Řeč

na slavnostní položení věnců a vzpomínkovou akci k 9. listopadu 2017.

V nedávné německé historii je jeden den, který symbolizuje mnoho věcí: zlom, revoluci, naději, svobodu.
Ale především je tento den symbolem smutku, násilí, diskriminace, vyhnání a hanby.
Devátý listopad. Den osudu. V žádný jiný den nejsou radost a smutek, láska a nenávist tak blízko u sebe.

1918: V Německu vzniká 1. výmarská republika.

1989: Mírumilovní občané NDR vyvolávají revoluci, která svrhává zeď a nastoluje sjednocení Německa.
Najít pro to správná slova není snadné, ale je to možné. Najít správná slova pro noc pogromů a vše, co následovalo, je nekonečně obtížné.

1938: 9. listopadu hoří synagogy v Německu. Krásná chemnitzská synagoga hoří v nenávisti národních socialistů. Zde na tomto místě, v centru Chemnitzu. Poté jsou rozbíjeny výlohy obchodů, např. v Schockenu a Tietzu, Židé jsou zatýkáni a vražděni. A obyvatelé Chemnitzu tomu přihlíželi v šoku, zmatku, strachu nebo nadšení.

Nebyl důvod židovské občany pronásledovat, chovat se k nim jako k malomocným. Po mnoho desetiletí byli Židé integrovanými, aktivními a respektovanými občany Chemnitzu. Pomáhali, přispívali, podíleli se na utváření města. Přispívali, byli pracovití, často úspěšní, někteří bohatí.
A najednou, jak diktovala ideologie národního socialismu, se z jejich spoluobčanů stali nepřátelé lidu. Nenávist k Židům přicházela postupně, nejprve tiše, pak hlasitě.
Nejprve slovy, pak bestiálními činy: Během několika let se z mnoha Němců, z nichž někteří radostně vítali Výmarskou republiku, stali samozvaní mistři rasy.
Stali se samozvanou nadřazenou rasou. A ze Židů rázem udělali podlidi. Dříve to byli jejich sousedé, lékaři, prodavači. Odkud se vzala tato nenávist, toto pohrdání, tato arogance, tato nelidskost?

Bylo to už dávno. Téměř 80 let.
Nakonec takzvaná tisíciletá říše této německé panské rasy trvala 12 let. Německá megalomanie stála život 60 milionů lidí, včetně 6 milionů Židů. Všichni známe jednotlivé osudy, například osud Anny Frankové. Jeden osud a dalších 6 milionů. Neuvěřitelné. Prosperující židovská komunita v Chemnitzu: zničená, vyvražděná, téměř vyhlazená.

To už je dávno. Téměř 80 let.
Nepředstavitelné, co lidé dělali lidem.

Nejdřív slovy, pak činy. Pálení knih. Vypalování synagog. Židé museli nosit hvězdu. Nakonec byli lidé zplynováni a upáleni.
To se už nikdy nesmí opakovat!

A to záleží na nás! Všichni vidíme a cítíme změny v evropských demokraciích. Vidíme, jak se situace ve světě stupňuje. Zažíváme, jak strach řídí politiku a společnosti a rozděluje lidi na my a oni.

I tady v Sasku zažíváme podrážděnost, bezradnost, povrchnost ve státní politice.

Rád bych citoval paní Goldenbogenovou, předsedkyni Saského zemského svazu židovské obce:
"Obáváme se, že konsensus mezi demokraty, že politika nesmí být založena na intelektuálním dědictví nacistické minulosti, je oslaben. [...] Jestliže se nyní právem říká, že je třeba zkoumat příčiny a brát vážně obavy lidí, pak se to nesmí dít tím, že se pravicový extremismus najednou považuje za tolerovatelný." Konec citátu.

Jedním z důvodů, proč došlo k takovému propadu výsledků spolkových voleb v Sasku, je ztráta důvěry občanů ve státní instituce:
Zástupci lidu, soudnictví, policie a média ztratili respekt a důvěryhodnost.
To je mimochodem také cílem pravicových populistů. Když je podkopán respekt a důvěra v pilíře demokracie, mají pravicoví extremisté prostor k růstu.

Hesla jako např: "Více Německa Němcům! Bereme si svou zemi zpět" mají nejen více vysílačů, ale nacházejí i více příjemců.
Dokonce i v částech obyvatelstva, které nemají pravicově populistické postoje.
V důsledku toho jsme najednou svědky debaty o tom, zda je proti těmto heslům nutný posun stran a společnosti doprava.

Je to téměř 80 let, co zde vyhořela synagoga. Výmarská republika nebyla stabilní demokracií. Spolková republika má - právem - tento cíl a tento nárok. Je na nás, suverénech, občanech, voličích, abychom to žili a dokazovali v každodenním životě.

Stojíme tu dnes na místě zničené synagogy v Chemnitzu.
Obyvatelé Chemnitzu všech generací: mladí i staří.
Justin Sonder, současný svědek, viděl synagogu v troskách, musel nosit židovskou hvězdu, zažil nepředstavitelné utrpení. Holokaust není historií. Je to zločin proti lidskosti. Je to skutečnost.

Jsem přesvědčen, že abyste to pochopili, musíte nepředstavitelné zažít. Proto jsem pro to, aby každý žák v Sasku, v Chemnitzu, navštívil v rámci výuky památník koncentračního tábora, například Buchenwaldu. Pokud se to nepodaří financovat spolkové zemi Sasko, jsem připraven pomoci s financováním nákladů pro chemnitzské žáky prostřednictvím města.

Každý, kdo někdy viděl koncentrační tábor s otevřenýma očima a otevřeným srdcem, pocítí všemi smysly, kam může pravicový populismus, počínaje slovy, ve skutečnosti vést. A to je naše odpovědnost! Bez ohledu na to, kolik je nám let.

Vážený pane doktore Röchere,
Vážení členové židovské obce v Chemnitz,
Jsem rád a vděčný, že jste součástí našeho města, že existujete. Ať se vaší komunitě i nadále daří, ať je synagoga bezpečným domovem pro vaši víru a ať je Chemnitz vaším domovem.