Nischelovo výročí: společníci vzpomínají

Norbert Engst je čestným historikem. Specializuje se na historii a architekturu města Chemnitz. Norbert Engst se podílel na výzkumu výstavy "DenkMAL Karl Marx" pořádané městem Chemnitz. Co zjistil?


Společně s archivem města Chemnitz jste napsal knihu o historii oblasti Heckert. Co vás na architektuře NDR tak fascinuje?

To, že je všudypřítomná - architekturu NDR vidíme všude. Každý, kdo žije v oblasti Fritze Heckerta, je touto architekturou obklopen každý den a každou noc. Je také zajímavé podívat se na tehdejší architekty a urbanisty a vidět, jak mezinárodní bylo jejich tehdejší myšlení. Vždyť tato průmyslová bytová výstavba se nepraktikovala jen v Karl-Marx-Stadtu. Bylo také provedeno mnoho výzkumů, například o architektuře NDR, o tom, jak dalece již v té době pokročili v této problematice: Uvažovalo se například o alternativách k betonu nebo o tom, jak do města dostat více jízdních kol.


Hovoříte při svém výzkumu také s dobovými pamětníky?

Ano, pokud je to ještě možné. Mými tématy jsou 60. a 70. léta. Mnoho tehdejších urbanistů a architektů stále žije a já s nimi vždy rád hovořím. Dostanete se tak k informacím, které nejsou v žádných spisech ani knihách.


Co vás motivuje k tomu, abyste se těmito tématy dobrovolně zabýval?

Je to určitá pocta. Prostě 50 let Památníku Karla Marxe, to se vám podaří jen jednou. A je to také výjimečný památník, takže to, že mě město oslovilo, abychom pro výstavu udělali výzkum, je zvláštní pocta.


Pomáhal jste shromažďovat informace pro stélu a výstavu k výročí pomníku. Co váš výzkum odhalil?

Bylo tam několik zajímavých momentů, například jak napjatý byl harmonogram odlévání dílů, jejich přepravy a instalace. Díly byly odlity v srpnu 1971, do NDR dorazily až koncem srpna, v září byly sešroubovány a slavnostní odhalení proběhlo 9. října 1971. Nic se nemohlo pokazit.


Co jste zjistil o samotné inauguraci?

Byla také pečlivě naplánovaná: Měla existovat slunečná a deštivá verze - mělo to být v říjnu. Existoval rozsáhlý program a také mnoho variant, které se od léta 1971 do října 1971 znovu a znovu měnily. Byl to docela náročný proces plánování.


Jak vypadaly obě varianty počasí?

Slunečná varianta byla realizována se všemi hosty na jevišti. Kdyby pršelo, hodně by toho propadlo: Proslovy by se nemohly uskutečnit, stejně jako průvod. Ale i v dešti bylo důležité, aby mohly být pořízeny fotografie pro tisk, které by vytvořily kulisu celé akce.


Měla se deštivá verze konat se stejným počtem lidí?

Nevíme, jestli by všichni přišli (smích). Ale o to víc lidí samozřejmě přišlo, protože svítilo slunce.


Jakou roli hrála stavba památníku Karla Marxe při úpravě centra města?

Dá se říct, že z pomníku Karla Marxe bolela hlava nejednoho projektanta. Přestavba Chemnitz neboli města Karla Marxe trvala více než 20 let, od počátku 50. do 70. let. Plány se neustále upřesňovaly a dokončovaly - tehdy se Karl-Marx-Stadt stal okresním městem, pak průmyslovým městem, Chemnitz dostal název Karl-Marx-Stadt a pokaždé bylo nutné plány přepracovat. Musely se modernizovat a všechno se muselo přestavět. A nakonec se objevil požadavek učinit jménu zadost i památníkem. Zajímavé je také to, že jakkoli byl Karl Marx v té době vysoce ceněn, výstavba centra města skončila, když začala bytová výstavba. Bytová výstavba byla důležitější než výstavba centra města, a proto zůstalo centrum města poněkud nedokončené.


