Kameny úrazu v Chemnitzu

Erich Jacoby
Narozen: 29. srpna 1892
Zemřel: po 13. červenci 1942

Eugenie Jacoby, rozená Brüllová
Narozena: 10. listopadu 1898
Zemřela: po 13. červenci 1942

Gerhard Jacoby
Narozen: 10. prosince 1925
Zemřel: 29. července 2019

Marion Jacoby, provdaná Nyman
Narozena: 11. března 1928
Zemřela: 8. dubna 2005

Na začátku posledního životopisu je "vzpomínka", kterou napsal Gerhard Jacoby v březnu 2005: "Nedávno jsem dostal k přečtení knihu 'DasTietz'. Nyní žiji ve Stockholmu ve Švédsku, ale jako dítě jsem žil s rodinou v Chemnitz až do roku 1939. Můj otec, Erich Jacoby, pracoval u firmy Tietz od roku 1927 až do takzvané křišťálové noci v listopadu 1938. Byl vedoucím oddělení dámských oděvů. Kniha mně a mé sestře Marion připomíná staré časy, i když jsme tehdy byly ještě děti. Podobných knih by mělo vycházet více, abychom nezapomněli, co všechno se kdysi stalo."

Jak napsal Gerhard Jacoby, jeho otec byl vedoucím oddělení v obchodních domech Tietz' v Chemnitz, které byly postaveny v roce 1913. Ředitel Hermann Fürstenheim přivedl do Chemnitz v roce 1927 kupce z Berlína. Jeho kolegové ho ve svátečních novinách (1929) popsali jako "Jacobyho prvního v osobě", který se dokázal dostat do nálady, "jen když bylo v pokladně hodně peněz". Erich Jacoby byl jedním ze zaměstnanců obchodních domů, kteří patřili k nesčetným obětem holocaustu v Chemnitz jen kvůli svému židovskému původu a jejichž jména jsou stále více zapomínána.

Co je o tomto obchodním úředníkovi známo? Erich Richard Jacoby se narodil ve městě Glogau (dnes Głogów), které až do května 1945 patřilo ke Slezskému vojvodství. Jeho rodiče byli Julius Jacoby a Helene Hauptmannová.
O jeho raném životě je k dispozici jen málo informací. Byl jedním z mnoha Židů, kteří za druhé světové války bojovali na německé straně. Nějakou dobu žil v Berlíně-Charlottenburgu. Tam se 29. ledna 1924 oženil s o šest let mladší Eugenií Brüllovou. Eugenie, které všichni říkali láskyplně Jenny, pocházela z Moravy. Manželé měli dvě děti. Jejich první dítě, Gerhard, se narodilo 10. prosince 1925 v Charlottenburgu. Ruth Marion se narodila 11. března 1928 v bytě svých rodičů v Chemnitz. Erich Jacoby si našel velký pětipokojový byt na adrese Uhlichstraße 22. V něm se nacházel i jeho otec. Mezi jeho sousedy patřil i zubař Dr. Hans Fröhlich.
Gerhard a Marion navštěvovali školu André na Kaßbergu. Když už židovští žáci nesměli v Německu navštěvovat základní školy, patřili mezi žáky, kteří museli navštěvovat speciální židovské třídy na Brühlu.

Erich a Eugenie Jacobyovi byli po událostech pogromové noci 3. dubna 1939 nuceni opustit svůj byt ve vyšší třídě a přestěhovat se do nouzového bytu v "židovském domě" na Zschopauer Straße 74. Mezi jejich často se střídající sousedy patřili manželé Sonderovi a jejich syn Justin.

Pro Ericha Jacobyho znamenala pogromová noc, že byl jedním z Židů z Chemnitz, kteří byli vzati do "ochranné vazby" a deportováni do koncentračního tábora Buchenwald. Do Chemnitz se vrátil 27. prosince 1938 a uvědomil si, že musí udělat vše pro to, aby dostal děti do bezpečí. Dne 6. června 1939 se Erichu a Eugenii Jacobym podařilo s pomocí Kindertransportu dopravit děti do bezpečí do Švédska. Oni sami zůstali v Chemnitzu.

Manželé Jacobyovi se následně snažili z Německa emigrovat, ale neúspěšně. Nadále žili v Zschopauer Straße a museli přihlížet, jak byli 10. května 1942 "přesídleni" první obyvatelé domu.

Manželé byli v kontaktu se svými dětmi ve Švédsku. Říkali jim "chlapeček a panenky". Nakonec obdrželi pohled od své dcery Marion, který jim napsala 1. července 1942. Doufali, že sourozenci budou žít společně v jednom domě ve Stockholmu, aby se Gerhard mohl starat o svou mladší sestru.

Před blížící se deportací napsali Erich a Eugenie Jacobovi svým dětem poslední dopis 11. července 1942. První řádky zněly: "Můj zlatý, milovaný jediný chlapečku a panenko! ... Až dostaneš tento řádek, můj milovaný chlapečku, nebudeme už v Chemnitzu a nevíme přesně, kam pojedeme ... Mám pro tebe, můj jedináčku, a také pro tebe, má sladká panenko, jen jednu prosbu, neboj se a nebuď smutná. My také ne!"

Erich a Eugenie Jacobyovi byli 13. července 1942 deportováni na "Východ" spolu s dalšími 16 Židy z Chemnitz, včetně ředitele školy Hermanna Jungmanna. Celkem prý toho dne o půlnoci odjelo hromadným transportem z jižního Německa přes Magdeburg a Lipsko směrem na Osvětim více než 900 mužů a žen. Po skončení války se židovská obec v Chemnitz domnívala, že cílem tohoto transportu bylo také ghetto Belzyce.

Je to projekt proti zapomínání: od roku 2007 se v Chemnitzu každoročně pokládají kameny úrazu.

Pamětní kameny zasazené do chodníku připomínají tragické osudy spoluobčanů, kteří byli během nacionálně socialistického režimu pronásledováni, deportováni, zavražděni nebo dohnáni k smrti.

více