Položení základního kamene 17. května 2022

Kámen úrazu pro Leona Jessela

Leon Jessel působil v letech 1897-1900 jako druhý dirigent a ředitel sboru v Městském divadle v Chemnitz. Poté, co byl v roce 1941 zatčen gestapem v Berlíně, byl natolik týrán, že v důsledku toho zemřel. Důvodem jeho zatčení byl dopis, v němž kritizoval podněcování Židů.

Sponzor: Operní sbor Chemnitz

Kameny úrazu pro Jenny Olgu a Ilse Margarethe Fleischerové

Jenny Olga Fleischerová, rozená Cohnová, žila se svou dcerou Ilse Margarethe Fleischerovou na Holzmarktu 15 a po smrti svého manžela zde provozovala obchod "Schuhhaus für Alle". V roce 1933 byl zařazen na seznam židovských podniků, advokátů a lékařů, které měly být bojkotovány. Jenny a Ilse Fleischerovy si vzaly život, než obchod převzala akciová společnost ze Stuttgartu.

Kmotři: Frank Müller-Rosentritt (poslanec Spolkového sněmu), Andrea Wagnerová.

Kámen úrazu pro Wernera Michaelise Götze

Werner Michaelis Götz byl během listopadového pogromu v roce 1938 vzat do "ochranné vazby" a deportován do zvláštního pogromistického tábora v Buchenwaldu. Následovaly nucené práce v cihelně Richarda Theysona v Borně. Od roku 1940 byl v různých židovských převýchovných a pracovních táborech až do deportace do Osvětimi v roce 1943. Tam krátce nato zemřel na tyfus. Obřadu se zúčastní příbuzní z Izraele.

Sponzor: Gymnázium Dr. Wilhelma Andrého

Kameny úrazu pro Maxe, Miriam Paulu Margarete, Brachu Brigitte Ingeborg a Barucha Bernarda Richarda Gellera

Max Geller vlastnil továrnu na punčochové zboží v Niederzwönitz. Žil na adrese Heinrich-Beck-Straße 7 se svou ženou Miriam Paulou Margarete Gellerovou, rozenou Götzovou, a dětmi Brachou Brigitte Ingeborg Gellerovou (později provdanou Danou), Baruchem Bernardem Richardem Gellerem a Ruth Gellerovou. V srpnu 1935 rodina emigrovala do britského mandátu Palestina. Obřadu byli přítomni příbuzní z Izraele.

Sponzoři: Georgius-Agricola-Gymnasium, Cordula a Marco Jerinicovi, Dr. Yitzhak Dana a Raffi Dana, Eyal Geller a Yaron Geller.

Kameny úrazu pro Ericha, Ellen a Johannu Wangenheimovy

Erich Wangenheim byl v březnu 1939 zvolen posledním předsedou představenstva židovské náboženské obce v Chemnitz. Mimo jiné vedl textilní podnik a později byl ředitelem domova důchodců a ošetřovny. Spolu se svou ženou Ellen Wangenheimovou, rozenou Tuchlerovou, byl 27. března 1943 zatčen gestapem a po věznění v Chemnitz a Drážďanech deportován do terezínského ghetta. Ellen Wangenheimová tam 21. března 1944 zemřela hlady a na následky nemoci. Johanna Wangenheimová, Erichova matka, byla deportována do ghetta již 8. září 1942. Zemřela tam stářím. Erich Wangenheim se do těžce zničeného Chemnitzu vrátil v červnu 1945 a byl jedním ze zakládajících členů dnešní židovské obce v Chemnitzu.

Kmotři: Mgr: Erika Schladitzová, Dr. Susanne Ripplová, André Kühn

Kameny úrazu pro Gerharta a Inge Siglerovy

Sourozencům Gerhartu Siglerovi a Inge Siglerové se podařilo emigrovat do Anglie prostřednictvím Kindertransportu. Jejich rodiče Arthura a Hedwigu Siglerovy připomínají od loňského roku dvě Stolpersteine. Položení kamenů se účastní příbuzní z Anglie.

Sponzoři: Mgr: Nick Sigler, třída Sanddorn na střední škole Montessori v Chemnitz.

Kámen úrazu pro Josefa Kahna

Josef Kahn byl ředitelem továrny na punčochové zboží a v roce 1924 byl zvolen druhým předsedou židovské obce. O tři roky později se stal prvním předsedou. Bezprostředně po listopadovém pogromu v roce 1938 byl Kahn zatčen a deportován do "ochranného vazebního tábora" v Buchenwaldu. V březnu 1939 se mu podařilo přes Amsterdam emigrovat do Palestiny a v roce 1949 se přestěhoval do Montrealu.

