Projev OB 10.04.2013

Vážení hosté,

Literární ceny jsou věnovány pozitivní síle svobodného slova.

Jsou poctou spisovatelům, jejichž díla přesahují sama sebe, jejichž básně, dramata, romány a povídky jsou nedotčené časem.

Platí to zejména pro autory, kteří svým dílem i svou osobou bojovali proti bezpráví.

Stačí si vzpomenout na Bertolta Brechta, Heinricha Manna nebo Kurta Tucholského.

Do této řady významných autorů a osobností zapadá i muž, jehož dílo tímto slavnostním předáním ceny oceňujeme a jehož sté narozeniny dnes slavíme: Stefan Heym.

Dámy a pánové,

je mi potěšením vás všechny dnes večer přivítat a oslavit s vámi vrchol letošního Týdne Stefana Heyma.

Vážený pane Heime,

Děkuji vám, že jste dnes večer přišel do Chemnitzu. Je mi potěšením a ctí předat Vám toto ocenění.

Rád bych poděkoval správní radě za udělení Mezinárodní ceny Stefana Heyma města Chemnitz. Nesete za to odpovědnost. Vaše rozhodnutí je interpretací toho, jak se dnes se Stefanem Heymem setkáváme. A jak bychom se s ním měli setkávat.

A zvláště bych chtěl poděkovat paní Heymové za její moudrou podporu naší práce.

Letos se cena uděluje záměrně neplánovaně. U příležitosti stých narozenin jejího jmenovce.

Dámy a pánové,

Stefan Heym byl v tom nejlepším slova smyslu, pokud to tak mohu říci, notorický rozmazlenec. Ať už jako školák v nacionalisticky rozjitřené zemi, jako voják americké armády, jako spisovatel v NDR nebo jako senior ve Spolkovém sněmu sjednoceného Německa.

Jako osmnáctiletý školák v Chemnitzu píše:

"Učíme vraždit! Pliveme vraždu!

Máme velký export ve vrazích!"

Tyto verše jsou součástí básně "Exportní obchod". Protiválečná báseň v zemi, kde do nástupu národních socialistů k moci zbývaly necelé dva roky.

Co ho pohání? Je součástí židovské rodiny. Je bezohledný, nebo odvážný? Otázka života.

Zpočátku bojuje jako voják americké armády proti nacistickému Německu. Po válce je umístěn v americké okupační zóně a pracuje jako redaktor, Heym pak odmítne napsat protisovětský článek.

Svým odmítnutím se vzdává místa redaktora i pobytu v rodné zemi. Je poslán zpět do USA.

Později jako spisovatel v NDR píše knihy, které jsou nutně zakázány. Vydává na Západě a přijímá trest.

Prozatímní zákaz Heymova psaní byl režimem SED zrušen. Možná také jako nabídku jakéhosi soužití.

Podpis protestního dopisu proti vyhoštění Wolfa Biermanna je jeho odpovědí na tuto nabídku.

A ani ve stáří se naštěstí nedozvídá nic nového: jeho požadavek, aby sjednocení Německa bylo realizováno nejen politicky, právně a finančně, ale aby bylo chápáno i jako významný kulturní úkol, narušuje obraz kvetoucí krajiny.

Ubírá se snadnou cestou. To nebyla jeho cesta. A tuto cestu nám, svým čtenářům, možná i obdivovatelům, vehementně blokuje.

Ve svých spisech chce následovníka konfrontovat, vytáhnout ho z ochrany, kterou mu poskytují instituce a abstraktní struktury.

Staví ho do kontrastu s odpovědným, svobodným a svobodně se vyjadřujícím jedincem. Jako součást společnosti, která se stejně vyznačuje právem a spravedlností.

Heym tuto zodpovědnost nejen vyžaduje, ale pak se za ni schovává. Právě způsob, jakým vede svůj vlastní život, nás zbavuje jakéhokoli alibi pro jednání proti vlastnímu svědomí.

