Cirkus umožňuje dorozumět se bez jazyka

Frank Jahnsmüller & Susann Vogel

Na okraji Sonnenbergu, viditelném z Augustusburger Straße, stojí červenomodrý cirkusový stan. Cirkus pro děti a mládež Birikino je projektem Don Bosco Haus Chemnitz a byl založen v roce 2003. Od té doby využívají děti a mládež otevřený program, který nabízejí dva cirkusoví pedagogové Frank Jahnsmüller a Susann Vogel. Stephan Gottwald, dobrá duše cirkusu, se také podílí na workshopech a trénincích a poskytuje podporu, kdekoli je to možné. Sedli jsme si společně do cirkusového stanu a povídali si.

Cirkus Birikino existuje již více než dvanáct let. Co je vaším cílem v tomto projektu?
Frank Jahnsmüller: Chceme zajistit, aby děti nezůstávaly jen doma a nehrály si na televizi nebo na konzolích, ale aby vyrazily ven a dělaly něco smysluplného. Jsme alternativou ke sportovním programům, které stojí peníze. Sledujeme různé vzdělávací cíle. Trénink zlepšuje koordinaci. Děti a mladí lidé se učí spolupracovat na programu. Posiluje se sebevědomí. Děti poznávají své silné a slabé stránky a uvědomují si, čeho mohou dosáhnout.
Susann Vogel : Skvělé je, že děti zde opravdu nemusí platit žádné peníze. Dostáváme finanční prostředky od spolkové vlády prostřednictvím sdružení Zirkus macht stark e. V.. Díky tomu máme externisty, kteří nás aktivně podporují při výuce, a dokonce jsme měli možnost rozšířit náš program. Jsme za to velmi vděční.

Pracujete výhradně s dětmi ze Sonnenbergu, nebo máte i děti z jiných čtvrtí?
Frank Jahnsmüller : Naší nejdůležitější cílovou skupinou jsou samozřejmě děti a mladí lidé ze Sonnenbergu. Náš program jsme ale také otevřeli, protože je o něj velký zájem, zejména ze strany dětí z Gablenzu nebo z Lutherovy čtvrti. Kdo chce, může přijít také. To je na cirkuse to úžasné. Je otevřený všem a neklade žádná omezení. Cirkus může dělat každý.

Jak staří jsou vaši nejmladší účastníci?
Frank Jahnsmüller : Těm, kteří k nám chodí pravidelně, by vlastně mělo být nejméně osm let. Ale jsou i tací, kteří začali, když jim bylo šest nebo sedm let. Někteří si s sebou přivedou sourozence, nebo jsou u toho jejich rodiče.
Susann Vogel : My jsme vlastně stanovili minimální věk na první třídu. Protože tehdy jsou děti psychicky i fyzicky připravené dodržovat cirkusovou disciplínu. U dětí v předškolním věku se pracuje hlavně v oblasti představivosti. To znamená, že si hrají na cirkus. S výukou disciplíny můžeme u dětí začít již od prvního roku. Dítě v mateřské škole prostě nemohu posadit na chodící míč nebo je pověsit na hrazdu.
Frank Jahnsmüller : Teoreticky to možné je. Jediný problém je v tom, že děti jsou od první třídy prostě samostatnější. Mohou sem samy přijít a samy tu zůstat a nejsou už závislé na rodičovském dozoru. Navíc pozornost dětí ve školce ještě není tak dlouhá jako u školáků.

S kolika dětmi v současné době pracujete?
Frank Jahnsmüller : Otevřeného vzdělávacího programu se pravidelně účastní asi 15 až 25 dětí. Máme zde otevřený program, takže neexistuje žádná povinná docházka, jako je tomu třeba u jiných volnočasových aktivit.

Pracujete také s dětmi uprchlíků? Jak to vzniklo?
Susann Vogel : Přesně tak! To má něco společného s heslem "Cirkus tě posílí". Napadlo nás pracovat s dětmi uprchlíků, protože jsme jim chtěli poskytnout bezstarostný čas. Alespoň na pár hodin. Požádali jsme o finanční prostředky a dostali jsme je na to. Nyní trénujeme dvakrát týdně s 16 dětmi z prvotního přijímacího střediska v Ebersdorfu. Děti vyzvedáváme a zase odvážíme. Příští týden zahajujeme kurz hip-hopu a breakdance. Spolupracujeme se školou Georg-Werth-Oberschule, která se stará o děti v kurzech němčiny. Děti si toho velmi cení. Samozřejmě si všímáme jazykové bariéry, ale cirkus umožňuje porozumět si i bez jazyka.

Co přesně zde tedy děti dělají?
Frank Jahnsmüller : Jsme čistě artistický cirkus. Děláme akrobacii, žonglování, diabolo, pois, balance, tightrope, slackline, ball skating, unicycling, trapéz, vzdušnou akrobacii a v létě nabízíme také klauniádu. Máme tedy opravdu široký program. Pokud se objeví trenér, který umí něco speciálního, třeba hula hoop nebo něco podobného, tak to samozřejmě nabízíme také.

Máte také program pro dospělé?
Frank Jahnsmüller : Zavedli jsme trénink pro dospělé. Když stojí stan, mohou dospělí přijít jednou nebo dvakrát týdně večer. My na to dohlížíme, ale ve skutečnosti by si to měli zájemci zorganizovat sami. Jde o to, aby se navzájem něco naučili. Velkou událostí příštího roku bude květnový Katolický den v Lipsku. Cirkusový stan v Tschaikowskistraße bude pro tuto akci speciálně demontován a znovu postaven v Lipsku. Pro cirkus Birikino jsou každoročně stanoveny dva pevné termíny. Na jaře se koná představení k otevření stanu, na podzim závěrečná akce.

