství města Chemnitz Dr. Peteru Seifertovi dne 4. listopadu 2016

Mluvené slovo vítězí!

Vzácní hosté,

Byl jsem požádán osobou, která má být poctěna, abych přednesl hlavní projev.

Je pro mě ctí a výzvou, že mohu učinit tak za svého předchůdce. A je to již podruhé, co jsem přednesl projev na jeho počest. A jak by tomu mohlo být jinak, obsahově jsou si velmi podobné.

Honosný koncert

Spontánní honosné koncerty, vážení hosté, jsou výrazem extatické, mimořádné radosti a nadšení.

Jako na mistrovství světa ve fotbale, když Německo vyhraje a postoupí do dalšího kola. Nebo se stane mistrem světa.

V době, kdy u nás takové kolektivní výbuchy radosti ještě nebyly běžné, se takový spontánní honkongský koncert konal v Chemnitzu v roce 1993 z rozhodnutí městské rady.

Snad jediný svého druhu, který se kdy v Německu kvůli rozhodnutí městské rady konal.

Dne 15. září 1993 byl Dr. Peter Seifert původně zvolen městskou radou úřadujícím starostou.

Kdykoli se Chemnitz na počátku devadesátých let dostal na titulní stránky novin, bylo to obvykle kvůli skandálům a chaosu ve vedení města nebo v městské radě.

Chemnitz, údolí slz. Ochotná oběť, často zesměšňovaná.

A právě proto mnozí obyvatelé Chemnitz považovali zvolení Petera Seiferta za spásu a velkou naději pro své město.

Proto ten koncert klaksonů, když rozhlas hlásil to, v co mnozí doufali: konečně se městská rada rozhodla správně. Konečně má Chemnitz starostu, kterému se dá věřit.

Zrovna jsem se projížděl autem v centru města. Ten euforický, kolektivní výbuch emocí obyvatel Chemnitzu na klakson auta mi přišel skvělý.

Ale není klakson varovný signál? Také pro vyvolené? Horká euforie - která už v sobě skrývá ochlazené zklamání.

Ano, objektivně řečeno: Očekávat vykoupení mimo kostel, od pana starosty, je nenapravitelná touha, a to nejen ve městě, které se několik desetiletí jmenovalo Karl-Marx-Stadt. Ale naděje, že v čele města je nyní činitel, který to dokáže, je uskutečnitelná.

Peter Seifert své občany v Chemnitz nezklame. Měl křížek s reorganizací svého města společně s městskou radou, starosty a městskou správou.

Obyvatelé Chemnitzu nyní podpořili správného muže. Má pro město plán. Konečně.

Sedmibodový plán, který chce uskutečnit do voleb v roce 1994. To mu dodává profil a odvahu podnikatelů, kteří Chemnitz podporují.

A důvěru obyvatel Chemnitz ve vedení svého města a v mladou demokracii. Je plný energie, nápadů a elánu.

A vše si vyžádal sám od sebe. Čtrnáctihodinový pracovní den bude jeho pracovní náplní ještě mnoho let.

Přímá volba občany se koná 12. června 1994. Obyvatelé Chemnitz si poprvé zvolili za svého starostu Petera Seiferta, který získal 73 % hlasů. Znovu je zvolen v roce 2001 s téměř 70 %.

V jeho prospěch se již netroubí. Nyní je jaksi jasné, že pro Chemnitz může být jen tento starosta.

Je to zcela přirozeně pan starosta . "Seifert to zvládne," říká se často ve městě. A on to přesně ví.

Úřad

S Peterem Seifertem jsem se poprvé setkal v roce 1991, dva roky před jeho nástupem do funkce. Byli jsme ve stejné místní organizaci SPD.

Okamžitě mě zaujala jeho přirozená autorita. Když Peter Seifert mluvil, lidé mu naslouchali a to, co říkal, mělo váhu. Tak tomu bylo v roce 1991 a tak to zůstalo. Vlastně všude, kde jsem se s ním v následujících zhruba 25 letech setkal.

Při této pochvalné řeči jsem se zamýšlel nad tím, zda se Peter Seifert v důsledku své funkce výrazně změnil. Myslím, že nikoli.

Do funkce přišel jako silná, výrazná osobnost. S mnoha rozhodujícími přednostmi i některými slabostmi. Ty má každý, jinak není nikdo.

Nestranický inženýr s doktorátem a ředitel závodu na výrobu měřicích přístrojů ve Zwönitzu se díky historické cézuře šťastného sjednocení ve zrychleném řízení proměnil v politika.

Jeho rostoucí zkušenosti ve funkci se podepsaly pod jeho efektivitu.

Setkání s mnoha osobnostmi novodobých dějin - od Willyho Brandta po Vladimira Putina - ho zasáhla a posílila jeho akčnost.

S asertivitou reorganizoval státní správu.

Jeho důrazná odbornost byla přesvědčivá a přispěla například k tomu, že koncern Volkswagen investoval v Chemnitzu. O toto rozhodnutí se zasloužil zejména profesor Carl Hahn, tehdejší předseda představenstva. Chtěl se podílet na tom, aby sjednocení Německa bylo úspěšné.

