Chemnitz a význam druhého pohledu

Marta Gonzalez de Mendibil

Festival umění a kultury Begehungen se v Chemnitz koná již pojedenácté. Od 14. do 17. srpna se na náměstí Rosenplatz ve čtvrti Bernsdorf představí devět domácích a zahraničních umělců. Pro Martu Gonzalez de Mendibil to není jen festival. Protože se s třetím největším městem východního Německa nejen ztotožňuje, ale chce také "něco dělat", působí už tři roky ve sdružení BEGEHUNGEN e.V. V rámci tohoto sdružení se jí podařilo získat i další ocenění. Proto je tento týden činitelkou jménem dobrovolníků této organizace.

Víte, jak vznikla myšlenka BEGEHUNGEN?
Marta Gonzalez de Mendibil: Před jedenácti lety Beate Kuhnath a Lars Neuenfeld poprvé realizovali tuto myšlenku na Sonnenbergu, a to i s myšlenkou využití prázdných budov nebo prostor. Uspořádali malou výstavu fotografií, pozvali fotografy a vystavovali fotografie v prázdných obchodech. Poté, co organizaci prohlídek převzalo jiné sdružení, se festival přesunul do Brühlu. A před několika lety bylo konečně založeno sdružení BEGEHUNGEN e. V., které se s Begehungen přestěhovalo do stále se měnících prostor. Byli jsme již v bývalé věznici na Kaßbergu a v bývalém komplexu akcí "Forum".

Co vás motivovalo ke vstupu do sdružení?
V Chemnitzu jsem byl už čtyři roky, bydlel jsem na kolejích v areálu univerzity a neměl jsem tušení, co se ve městě děje. Prostě jsem konzumoval kulturu. To bylo v pořádku. Viděl jsem místa a říkal si: dělají tam super věci. Až když jsem se přestěhoval do Kaßbergu, všechno se pro mě změnilo. Poznal jsem nové lidi, několikrát jsem zašel do Weltechu a do klubového kina. Pak mi jeden kamarád řekl: Jestli chceš něco dělat, můžeš přijít na setkání BEGEHUNGEN.
Jen jsem si pomyslel: BEGEHUNGEN - co to je? Pak jsem na to setkání šel a říkal jsem si, že je to super. Cítil jsem se tu dobře a už jsem nechtěl jen konzumovat kulturu, chtěl jsem něco dělat.

Teď už se "jen" neangažuješ, jsi také předsedkyní organizace.
Členkou představenstva jsem od loňského roku. Ale to ještě moc neznamená. Jsme velmi demokratická organizace. Takže já sama o ničem nerozhoduji. (směje se)

Jak funguje organizace festivalu?
(Směje se) Někdy trochu chaoticky. Po festivalu je před festivalem. Každých čtrnáct dní se scházíme, děláme brainstorming, přemýšlíme o tématech a místech, kde by se festival mohl konat příští rok. Je to docela dlouhý proces. Místo a téma by měly dávat dohromady smysl. V Chemnitzu máme volné objekty, ale není vždy snadné najít vhodné místo. Proto jezdíme na exkurze, chodíme po městě a hledáme volné budovy. Pak se snažíme získat představu o budovách, prohlédnout si je a ujasnit si vhodné téma. A konečně, budovy musí mít určitý standard: Například k pořádání festivalu vždy potřebujeme elektřinu a vodu.

Podle jakých kritérií vybíráte umělce, kteří se festivalu BEGEHUNGEN zúčastní?
Každý rok máme spoustu přihlášek. Byly roky, kdy jsme měli více než 400 přihlášek z celého světa. Samozřejmě nás potěší každá přihláška, ale zároveň pro nás představují výzvu. Znamená to totiž přečíst si každý koncept, porozumět mu a zvážit, zda se hodí k tématu. Výběr pak provádí porota, kterou letos tvořili Katja Manz (městská geografka), Olaf Held (režisér a scénárista), Anja Engel (členka představenstva festivalu LOCALIZE Potsdam) a Begehungen e. V. Porota hodnotí koncepty podle formálních a estetických hledisek, ale také podle toho, do jaké míry příslušný koncept odpovídá tématu a místu. Protože jsme festival, který klade důraz na podporu začínajících umělců, je to samozřejmě také kritérium výběru.

Jsou umělci za svou práci v Chemnitzu placeni?
Před dvěma nebo třemi lety jsme umělcům neplatili. Dostávali pouze malé kapesné. To jsme chtěli změnit, protože umělci se nakonec musí svou uměleckou prací živit. Umělci sem přijíždějí na čtyři týdny a něco vyvíjejí - za to by měli být placeni. I proto je počet zúčastněných umělců menší než na akci ve věznici Kaßberg před třemi lety. Tehdy jich bylo padesát, letos je tu devět umělců, ale jsou placení.