V parku Stadthallenpark měl být původně umístěn památník Karla Marxe, ale k tomu nikdy nedošlo. Co o něm víte?

Nebyl dostatečně reprezentativní. Zcela shora bylo rozhodnuto, že by měl být mnohem více přítomen a viditelný ve společnosti a neměl by být tak marginalizován. A také by měl být větší. Původní plány odhadovaly pomník na 1,50 metru, 1,80 metru, dva metry. Nakonec se z něj stal pomník, který vidíme dnes, a musel být na mnohem reprezentativnějším místě.


Ulice před pomníkem pak byla přejmenována na Karl-Marx-Allee. Co jste o tom zjistili?

To byl vlastně hlavní účel této ulice: byla naplánována tak široká a dlouhá, aby tudy mohly procházet stojící a běžící demonstrace. Dokonce se to zkoušelo na modelu a zkoušelo s pracovníky úřadu pro urbanismus. Výsledkem byla tato reprezentativní Karl-Marx-Allee, která je slepou ulicí. Do slepé uličky muselo být možné projít, protože demonstrace nesměly zastavit, musely mít možnost pochodovat plnou rychlostí.


Co nám můžete říct o zkoušce s úřadem pro územní plánování?

Ta proběhla provizorně. Neexistoval jiný způsob, jak něco takového modelovat, dnes by se to asi dělalo na počítači. Znovu vytvořili soubor v menším měřítku, pokusili se znovu vytvořit památník s kulisami a uspořádali malou ukázku s pracovníky úřadu územního plánování. A z dálky jsme se podívali, jak by to mohlo vypadat.


Jak se v průběhu času měnil postoj obyvatel Chemnitzu k pomníku Karla Marxe?

Myslím, že se postoj otočil o 180 stupňů. Myslím tím, že v dobách NDR jsme organizovaně jásali, po sjednocení šlo spíše o opovržení a dnes se z něj stal kultovní objekt. Je to reklamní prostředek pro mnoho věcí, ať už jde o pivní odrůdy nebo firmy, které s pomníkem dělají reklamu. Je to prostě společenská změna. Přibývá lidí, kteří ovšem s dílem a člověkem a památkou jako takovou už nemohou nic dělat, pro ně je to prostě kultovní předmět.


Co vám imponuje na Hlavě Karla Marxe?

Je to urbanistický efekt: to, co bylo tehdy vymyšleno, opravdu působí. Zvlášť když jdete po Straße der Nationen a podíváte se doprava, otevře se vám pohled na pomník a Kongresový hotel v pozadí. Dozvěděla jsem se také, jak k památníku přistupovali průvodci, když se zabývali celou výstavou: Jsou zde i velmi efektní zákoutí s aha efektem. Kde prostě zahnete za roh a tam je ten soubor, který nemá žádné jiné město na světě.


Co si dnes myslíte o Památníku Karla Marxe?

Jsem vlastně rád, že ho máme. Samozřejmě znám i lidi, kteří mají s pomníkem problémy, a rád si je vyslechnu, ale je třeba oddělit pomník, člověka a jeho dílo od toho, co se z něj později udělalo. Lidé, kteří s ním mají problémy, mají spíše problémy s dobou, ve které pomník vznikl, než s pomníkem samotným. Jsem rád, že hlavu Karla Marxe máme, že nebyla zapůjčena do jiných měst a že by tu měla zůstat navždy.


Narazil jste při svém bádání na nějaké anekdoty?

Během mého bádání se objevily nové věci, o kterých jsem dříve nevěděl. Například to, že někde v podstavci pomníku je ukryta časová schránka. Do betonu tam byla zasazena kazeta o rozměrech 20 x 80 centimetrů obsahující dobové dokumenty. Na plánech to není vyznačeno, nevíme, kde to je, ale je to tam.