V současné době zaměstnává závod na výrobu motorů VW přibližně 1700 lidí a je nejvýkonnějším závodem svého druhu v rodině VW na světě.

Pod vedením pana starosty Seiferta se urbanistické plánování stalo prozíravou politikou umístění. Vzniklo několik průmyslových zón, které umožnily mnoha podnikům etablovat se na národní i mezinárodní úrovni.

Peter Seifert citlivě, s historickým povědomím a angažovaností podporoval židovskou komunitu. Osobně se ujal výstavby nové synagogy v Chemnitzu. Od jejího slavnostního otevření uplynulo již více než deset let. Židé mají v Chemnitzu opět své stálé místo. V současnosti zde žije více než 600 členů komunity.

Nyní je zde také židovská mateřská škola. V Chemnitzu se opět rodí Židé. Téměř zázrak. Zázrak.

Vytrvalost je také vlastnost, kterou si Peter Seifert přinesl s sebou a mohl ji dobře využít.

Z. Například při vytváření nového centra města Chemnitz. Několik návrhů, dlouhé diskuse a zhruba po deseti letech - kolem roku 2000 - vzniklo nové centrum města.

Rozhodující bylo, že pan Seifert dokázal diskuse v městské radě, které děsily investory a byly plné stále nových požadavků, nasměrovat správným směrem a tím je ukončit.

Přední němečtí architekti, s některými z nich jsem se v posledních deseti letech setkal, o bývalém městě K-M přemýšleli a předkládali své plány.

A - mám z té doby dojem - čím více nápadů bylo na stole, tím méně městská rada věděla, co je dobré a správné.

Tour de force se nakonec podařilo.

Naše radnice - jedna z mála zbývajících historických budov - JE opět centrem života v centru města:

Tato krásná hala v centru města získala před 100 lety nezaměnitelnou auru díky nadčasovému obrazu Maxe Klingera.

Název "Práce, prosperita, krása" svým způsobem odráží koncepci nového centra města. V kombinaci se starým Chemnitzem a architekturou Karl-Marx-Stadtu je to velmi vhodné tvrzení.

Sám Peter Seifert o výstavbě centra města říká: "Kdyby se to nepovedlo, obyvatelé Chemnitz by mě vyhnali z města obuškem."

A protože vás mám, dámy a pánové, právě teď s sebou v sále městské rady, zůstaňme u toho ještě chvíli:

Za třináct let ve funkci řídil pan starosta Seifert více než 130 zasedání městské rady, obklopen polonahými krasavicemi Maxe Klingera:

Všichni byli suverénní, zábavní, rozmarně vtipní - když měl náladu - , nároční a neústupní - když to bylo důležité. Nikdy neměl rád dlouhé, rozvláčné projevy.

Rychle přecházel k věci a projevoval rozvahu. To se radním líbilo. Ale ne všichni to dělali stejně.

Široké uznání občanů pro něj bylo pobídkou i prostředkem, který v dobré míře využíval k prosazování svých plánů v městské radě.

Jinými slovy, cíleně využíval svou moc pro věc, o níž byl přesvědčen. Přitom občas tlačil na radní až do krajnosti. A neuplatňoval jen nátlak, ale také rychlost. Často nedokázal postupovat dostatečně rychle.

Skutečnost, že rozhodnutí o jeho jmenování čestným občanem podpořily téměř všechny politické skupiny napříč stranami, ukazuje, že jde o to nejvyšší, čeho lze v této sněmovně dosáhnout: Úcta a uznání a za společné úspěchy napříč stranami.

Pocta, která byla dnes panu Seifertovi udělena, je také poctou všem čestným občanům města, kteří svými rozhodnutími posunuli město kupředu.

Symbolizuje tedy i tehdejší rozvojovou práci.

Sprint

Budoucí čestný občan je, vážení hosté, válečné dítě - narodil se ve Zwickau v roce 1941. Těžká doba, která formovala jeho generaci. Sport byl možná východiskem, kdo ví. Psychologové se o válečné děti se všemi jejich krutými zážitky nezajímali.

Možná proto, že jiné sporty, které vyžadovaly určité praktické předpoklady, v poválečném Zwickau nebyly k nalezení - nebo proto, že to byl právě jeho talent - se stal běžcem, na krátké tratě.

S časem pod jedenáct vteřin - se zastavením rukou - na 100 metrů byl v mládí neuvěřitelně rychlý. Miloval také fotbal. Úspěšným fotbalistou se však nikdy nestal. Vždycky byl rychlejší než míč. Atletika tak zůstala jeho velkou vášní dodnes.

Rychlý doktor - jedna z jeho přezdívek ve funkci starosty - propagoval tento sport.

Německý atletický svaz si starosty Chemnitzu a chemnitzského sportu vážil natolik, že v roce 2002 určil směr konání mistrovství Evropy v atletice v Německu, v Sasku, právě v Chemnitzu.

Již existoval návrh stadionu: od architekta Behnische, který se v Chemnitz narodil a který navrhl také olympijský stadion v Mnichově v roce 1972.