Můžete hovořit o honorářích umělců?
Naše práce pro festival umění a kultury je transparentní. Proto o ní mohu mluvit. Každý z účastníků dostává za svou práci během čtyř týdnů tady ve městě 1 200 eur.

Umělci jsou během čtyř týdnů v Chemnitzu ubytováni?
Ano, loni jsme to udělali poprvé, pozvali jsme devět umělců a ubytovali je zde na celou dobu. Fungovalo to tak dobře, že jsme si řekli: Letos to zopakujeme. Pohled, který si lidé zvenčí přivezou a který se zde rozvíjí, je velmi důležitý. Nejen pro nás. Co si například myslí o městě? Přicházejí s odpověďmi, které jsme my, kteří tu žijeme tak dlouho, dávno zapomněli nebo které jsou pro nás už úplně normální.
Vzniká dialog s lidmi, kteří vlastně nemají s Chemnitzem nic společného. Zvlášť když mnozí z nich nepocházejí z Německa, ale ze zahraničí. Máme opravdu dobrý pocit, když se nám podaří, aby sem lidé přijeli, cítili se tu dobře a mluvili o městě pozitivně. To je pro nás úspěch. Loni tu byl jeden Španěl, který teď v Chemnitzu žije (smích). Byl tady, pracoval jako umělec pro BEGEHUNGEN, vrátil se do Španělska, napsal závěrečnou práci a v prosinci se vrátil. To mi přijde neuvěřitelné.

Proč jsou BEGEHUNGEN pro Chemnitz tak důležití?
Myslím, že BEGEHUNGEN jsou důležití, protože se snaží přinést do města jiný pohled. Snaží se vidět volná místa nejen jako problém, ale také jako příležitost nebo možnost pro něco nového. Je to problém, ale také příležitost otevřít se a říct: máme tolik prázdných budov - pojďme z nich něco udělat. Myslím, že to je pro BEGEHUNGEN důležité, a také to, že se nám podařilo přivést do Chemnitzu devět umělců, kteří se pak mohou stát našimi novými ambasadory. Kteří se vrátí domů a budou všem vyprávět, jak to tady bylo skvělé.

Popsal byste Chemnitz jako město umění?
Ve městě je skutečně mnoho galerií, pak jsou tu umělecké sbírky, Gunzenhauser Museum a mnoho dalších muzeí. Dalo by se říct, že je to město umění. Myslím, že Chemnitz má z hlediska kultury co nabídnout. Nevím proč, ale ze začátku jsem si to neuvědomoval. Na kolejích jsem byl trochu mimo, musel jsem tu dva roky bydlet a poznat ty správné lidi, abych zjistil, co tu vlastně je. Někdy jsou tu malá překvapení, která člověk najde v nějakém skrytém koutě: Aha, tady něco je - další klub a další galerie. To na první pohled nevidíte. A to se mi taky líbí. Jen musíte dát šanci tomu druhému. Ale ani to není snadné. Na začátku svého pobytu v Německu jsem bydlel v Lipsku a učil se německy. Když jsem v říjnu přijel do Chemnitzu a uviděl město, všechno bylo tak šedivé, že jsem si říkal: Co tady dělám?

Proč jste před sedmi lety přijel do Německa?
Maturitu jsem si udělala ve Španělsku a pak jsem chtěla dělat něco nového a zažít něco nového. Odjela jsem do Lipska, učila se dost intenzivně německy a nechtěla jsem se vrátit do Španělska. Původní plán byl, že se po roce vrátím do Španělska a budu tam studovat. Ale nedokázal jsem si to představit a skončil jsem v Chemnitzu.

Stěhování z Lipska do Chemnitz je poměrně neobvyklé.
To byla také náhoda. Poprvé jsem se přestěhoval do Chemnitzu. Nikdy předtím jsem v Chemnitzu nebyl. Můj přítel už tady měl práci na univerzitě. To bylo na konci září a já jsem se nikde nehlásila. Zeptal se na Technické univerzitě v Chemnitz, jestli se ještě můžu přihlásit, a já mohla. Tak jsem se ocitla v Chemnitz, studuji anglistiku a amerikanistiku a teď už jsem skoro hotová.

Plánujete zde žít i po ukončení studia?
To je teď velká otázka. BEGEHUNGEN organizujeme na dobrovolné bázi a nevyděláváme na tom žádné peníze. Rád bych tu zůstal. Našla jsem tu své město se svými lidmi. Na začátku jsem si to opravdu nemyslel. Cítím se tu jako doma a rád bych tu zůstal. Byl bych šťastný, kdybych si mohl vydělávat na živobytí s BEGEHUNGEN.