Sponzor: Dr. Peter Seifert

Kameny úrazu pro Ernu a Edith Friedeovy

Židovský obchodník Siegfried Friede vlastnil "Crefelder Seidenhaus", obchod s látkami v bývalé Lange Straße 11. I tento obchod byl na bojkotovém seznamu z 1. dubna 1933 a v roce 1938 byl "arizován". Spolu se svou ženou Ernou Friede, rozenou Ulrichovou, a dcerou Edith Friede chtěl v roce 1939 emigrovat, ale nepodařilo se mu to. Alespoň dceru se podařilo dopravit do Anglie v květnu 1939 s pomocí Kindertransportu. Manželé, kteří se museli nastěhovat do "židovského domu", byli obviněni z devizových deliktů. Siegfried Friede byl odsouzen k pokutě a vězení. Případ Edith Friedeové byl odložen. Pět dní po vyhlášení rozsudku si vzala život prášky na spaní. Když se její dcera v Anglii dozvěděla o matčině osudu, také si vzala život. Siegried Friede následoval svou ženu a dceru a o šest měsíců později zemřel.

Kmotři: David Winkler, Simone Neubert, Ina Dobler a Michael Stellner.

Kámen úrazu pro Curta Waltera Stoppa

Učitel Curt Walter Stopp byl jedním z mnoha lidí, kteří byli nacistickým státem diskriminováni kvůli duševní nemoci nebo postižení a zavražděni v jednom z center "eutanazie". Měl deprese, sebevražedné sklony a trpěl halucinacemi. Dne 11. září 1940 byl Walter Stopp spolu s dalšími 70 pacienty převezen transportem ("Aktion T4") do vražedného centra Pirna-Sonnenstein, kde byl zplynován, a pravděpodobně ještě téhož dne zde zavražděn.

Kmotr: Günter Stopp (†)

Kámen úrazu pro Karla Dornburga

Sociální demokrat Karl Dornburg byl ve 20. letech 20. století členem městské rady v Chemnitz. Byl partnerem sociální demokratky Gertrudy Sternové, za kterou byl před dvěma lety položen Kámen úrazu. Dornburg opustil Chemnitz v březnu 1933, aby unikl hrozbě "ochranné vazby". Různé cesty ho zavedly do bývalého Československa a Dánska. Karl Dornburg se do Chemnitz vrátil 5. října 1946, ale o několik měsíců později zemřel v důsledku nemoci z nedostatku.

Kmotři: Mgr: Stephanie Pietschová a Sebastian Reichelt

Kameny úrazu Norberta a Elfriede Stadthagenových

Podle norimberských rasových zákonů národních socialistů bylo manželství židovského obchodníka Norberta Stadthagena a Elfriede Stadthagenové považováno za "smíšené manželství". Elfriede Stadthagenová však odmítla podat žádost o rozvod, ačkoli na ni byl opakovaně vyvíjen nátlak a domovní prohlídky gestapem byly na denním pořádku. V únoru 1945 byla Stadthagenová vyzvednuta gestapem a deportována do Terezína. Tam se stal jednou z více než 1 500 obětí tyfové epidemie v terezínském ghettu, která zde řádila i po jeho osvobození 8. května 1945.

Sponzor: Rita Ebert

Kameny úrazu pro Marii a Josefa Špátovy

Marie Špátová a Josef Špáta patřili k městské pobočce KPD. Za národního socialismu se snažili organizovat odboj a podávali například zprávy o aktuálním průběhu války, které mohli díky znalosti jazyka poslouchat prostřednictvím tzv. nepřátelských rozhlasových stanic. Byli proto anonymně udáni gestapu a zatčeni. Jednalo se o spiknutí několika sousedů ze zahrady proti Marii Špátové. Byla převezena do ženské věznice v Berlíně a odsouzena k trestu smrti za podvracení branné moci. Marie Špátová byla popravena 9. června 1944.

Skupina Quijote (Sabine Kühnrich, Ludwig Streng, Wolfram Hennig-Ruitz) vystoupí u příležitosti slavnostního ceremoniálu s hudebním programem nazvaným "Zvonící vzpomínky".

Sponzoři: Manfred Spata, Kerstin Hauschildová