Jaký je zájem místních obyvatel? Chodí na vaše představení hodně diváků?
Frank Jahnsmüller : No, velkou část publika tvoří samozřejmě rodiče, prarodiče a příbuzní dětí. Když děláme reklamu, tak už je stan hojně navštěvovaný, přijde 150 až 200 lidí. Většinou je to dobře přijato a akceptováno místními obyvateli. Dostáváme převážně pozitivní ohlasy.

Bylo zdejší místo vybráno záměrně? Přece jen Tschaikowskistraße nemá nejlepší pověst.
Frank Jahnsmüller : Tuto lokalitu jsme vybrali záměrně. Samozřejmě známe ta klišé, ale proto pracujeme právě tady. Sonnenberg je sociálně znevýhodněná oblast, tady žijí děti v nouzi a my jsme tady proto, abychom s dětmi pracovali. Místo bylo vybráno pro pobyt na Sonnenbergu. Měli jsme tři možnosti a všechno se sem vešlo. Jsme blízko domu Dona Boska a děti to mají kousek. Jsme snadno dostupní veřejnou dopravou, takže se k nám dostanou i děti z jiných částí města. Město nám dalo k dispozici pozemek.

Jste propojeni s dalšími iniciativami na Sonnenbergu?
Frank Jahnsmüller: Ano, v podstatě se školami, kde jsme také na místě se školskou sociální prací: to znamená s gymnáziem Georga Wertha, školou Pestalozziho, dvěma základními školami Lessingovou a základní školou Sonnenberg. Velkou podporu dostáváme od sousedského družstva. Úzce spolupracujeme s mateřskými školami a s novým divadlem na Zietenstraße KOMPLEX. Takže Sonnenberg má horší pověst, než jakou ve skutečnosti má.

Jak vnímáte vývoj Sonnenbergu v posledních letech?
Susann Vogel : V současné době se toho v oblasti kultury děje neuvěřitelně mnoho. Do Sonnenbergu se stěhuje stále více studentů. Rok jsem žila v Berlíně a mám pocit, že Sonnenberg je "malý Kreuzberg". Do Zietenstraße se dokonce nastěhovalo mnoho umělců. Divadlo tam perfektně zapadá a vzniká stále více malých kaváren. Bohužel se některé z nich zase zavírají, což je velmi smutné. Člověk si uvědomí, že mu stále chybí diváci. Ale myslím, že se toho v Chemnitzu obecně děje hodně. A je to vidět i na Sonnenbergu.

Oba pocházíte z Chemnitz a Karl-Marx-Stadtu. Pohrával jste si někdy s myšlenkou, že byste město opustil, nebo tu chcete vždy zůstat?
Susann Vogel : Jsem velmi vděčná, že je tu cirkus, a to je to, co mě baví. Cirkus mě drží tady v Chemnitzu. Po tom, co se v Chemnitzu děje, nemůžu říct, že bych musela bezpodmínečně odejít! Chemnitz je také stále více propojený. Každý zná někoho, s kým jste v kontaktu. Lidé jsou si stále bližší a dokáží spolu velmi dobře spolupracovat.
Frank Jahnsmüller : Pro mě je to domov! Narodil jsem se tu a vždycky jsem tu zůstal. Krátce jsem byl venku a byl jsem vděčný, že jsem tam nemusel zůstat. Tady jsem založil projekt. To je přesně to, čím to pro mě je!

Jak hodnotíte rozvoj města v posledních letech?
Frank Jahnsmüller : Žiji v Brühlu a samozřejmě se toho hodně událo a stále děje. Což si myslím, že je škoda: Vždycky se najdou lidé, kterým se tento rozvoj nelíbí a raději by měli svůj klid. Ale myslím, že cesta, po které jdeme, je dobrá! A my na ní prostě musíme dál pracovat.
Susann Vogel : V Berlíně jsem byla v letech 2010/11 a o víkendech, kdy jsem tu byla, jsem si uvědomila, že se tu neuvěřitelně staví. Slyšela jsem, že studenti tu a tam otevírají kavárnu. Na Brühlu se toho hodně zkoušelo a já jsem byla velmi zvědavá, jak bude vývoj pokračovat. A tak je tomu stále. Lidé mají prostě větší chuť založit si a udělat něco svého. To přirozeně udržuje ve městě mladé lidi, kteří zde mohou realizovat své vize.

Musíte obyvatele Chemnitzu nějak povzbuzovat?
Susann Vogel : Ano, řekla bych, že ano. Zejména starší generaci. Mladí mají odvahu a chuť něco dělat. Ale starší generace má velký strach, protože v současné době se toho hodně mění. I tady je třeba lidi jednoduše povzbudit, že nové věci jsou dobré, a říct: "Pojďte se podívat!".
Frank Jahnsmüller : Strach ze změn je vždycky. Velmi dobře je to vidět na uprchlické problematice. To samozřejmě vyžaduje odvahu. Ale musíte být také otevření. Myslím, že mnoho lidí má odvahu a chce ve městě něco změnit. Zvýšený příliv uprchlíků není bezdůvodný. Je tu prostě více příležitostí, protože je tu větší manévrovací prostor!