Projev OB 22.01.2011

Mluvené slovo se počítá!

Vážený pane poslanče německého Spolkového sněmu,
pan Frank Heinrich

Vážení poslanci saského zemského sněmu,
paní Annekathrin Giegengack, paní Ines Saborowski-Richter, pan Horst Wehner,

vážená čestná občanka, paní Jutta Müller,
vážení čestní občané, pan Siegmund Rotstein a pan Christoph Magirius,

Vážený pane Philippe Rocholde, viceprezidente zemského ředitelství Chemnitz,

Vážení zastupitelé města,

Rád bych srdečně přivítal bývalého pana starostu, pana doktora Petera Seiferta,

Vážený pane prezidente Mothesi,
Vážený pane profesore Erfurthu,

Dámy a pánové, vážení starostové,

Je mi velkým potěšením přivítat zástupce živnostníků a firem, kteří realizovali rekonstrukci sálu městské rady,

Vážení obyvatelé Chemnitzu, milí hosté.

Město je slavnostně vyzdobeno. S vlajkami, erby, cechovními symboly, květinami a krojovanými lidmi. Král přijíždí vlakem z Drážďan. Pro Chemnitz je to velký den oslav. Dne 2. září 1911 je vysvěcena Nová radnice.

Středem budovy je sál městské rady. Dne 21. září 1911 se v tomto sále koná první zasedání městských radních. Předseda městské rady, Oberjustizrat Eulitz, zahajuje zasedání těmito slovy:
"Obecné blaho bude prvním a nejvyšším zákonem."
"Jsem proto přesvědčen, že není lepšího způsobu, jak dnes tento sál zasvětit a předat jej jeho zamýšlenému účelu, než obnovit náš závazek věnovat v budoucnu všechny své síly tomu, co je správné a povinné.rn dělat to, co zákon a povinnost samosprávy ukládá orgánům města, totiž sloužit našemu městu a jeho obyvatelům povinně, nezištně, nestranně, věrně a svědomitě."

Pozdrav,

Tento jazyk může znít poněkud zastarale. Ale obsah je nám blízký. Místní samospráva před 100 lety.
A nyní - zakotvená v demokracii. Místní samospráva je tradiční, vysoká a hrdá hodnota.

Tato oblast dala navenek podobu pěti společenským systémům. Velké okamžiky lidskosti, věcné debaty, nízkost lidského chování, lhostejnost, smích, slzy, hudba - to vše místnost za tu dobu obsáhla.

Občané reprezentovali městskou společnost tehdy a reprezentují ji i dnes. Nikdy předtím nebyli městští zastupitelé tak svobodní a demokraticky legitimizovaní, a tudíž tak nároční ve svých povinnostech jako dnes. Místní samospráva je klíčovým motorem a součástí naší demokracie. Vy, vážení městští zastupitelé, přebíráte na omezenou dobu odpovědnost za všechny občany města.

Dáváte se do služeb obecného blaha. Vysoká funkce, vysoké nároky. Platí to i pro pana starostu.

Na místní samosprávě je fascinující a zároveň vyčerpávající být blízko problému a občanům, kterých se týká. A že v životě města není téměř nic, za co bychom nebyli nějakým způsobem zodpovědní. Za posledních 100 let přibylo mnoho úkolů.

Zásadní zpracování těchto úkolů, rozhodování o tom, zda a jak, se odehrává na zasedáních zastupitelstva města.

I když společenské poměry v Německém císařství v roce 1911 byly zcela jiné než v naší republice dnes v roce 2011: Jsou věci, které se nám zdají být povědomé. I když byly před 100 lety.

A tak, dámy a pánové, v září 1911 proběhlo první zasedání městské rady. Po slavnostním úvodním slovu městského radního Eulitze a pana starosty Dr. Sturma se program dostal rovnou k věci a petici:

Cituji ze zápisu z jednání. Pan Eulitz přednesl následující:

"Dále vás musím informovat, že od několika obyvatel ulice Brückenstraße byla obdržena petice, aby městská rada Chemnitz působila na městskou radu Chemnitz a zajistila, že plánovaná výstavba novinového stánku na křižovatce ulic Königstrasse, nebo pokud to není možné, aby byla realizována v rozměrech, které alespoň zmírní vážné poškození majitelů sousedních domů a podnikatelů.

Na podporu žádosti se uvádí, že plánovaná výstavba v místě s čilým dopravním ruchem by měla nesmírně brzdící účinek. Neexistovala žádná naléhavá potřeba rozšíření. Zabránilo by to také rozvoji jižní části ulice Brückenstraße jako nákupní ulice."

"Zejména architektonicky příjemná linie stromů by byla touto stavbou navždy narušena. Navrhovatelé se nedomnívají, že by něco podobného vzniklo v jiných městech, a Chemnitz má pravděpodobně zvláštní potřebu vyhnout se na této straně všemu, co by mohlo snížit dojem z vnitřního města." (konec citace)
Zdá se, že my, obyvatelé Chemnitz, jsme zůstali věrni sami sobě.

Zdravím vás,

Sešli jsme se zde dnes, abychom se opět ujali tohoto zvláštního sálu. Děkujeme vám, že jste přišli na tuto jedinečnou událost v našem životě.
Skutečnost, že můžeme pracovat v tomto sále, kterému byla navrácena jeho někdejší sláva, nepovažujeme za samozřejmost.

Rozhodující rozhodnutí učinili naši předchůdci v roce 1905.

