Projev OB 01.12.2007

u příležitosti otevření muzea Gunzenhauser dne 1. prosince 2007

Mluvené slovo se počítá!

Vážený pane spolkový prezidente, vážený pane premiére, vážený pane doktore Gunzenhausere, vážený pane kníže z Hohenzollernu, vážený pane státní ministře, vážení poslanci Spolkového sněmu a Saského zemského sněmu. Vážený pane Gunzenhausere, vážený pane kníže z Hohenzollernu, vážený pane státní ministře, vážení poslanci německého Spolkového sněmu a saského zemského sněmu, vážení představitelé partnerských měst Akron, Tampere a Volgograd, vážení zastupitelé městaAkron, Tampere a Volgograd, vážení radní a starostové měst, vážení sponzoři Sparkasse, vážená paní Mössingerová, vážené slavnostní shromáždění. Je mi velkým potěšením přivítat vás v tento výjimečný den v historii města.

Je pro nás velkou ctí, že jste, pane prezidente, dnes mezi námi; těší nás to a povzbuzuje.

Dnešní otevření Gunzenhauserova muzea je výsledkem stoletého rozhodnutí ve prospěch Chemnitzu.

Dámy a pánové,
modernismus započal Picassem v roce 1907, což je éra, která z pohledu Chemnitzu představuje hospodářský, intelektuální a kulturní rozkvět. Dodnes charakterizuje tvář, tempo a sebepojetí tohoto města.

Již na počátku minulého století udávali směr četní uměnímilovní a mecenášští podnikatelé, jako například rodina Vogelů se svými zakázkami pro Maxe Klingera a rodina Esche s Henrym van de Veldem.

Tento kvetoucí smysl pro umění se od roku 1909 projevoval v impozantním König-Albert-Museum s bohatou uměleckou sbírkou. V průběhu uplynulých sta let se sbírka z historických důvodů neobešla bez rušivých zásahů. O to cennější je každý jednotlivý mecenášský závazek vůči uměleckým sbírkám, zejména v novější historii. Díky nadaci Hartmuta Kocha z Chemnitz například přibylo do sbírek celé grafické dílo Wolfganga Mattheuera.

Dámy a pánové,
ochota dárců ze starých spolkových zemí darovat Chemnitz jednotlivá umělecká díla nebo celé sbírky, jak to nedávno prokázali manželé Flüggeovi z Düsseldorfu, není samozřejmostí, a proto je obzvláště potěšující. Přivézt do města některou z velmi rozsáhlých sbírek klasického moderního umění se však zdálo téměř nemožné.

O takto dobře vybavené a inspirované sběratele se obvykle rozpoutá ostrý spor, v němž se zpočátku zdálo, že Chemnitz nemá šanci.

Rozhodné rozhodnutí Dr. Alfreda Gunzenhausera, který se z nadaného sběratele stal velkorysým mecenášem a vybral si Chemnitz jako místo pro svou sbírku, nelze přeceňovat.

Vážený pane doktore Gunzenhausere, nám obyvatelům Chemnitz a našim hostům dáváte velkolepý, neocenitelný dar.

Dámy a pánové,
Gunzenhauserova sbírka obsahuje téměř 2 500 uměleckých děl. Zaměřuje se na díla klasické moderny. Seznam zastoupených umělců je impozantní: Dix, Corinth, Heckel, Kirchner, Paula Modersohn-Becker, Pechstein, Schmidt-Rottluff, Beckmann, Gabriele Münter, Altenbourg, Grützke a Warhol. Pozoruhodné jsou četné obrazy Noldeho, Jawlenského a Felixmüllera. Vážený pane doktore Alfrede Gunzenhausere, jménem města a jeho občanů bych Vám rád vyjádřil hlubokou a velkou vděčnost za Váš velkorysý dar. Vážený pane doktore Gunzenhausere, s pomocí veřejných i soukromých sponzorů se nám naštěstí podařilo splnit naše přání a vytvořit budovu, ve které bude umístěna Vaše nádherná sbírka.

V první řadě je to Sparkasse Chemnitz, která společně s Ostdeutsche Sparkassenstiftung významně přispěla k uskutečnění snů města Chemnitz. Jsem zavázán panu Holtmannovi, prezidentovi Východoněmeckého svazu spořitelen, a panu Grimmovi, předsedovi představenstva Sparkasse Chemnitz. Jsem rovněž zavázán svému předchůdci ve funkci, Dr. Peteru Seifertovi, a radě města Chemnitz, bez jejichž podpory, odvahy a rozhodnosti by bylo muzeum nemyslitelné a neudržitelné. Jen s tímto nadšením lze uskutečnit zdánlivě utopické plány. Rád bych proto poděkoval naší generální ředitelce paní Ingrid Mössingerové za to, že přesvědčila doktora Gunzenhausera, aby svou cennou sbírku věnoval Chemnitzu. Děkuji za tento historický milník

Dámy a pánové,
Autor, který hledá pravdu, musí být přítomen. Ne ve svém materiálu, ne ve svých postavách - ale ve svém pohledu na svět. Neúplatné pozorování je klíčem, který otevírá dveře k realizaci.

To je i případ Amose Oze - bezpochyby jednoho z nejvýznamnějších spisovatelů naší doby. V jeho dílech se snoubí pozorovací talent a cit pro politickou kulturu s brilantním jazykem. Amos Oz vrstvu po vrstvě odkrývá to, co je zřejmé, aby našel to podstatné. Stejně jako Stefan Heym často odráží velký svět v miniaturní podobě. Dívá se na vztahy nebo rodiny, aby ukázal, že politické poměry nebo společenské konflikty se řídí podobnými zákonitostmi.

"Peklo i ráj lze najít v každé místnosti," píše Amos Oz. "Za každými dveřmi. Pod každým manželským přehozem. Je to tak: trocha zloby - a člověk člověku připraví peklo. Trocha soucitu, trocha velkorysosti - a člověk připraví člověku ráj"[1].

Dámy a pánové,
budova Sparkasse Freda Otty, dokončená v roce 1930 a citlivě přestavěná na muzeum renomovaným berlínským architektem Volkerem Staabem, je poctou doktoru Gunzenhauserovi a jeho cenné sbírce.

Architektonická proměna je tak zdařilá, protože zaujímá k umění servilní, ale nikoli podřízený postoj. Jsem za tento počin architektu Volkeru Staabovi velmi vděčný. Krásné prostředí stále povznáší i to nejlepší umění. Éra modernismu začala v roce 1907. Dnes, o 100 let později, je Chemnitz díky úsilí mnoha lidí na dobré cestě k rozkvětu jako ekonomicky silné město s inspirativním intelektuálním a kulturním životem. Muzeum Gunzenhauser symbolizuje osobní i naši společnou německo-německou historii. Dr. Gunzenhauser z Mnichova a jeho muzeum v Chemnitz - vzhledem k tomuto vědomému spojení cítíme sjednocující sílu společného snu. Podle Friedricha Schillera [1] je umění dcerou svobody. Co to znamená, můžeme v Gunzenhauserově muzeu nádherně vidět, cítit a zažít.

[1] Friedrich Schiller: O estetické výchově člověka, v řadě dopisů. Druhý dopis, poprvé zveřejněný v: Vydání: Die Horen, 1795