Položení základního kamene 25. září 2013

Toto bylo poslední bydliště rodiny Kupferbergů. Heinrich Kupferberg (nar. 1882), jeho manželka Frieda Kupferbergová (nar. 1882 jako Frieda Steinová) a jejich dcera Ilse-Lotte Kupferbergová (nar. 1926) byli 10. května 1942 deportováni do ghetta Belzyce u Lublinu. Když bylo ghetto v říjnu 1942 vyklizeno jednotkami SS, bylo zavražděno asi 5300 lidí včetně rodiny Kupferbergových.

Sponzoři: Žáci a učitelé gymnázia Dr.-Wilhelm-André-Gymnasium Chemnitz.

Ilse-Lotte Kupferbergová zde navštěvovala školu.

Sponzor: Andreas Liese

Leopold Steinhardt (nar. 1883), majitel továrny na trikot v Chemnitzu, a jeho syn Hans Adolf Steinhardt (nar. 1923) přišli o život při ztroskotání lodi 18. listopadu 1939, kdy nizozemský osobní parník "Simon Bolivar" najel na německé minové pole u pobřeží Anglie. Jeho manželka Erna Steinhardtová a dcera Lily Mirjam katastrofu přežily.

Sponzor: Hans-Joachim Wunderlich

Dr. Ernst Cohn (nar. 1901), zubní lékař, byl od ledna 1932 asistentem na zubní klinice Všeobecné místní zdravotní pojišťovny v Chemnitz. V březnu 1933 byl propuštěn a emigroval do Palestiny. Později se vrátil do Evropy.

Sponzor: Enrico Hilbert

Moritz Mecklenburg (nar. 1880), podnikatel, pocházel z Lübecku. Od roku 1907 žil v Chemnitzu, kde byl až do roku 1932 spolumajitelem velkoobchodu s kovy a stroji E. Adler & Co. V roce 1939 emigroval se svou ženou Elise, rozenou Adlerovou, do Šanghaje. Život tam pro nově příchozí nebyl snadný, jak v březnu 2013 informovala Miriam Brookfieldová v uměleckých sbírkách. Moritz Mecklenburg zemřel v Šanghaji 17. března 1945.

Sponzor: Heidemarie Kugler-Weiemann, Lübeck

Bruno Heidenheim (nar. 1885) byl během říšské pogromové noci v roce 1938 vzat do "ochranné vazby" a později odsouzen k nuceným pracím. Kvůli fyzicky těžké práci v nepřijatelných podmínkách smrtelně onemocněl. Byla mu odepřena potřebná lékařská péče. Otec rodiny zemřel 24. 12. 1940. Jeho manželka a dcera přežily a po skončení války emigrovaly do Austrálie.

Kmotři: Mgr: David a Juliette Mendelovitsovi, Austrálie

Sigismund Nachmann (nar. 1907), jeho manželka Bajla Ides Nachmannová (nar. 1908 jako Bajla Ides Dresslerová), jejich děti Ingrid Nachmannová (nar. 1931), Joachim Nachmann (nar. 1934) a Manfred Gerhard Nachmann (nar. 1934) byli během "Polenaktion" na konci října 1938 deportováni do Polska. Celá rodina byla vyvražděna v okupovaném Polsku v roce 1942. Příbuzní obětí převzali sponzorství.

Sponzor: rodina Ungerových, Londýn

Georg Landgraf (nar. 1885), ředitel vydavatelství sociálnědemokratického listu Chemnitzer Volksstimme, se aktivně angažoval v politice jako městský radní a odborář. Po zákazu Volksstimme 1. března 1933 se muži SA pokusili 9. března obsadit kanceláře a tiskárnu nakladatelství. Georg Landgraf se postavil na odpor a odmítl je vpustit, načež byl dvěma výstřely z pistole zavražděn.

Sponzor: SPD, podokres Chemnitz

Julius Sommerfeld (nar. 1878), nadějný obchodník, majitel velkoobchodu s látkami a majitel domu, byl v roce 1939 vzat do "ochranné vazby" a deportován do koncentračního tábora Sachsenhausen. Tam byl 16. března 1940 zavražděn.

Sponzoři: Žáci a učitelé gymnázia Georgius Agricola v Chemnitz.

Ernst Enge (nar. 1893) byl protifašistický odbojář v Chemnitzu. Po jeho prvním uvěznění v červnu 1933 následovaly dva roky ve waldheimské věznici a v roce 1939 další tzv. preventivní věznění v délce šesti týdnů. Po propuštění byl nucen pracovat ve zbrojní továrně v Chemnitz. Odtud pokračoval v organizování odboje, dokud ho 26. září 1944 nevypátralo gestapo a nezatklo.

Poté, co ho gestapo na bývalém policejním ředitelství krutě mučilo, byl 17. října 1944 odvezen na smrt.

Sponzor: Dr. Stephan Pfalzer

Karla Jäckerová (nar. 1928) se stala obětí "eutanazie" dětí, kterou prováděl národně socialistický režim. Byla jedním z přibližně 500 postižených dětí zavražděných v dětském oddělení v Lipsku-Dösenu a zemřela 8. září 1941.

Kmotra: Irmgard Teschnerová