Po budově Opery a Muzea krále Alberta udělal městský architekt Richard Möbius Novou radnicí další významný krok k novému vzhledu města Chemnitz.

Před 100 lety bylo nutné jednat. Město s více než 300 000 obyvateli přerůstalo samo sebe téměř ve všech ohledech.

Bylo třeba vytvořit prostor v úzkých uličkách a na náměstích v centru města, které bylo ještě z velké části utvářeno středověkem. Pro nové městské prostory, pro funkční a prestižní budovy. Prostor byl potřebný také pro efektivní městskou správu.

Úkoly městské správy se rozrostly. Duch doby byl poháněn zdánlivě neúprosným růstem. Poháněla ho stále rostoucí ekonomická síla. V roce 1911 se na válku a ničení nemyslelo. Nepřemýšlelo se o přerušení a zvratnosti městského rozvoje v důsledku války.

Pravděpodobně kvůli této sebejistotě radní intenzivně zápasili s úředníkem pro plánování města Möbiusem o projektové plány.

První návrh byl stavební komisí zamítnut. Návrh nebyl pro radní dostatečně reprezentativní.
Mimo jiné požadovali prostorné balkony, "...z nichž by se (cituji) mohly vzdávat pocty panovníkům nebo pronášet projevy při slavnostních událostech...". (konec citátu)
Ani v interiéru se podle vůle rady nemělo šetřit. Na základě tohoto požadavku padlo již v počáteční fázi plánování předběžné rozhodnutí ve prospěch velkoplošné malby Maxe Klingera.

Bylo třeba sladit solidní konstrukci, krásu a četná designová přání radních a realizovat je pokud možno v rámci rozpočtu. Výzva, kterou se nepodařilo realizovat.
I tato stavba, musím upřímně říci, způsobila před 100 lety značné vícenáklady. Ty byly postupně a poněkud neochotně schvalovány městskými radními.

Tam, kde se mají stavět nové věci, musí někdy nejprve ustoupit věci staré. A jak se občas stává i dnes, demolice starých budov na náměstí Markt a Neumarkt se nesetkala s bezvýhradným souhlasem obyvatel Chemnitz. Vždyť mezi nimi byla i stará latinská škola ze 14. století.

V důsledku toho se musela příslušná komise nejednou zabývat podáními "Städtischer Verein" (městského spolku) na ochranu památek. V důsledku těchto peticí byl starý portál latinské školy začleněn do nové budovy a štít na straně trhu byl vytvořen podle vzoru starého Gewandhausu.

Dělání kompromisů je často dobrým základem pro komunální tvůrčí sílu. Dnes jako tehdy.

Pozdrav,

Téměř po 100 letech nebyla zasedací místnost městské rady v dobrém stavu.
Nicméně to, o čem rozhodla rada města Chemnitz v červnu 2009, nelze brát jako samozřejmost.
V našem městě je stále co dělat. Školy, školky, silnice a sportovní haly čekají na rekonstrukci. Proto jsme dlouho čekali, než se nám podařilo tuto halu urychleně zrekonstruovat.

Bylo to - podle mého názoru - promyšlené a chytré rozhodnutí v pravý čas. V pozadí tohoto rozhodnutí stojí úcta a hrdost na naše tradice a k nim. A vědomí, že tato budova představuje identifikaci a 100 let historie města jako málokterá jiná ve městě.

Cílem rekonstrukce a přestavby bylo zdůraznit původní historický charakter místnosti. Zároveň by měl být sál funkční pro naše setkání a několik vybraných akcí. Klasická kombinace tradice a moderny. Aneb jak řekl pan starosta Dr. Sturm na prvním zasedání městského zastupitelstva: "Nový život chce nový styl, ale ne v tom smyslu, že bychom porušili tradici minulosti a znevážili práci našich otců".

Pozdrav,

Tato místnost získala díky decentní rekonstrukci zpět veškerou svou důstojnost. Je na nás, abychom ji naplnili duchem, smyslem a životem.

Přijetím ducha tohoto prostoru ctíme závazek, který naši kolegové učinili před 100 lety: "Společné dobro je prvním a nejvyšším zákonem." To platí dnes stejně jako tehdy.

Smyslem našeho počínání je zvyšovat užitek pro město a odvracet škody na něm.

Chceme pomáhat organizovat život v městské komunitě. Chceme to dělat dobře a demokraticky.

Tento prostor je plný tvůrčí harmonie a kulturní stručnosti. Tento prostor naplňuje stylový klid, charakter a důstojnost.

A pak obraz:
"Práce-prosperita-krása" - motiv Maxe Klingera. Daroval jej tomuto městu v roce 1918. Enigmatický a krásný.
Životní motto pro náš Chemnitz: "Práce-prosperita-krása".

Nejlepší podmínky, milí městští zastupitelé, abyste se v tomto složení, v tomto prostoru s charakterem, dostali do práce. Není to snadné, když pomyslím na naše další setkání.
Ale dnes chceme být šťastní, vděční a hrdí.
Chtěl bych ze srdce poděkovat všem, kteří plánovali, přemýšleli, tvořili a budovali. Téměř 20 společností investovalo přibližně 1,7 milionu eur způsobem, který je v souladu s památkovým řádem.

My, dočasní uživatelé, oceníme a zachováme jejich práci a práci jejich kolegů před 100 lety.

Vše stabilní v místnosti je nyní postaveno tak, aby to mohlo podporovat a vydržet dalších 100 let.

Kéž je této místnosti, kéž je tomuto městu tento osud dopřán v klidu.