Letos si organizátoři festivalu umění a kultury BEGEHUNGEN poprvé vybrali místo pod širým nebem. Rosenplatz ve čtvrti Bernsdorf, hned vedle starého obchodního domu EDEKA na rohu Lutherstraße a Bernsdorfer Straße. "BEGEHUNGEN v Bernsdorfu ještě nikdy nebyli. Jeden bod ve prospěch Rosenplatzu," říká Marta Gonzalez de Mendibil.

Které výstavní prostory jsou letos k dispozici?
Jako centrum našeho festivalu bude sloužit starý obchodní dům EDEKA. Instalujeme zde supermarket a vystavujeme dokumentaci umělců o tom, jak se jejich tvorba vyvíjela během jejich pobytu v Chemnitzu. Poskytneme také náhled do naší práce. Uděláme se takříkajíc "nazí" a zveřejníme naše protokoly. Lidé tak budou moci pochopit, jak setkání vznikala. Vše se bude odehrávat ve starém obchodním centru EDEKA. Žádná umělecká díla sem nebudou vnášena. Místem výstavy bude Rosenplatz, stará zchátralá budova dále vzadu a část starého bunkru.

Proč by se měli obyvatelé Chemnitz přijít podívat na festival umění a kultury BEGEHUNGEN?
Protože je to něco jiného. Letos je to poprvé, co je to venku, a myslím, že nám to dává velkou svobodu. Je to festival, který pořádáme s velkou láskou, někdy ve špatné náladě a s velkým stresem. Máme také workshopy, interaktivní umění, kterého se můžete zúčastnit, a koncerty. Bude to skvělé. Na BEGEHUNGEN se nevybírá vstupné, a proto je přístupný všem. Jsme také svěží a drzí. Město potřebuje trochu drzosti. Ne moc, ale přece jen trochu.

Odkud letos přijedou umělci?
Ze šesti zemí: Portugalsko, Nizozemsko, Rumunsko, Skotsko, Španělsko a Německo.

Odkud přijíždějí návštěvníci - jen z Chemnitzu?
Ne, přijíždějí také ze Zwickau, Drážďan, Lipska a Berlína.

Existuje v Německu srovnatelný festival?
V Postupimi se koná festival LOCALIZE. Je podobný festivalu BEGEHUNGEN v tom, že také využívá prázdné budovy nebo zákoutí v Postupimi. Ale velký rozdíl je v tom, že v Postupimi je velmi těžké najít volné prostory.

Členové sdružení a vy to všechno děláte na dobrovolné bázi. Kde berete to nadšení?
Mohu mluvit jen za sebe: Chci být součástí tohoto města a dělat něco jiného než chodit po nocích ven.

Pochází ze San Sebastiánu v severním Španělsku, do Chemnitz se přestěhovala přes Lipsko zhruba před sedmi lety. Počáteční skepse se změnila v opravdovou lásku mezi průmyslovým městem a pětadvacetiletou studentkou. "Teď jsem tu našla druhý domov," popisuje své pocity k městu. Když v San Sebastiánu mluvím o Chemnitzu, mluvím o domově."

Za sedm let - čím je pro vás Chemnitz zvláštní?
Důležitost druhého pohledu. Když přijedete do Chemnitzu poprvé jako cizinec, potřebujete šokovou terapii. Pocházím z docela nóbl města ve Španělsku. Pak přijedete do Chemnitz přes Lipsko - město, které je také opravdu elegantní a má co nabídnout - a jen si říkáte: "Cože?". Myslím, že je důležité zjistit, že existuje i druhý pohled. A já ve svém španělském městě tolik zeleně nemám. A tolik prostoru. Ulice jsou tak velké, že tu mám prostor k dýchání a pohybu.

Fenomén: obyvatelé Chemnitzu se omlouvají za své město nebo za svůj původ. Proto naše standardní otázka: Musíte obyvatele Chemnitzu povzbuzovat?
Opravdu? No, já vždycky říkám, odkud pocházím - z Chemnitz. Lidé mi nevěří a já pak říkám: Původně ze Španělska. A když lidé začnou o Chemnitzu mluvit vtipně, říkám: Byl jsi někdy v Chemnitzu? Přijeďte se tam podívat a pak můžete soudit. Proto je třeba lidi z Chemnitzu povzbudit. Nevím, proč se lidé neustále omlouvají nebo si myslí, že Chemnitz nestojí za nic. Nemají to zapotřebí.