Chybělo jen 50 milionů marek od Svobodného státu. Ten o ně bojoval, on, Chemnitz je nedostal. Mistrovství Evropy se konalo v Mnichově.

To Petera Seiferta těžce zasáhlo. Ale nenechal se neúspěchy rozhodit. Dodnes je prezidentem atletického klubu v Chemnitzu. Dvacetiletý Max Heß, závodící za LAC Erdgas, halový mistr Německa a mistr Evropy v trojskoku, je jedním z "jeho atletů".

Mimochodem, v Sasku se nikdy žádné mistrovství Evropy v atletice nekonalo.

Dámy a pánové,

Chemnitz je město automobilů. A obyvatelé Chemnitzu mají svá auta velmi rádi. Stejně jako náš rychlý laureát.

Bylo tomu tak už v době, kdy byl panem starostou. Málokdy se nechal vozit řidičem. Chtěl udávat tempo.

Pokud tak učinil, služba nebyla pro přiděleného řidiče žádnou zábavou.

Sekretariát si objednal řidiče na služební cestu do Kolína nad Rýnem. Na dálnici A4 bylo mnoho prací a omezení rychlosti. Řidič jel vzorně. U Erfurtu však musel zastavit a přesednout si na místo spolujezdce.

Pan starosta jel příliš pomalu. Řidiče tedy do Kolína nad Rýnem odvezl pan starosta.

Zůstává tajemstvím doktora Seiferta, kolik zaplatil pokutujícím úřadům v celém Německu.

Dokonce se mu podařilo získat čtyřtýdenní zákaz řízení, když pracoval pro své město.

Někdo jako on neskončil v titulcích novin. Místo toho se setkal s mírným úsměvem, šťastný, že má také slabiny.

Teď, když je mu 75 let, možná zítra nasedne do svého auta a zeptá se sám sebe, jak rychle vlastně smí čestní občané jezdit.

Co mu zbývá?

Hodně. Mnohem víc, než zde mohu říci.

Pan starosta Peter Seifert a městská rada určili směr, kterým se Chemnitz opět stane moderním, úspěšným průmyslovým městem, městem obchodu, vědy a řemesel.

Jako inženýr byl přesvědčen o odbornosti dobře vyškolené, tvrdě pracující kvalifikované pracovní síly.

Tradice podnikání v Chemnitzu ho podněcovala k tomu, aby obdělával půdu, do níž se mohly zasadit a růst nové, odvážné podniky. Tento růst pokračuje a udává městu tempo.

Dnes je "Made in Chemnitz" opět celosvětovou známkou kvality. Například v oblasti strojírenství a strojních zařízení, technických textilií, vývoje v oblasti konstrukce vozidel, mikrosystémové technologie, energetické účinnosti a lehkého stavebního inženýrství.

Dámy a pánové,

Zůstává jedna z největších soukromých sbírek klasického moderního umění od Otto Dixe po Andyho Warhola.

Nenachází se v Mnichově, kde sběratel žije, ale v Chemnitzu. V muzeu Gunzenhauser.

Laureát byl starostou v době radikálních převratů. To, že to pro Chemnitz znamenalo nový začátek, prospělo i sportu.

Položil základy sportovního školního centra.

Dnes je se svým gymnáziem, sportovním gymnáziem a právě budovaným internátem příkladným tréninkovým centrem státu.

Zůstává po něm výjimečný starosta v historii města, který se za 13 let ve funkci významně zasloužil o to, čím je Chemnitz dnes:

Město, které se vzpamatovalo z úpadku průmyslu a velkého odchodu 75 000 lidí.

Dnes Chemnitz opět roste.

Je to místo, kde se přemýšlí a tvoří budoucnost. S prostorem pro nápady a lidi, kteří chtějí něco vytvořit.

Dámy a pánové,

Může být člověk, který tolik pracoval, dosáhl a dokázal, vlastně důchodcem?

Ne tak docela. Ne, nemůže.

Stačí sekat trávník, chodit na výlety, sledovat, co dělají ostatní. To ještě není jeho parketa. Už nemusí nikomu nic dokazovat. Už nemusí plnit sliby z vytroubeného koncertu.

Ale doufám, že stále potřebuje adrenalin, který mu přináší to, že dělá něco pro dobrou věc.

Neznám všechny jeho čestné funkce.

Co ale vím jistě, je to.

• je předsedou Rady univerzity TU Chemnitz.
• prezidentem LAC
• členem poradních sborů
• A když se ho zeptám, můj poradce.

Každý, kdo vede město s takovou lidskou velikostí, s takovým nadšením, by mohl zůstat starostou navždy.

Nebyl to však saský obecní zákoník se svou věkovou hranicí, ale on sám, kdo stanovil limit. Do důchodu chtěl odejít v 65 letech. A také to udělal. Rozhodl se sám. Přesně takový, jaký je.

A jeho nástupce mu nebyl lhostejný.

Dámy a pánové,

Nikdy nebylo jeho cílem přijímat projevy o sobě a osobní pocty.

Nyní došlo k tomuto.

Město Chemnitz uděluje čestné občanství bývalému panu starostovi Dr. Peteru Seifertovi.