"Někdy se mi chce na lidi křičet: 'Nedívejte se na mě tak, nejsem o nic chytřejší než vy'," řekl jednou v jednom rozhovoru. Mohli byste si to od něj nechat líbit.

Právě takové věty zbavují člověka strachu z vlastní odvahy. Heym ctí své vysoké nároky s vědomím, že hrdinou se nikdo nerodí.

Ano, můžete se mýlit. Ano, člověk nesmí a neměl by ze svého názoru dělat rigidní dogma. Ale hodnoty a zásady, které tvoří základ našeho vnímání a posuzování, musí zůstat zachovány.

Dámy a pánové,

Heym provokuje lidskou potřebu kategorizovat, klasifikovat.

Ve dvacátém století, které je tak poznamenáno ideologickými, teritoriálními a morálními frontami, v nichž dlouho převládala černá a bílá barva, vykresluje nejrůznější nuance. Nejraději sedí mezi židlemi Východu a Západu, kapitalismu a socialismu.

Jeho angažmá v USA navzdory jeho socialistickému přesvědčení, jeho pobyt v NDR, jeho křeslo v parlamentní skupině PDS v Bundestagu.

Někdy působí až nerozumně. Při bližším pohledu se však Heymovo jednání řídilo rozumem. Uvědomoval si hranice, nespravedlnost a rozpolcenost i ve sjednoceném Německu.

Do toho zapadá i jeho politická epizoda. Kterou se nebál ani začít, ani ukončit.

Dámy a pánové,

Nesmíme se dopustit omylu, že bychom Hejma četli pouze jako autora a osobnost současných německo-německých dějin.

Je to pokušení. Vždyť svět za posledních 20 let zásadně změnil svou tvář.

Heym se vždy soustředil na jednotlivce, osvětloval jeho dílo a jeho možnosti v širším kontextu.

V globalizovaném světě se tento velký obraz zdá být opravdu velký. A jednotlivec se stává stále menším a menším, jeho vliv, a tedy i odpovědnost, je stále menší.

Kapitola z velké učebnice těchto let nám naopak ukazuje, že struktury a instituce, v nichž žijeme, nakonec vždy závisí na lidech a jejich rozhodnutích.

Koneckonců, kdo by chtěl řešit, zda za to může člověk, který vsadil na bankrot států, nebo systém, který to umožnil?

Christoph Hein ve svých knihách s námi také diskutujete o tom, jak jednotlivci myslí a jednají v systému společenských, právních, politických a v neposlední řadě i mezilidských pravidel.

Se Stefanem Heymem toho však máte společného mnohem více. I vy jste psal ze života, poznal jste ho z nejrůznějších perspektiv, jako montážní dělník, číšník, překladatel a v neposlední řadě jako dramaturg a vypravěč.

A podobně jako Heym vám vaše spisovatelské schopnosti a s nimi spojený úspěch poskytly jistou míru nezranitelnosti, kterou vám NDR musela umožnit.

Ale abych navázal na druhý titul vaší slavné knihy: Ani vy jste se nekoupal v "dračí krvi". Například svou kritikou cenzury v NDR jste tuto křehkou jistotu ohrozil.

Spolu se Stefanem Heymem jste v roce 1989 využil možnosti svobodně a veřejně promluvit. Jistě jste sdílel i Heymovy pocity, které popsal ve slavném obrázku otevřeného okna.

Později jste se jako předseda celoněmeckého PEN klubu a spoluredaktor časopisu "Freitag" rovněž zasazoval o svobodný a názorově vyhraněný projev.

Možná je tato angažovanost obzvlášť potřebná ve společnosti, jako je ta naše, v níž se vlastnictví základních práv a svobod zdá být tak samozřejmé, že hrozí nebezpečí, že zapomeneme, jak je používat.

Vážení hosté,

Dnes potřetí udělujeme Mezinárodní cenu Stefana Heyma města Chemnitz. Uctíváme tak velkého syna města a laureáta Christopha Heina.

Je mi velkým potěšením pozvat před pódium laudátora dnešního večera, Ingo Schulzeho.