Chemnitz současní svědci: Marianne Müller

Bydleli jsme v Theaterstrasse naproti bunkru, kde jsme během náletu trávili většinu času. Večer v sedm hodin jsem musel jít spát. Vstávat zase v devět večer. Budík. Vzít si kufr. Vyběhnout ze čtvrtého patra do sklepa nebo do bunkru. Před bunkrem stáli lidé. Všechno bylo přeplněné. Už tam byly první oběti. Bomby už padaly. Vypukla panika. Tak to šlo několik dní a nocí. Po třech hodinách museli vojáci, protiletadloví dozorci, všichni muži ven. Po třech hodinách poplach skončil. Když nás pustili ven, bylo toho hodně zničeno. Všude hořelo. Náš byt byl také zničený. Čtvrté patro. Neměli jsme střechu nad hlavou. Snažili jsme se udělat jednu místnost obyvatelnou. Z vlhka a zimy jsem dostal revmatoidní artritidu a rok jsem nemohl chodit do školy.

Táta byl u policie a včas nás varoval, když se blížila letadla.