Poznejte historii: Pforte - Paulikirche
Brána
Pfortentor
Zdá se, že mezi branami Nikolai a Klostertor byla již v 15. století městská zeď proražena branou, odkud se dalo přejít přes Pfortensteg na Kaßberg s pivními sklepy a bělicími plány.
V roce 1477 zde Ullrich Schütz, snad první významný průmyslník ve městě, postavil měděný hamr na vodní pohon pro zpracování rudy.
Ještě v 17. století se před Pfortentorem nacházely městské bělicí plány, ačkoli obchod s nimi již upadal kvůli vysokým clům. S ohledem na zdejší tkalce plátna byly i ty po zničení za třicetileté války na konci 17. století opraveny.
Podobu branské věže kolem roku 1800 již nelze vysledovat, neboť byla již zbořena a její zarostlé základové zdi tvořily vstup do města. Zřejmě tvořila mohutný protějšek Červené věže.
Kolem roku 1840, kdy byl příkop již zarostlý stromy a keři a zbytky Pfortenturmu již zmizely, vedla do města dlážděná cesta.
Transformátorová stanice
V roce 1913 byla u vchodu do Getreidemarktu postavena trafostanice a sklad baterií, kterou v dnešní podobě dokončil architekt Friedrich Wagner-Poltrock ve stylu klasické moderny.
Od roku 2012 je bývalá rozvodna využívána jako ubytovna pro mládež.
Kostel svatého Pavla
Františkánský klášter
Založení františkánského kláštera svatého Ondřeje v Chemnitz v roce 1481, který se nachází na hradbách přímo u brány, lze směle označit za provokaci benediktinů na dnešním Schloßbergu a v městském kostele.
Kromě prostor pro ubytování mnichů se na místě od roku 1485 nacházel halový kostel s kůrem, hospodářský dvůr, část zahradních pozemků a malý hřbitov. Šestnáct mnichů si naopak rychle získalo sympatie měšťanů svým náboženským zápalem a skromným vystupováním. Farář kostela svatého Jakuba se však obával o své příjmy, protože františkáni zpovídali věřící bez nároku na odměnu. O tom, že si obyvatelé města vytvořili k františkánským mnichům blízký vztah, svědčí i skutečnost, že se k laickému bratrstvu hlásilo mnoho zámožných lidí i celých cechů.
V roce 1489 odkázal městský rychtář Johann Neefe klášteru 500 guldenů. Na oplátku byl on, jeho žena, sedm dětí a všichni jeho předkové přijati do řádu. Když byl komplex po 54 letech s reformací opuštěn, setkalo se to s nevalnou odezvou obyvatelstva.
Nový kostel sv. Jana
Během třicetileté války byly budovy zničeny a v letech 1750-1756 byl na místě postaven Nový kostel svatého Jana, protože Starý kostel svatého Jana na Zschopauer Straße nabízel příliš málo místa pro rostoucí kongregaci. Původně byl postaven jako nezdobená stavba bez věže, ale s vysokými okny. Interiér tvořil světlý sál obklopený dvoupatrovými galeriemi s prostorem pro 1600 osob. Větší pozornost přitahovaly pouze sochy na oltáři a Silbermannovy varhany.
Kostel svatého Pavla
V roce 1875 dostal nový kostel svatého Jana jméno kostel svatého Pavla. V roce 1887 prošel rozsáhlou rekonstrukcí a byla k němu přistavěna věž. Dne 5. března 1945 byl kostel zcela zničen bombami.
Bezprostředně po skončení druhé světové války byly trosky zajištěny, rozebrány a věž znovu postavena. Okolní zdi byly opraveny a připraveny pro nový krov.
V interiéru bylo plánováno centrum církevních akcí. Politicky motivované odstranění Paulikirche se však projevilo v roce 1957 v rámci nového plánování centra města. Kostel byl zbourán v dubnu 1961. Dnes na jeho místě stojí obytný blok a parkoviště.