Chemnitz má co nabídnout, což si mnoho lidí v Chemnitzu neuvědomuje.

Alexander Liebers

Za 24 hodin se u přehrady Chemnitz opět sejdou milovníci horských kol na 8. ročníku závodu horských kol Heavy24. Od sobotních 12 hodin do nedělních 12 hodin na
bude 295 týmů a 1137 jezdců závodit ve dne v noci přes kopce a doly, lesy a louky. Největší východoněmecký 24hodinový závod se v Chemnitzu koná již osm let a stal se nedílnou součástí kalendáře horských kol. Pořadatelé "Die Rennmacher" André Gläß a Alexander Liebers o tento úspěch bojují již devět let. Akce je jejich dítětem, jak lze jasně vyčíst například z divoce romantických historek Alexandera Lieberse o východu slunce. Mezi zvoněním mobilních telefonů, podepisováním smluv a koordinací sestavovacího týmu dává tvůrce týdne nahlédnout do světa 24hodinového závodu horských kol, jak se zrodil nápad a proč prodej "Heavy24" nikdy nepřipadal v úvahu.

Jak jste přišel na nápad uspořádat 24hodinový závod horských kol?
Alexander Liebers: S přáteli jsme byli svědky jednoho z největších 24hodinových závodů v Německu v Duisburgu a poznali a zamilovali si ho. V nových spolkových zemích žádný takový závod nebyl. Tak jsme přišli s nápadem, že Chemnitz má startovní pole pro 24hodinový závod. Zvlášť když jsou hned za rohem Krušné hory, region, který je do cyklistiky velmi bláznivý a kde se koná nejstarší maraton v Německu, Seiffen. A tak jsme před devíti lety, po šesti měsících příprav, za pomoci časopisů "DC" a "Biker und Boarder", mnoha osobních kontaktů a 375 jezdců uspořádali první závod. Byl to takříkajíc výstřel do tmy. V následujících letech jsme se rozrostli natolik, že jsme na začátku letošního roku museli konstatovat: "Máme plně obsazeno. Nemáme už žádné další místo."

V čem spočívá přitažlivost této akce pro účastníky?
Myslím, že na jedné straně je to vzrušení ze soutěžení. Při velikosti letošního startovního pole 295 týmů a 1137 jezdců se najde soupeř pro každou výkonnostní třídu. Za druhé je to týmový pocit. Můžete startovat sami, ve dvojicích, ve čtyřech nebo v osmi. Týmový zážitek ze společného zvládnutí je pro mnoho týmů velkou motivací. A je to vzrušení ze soupeření s profesionály. Máme tu všechno, od prohraných pravidelných sázek na stůl až po skutečně poloprofesionální týmy.

Startující Heavy24 musí být tak trochu blázni. Co mohou jezdci očekávat na trati u vodní nádrže Rabenstein?
Máme trať se spoustou zeleně, délkou 8,75 kilometru a převýšením 125 metrů - to je pro většinu z nich problém. Nejde ani tak o samotnou délku, ale o výškové metry, které je třeba zvládnout. A obtížnost úseků trasy: Máme poměrně velké množství lesních cest, které se dají ještě poměrně dobře projet. Ale jsou tu také čtyři sjezdy, které opravdu vedou přes kopce, doly a kořeny - takové, které by turista téměř nechal za sebou jako vyšlapanou cestu. A dokončit tam smyčku je docela výpověď.

Při těchto obtížích, ruku na srdce, došlo během závodu k nějakému vážnému zranění?
Člověk to vždycky musí brát s nadhledem. Loni jsme se všemi týmy najeli celkem 15 239 kol, to je 133 341 kilometrů. To je 3,5krát kolem rovníku. Když si to dáte do perspektivy, tak se to všechno sečte. Každý rok máme dvě nebo tři zlomené klíční kosti a odřeniny, které k tomu tak nějak patří. Ale naštěstí jsme za posledních sedm let měli jen jeden opravdu vážný úraz a doufáme, že to tak zůstane. Kromě toho budou po celou dobu závodu na místě čtyři záchranáři a náš pohotovostní lékař Kristian Schaper.

Jezdci, kteří budou 24 hodin zcela v sedle, se na konci závodu vyškrábou po schodech na stupně vítězů na slavnostní vyhlášení. Dokážete pochopit, proč závod absolvují sami, a udělali byste totéž?
Sám jsem kdysi závodil ve dvoučlenném týmu. Bylo to velmi náročné. Nevím, jestli bych si věřil, že to zvládnu sám. Příjemné je, že nemáte žádnou zodpovědnost za svého partnera. Na druhou stranu nemáte ambice říkat: "Můj partner se právě dobře popral, teď to musíš zvládnout taky." Loni se vítěz mužské dvouhry skutečně nemohl zúčastnit slavnostního vyhlášení. Sám ujel 59 kol - 516 kilometrů. Na slavnostní předávání trofejí musel přijít jeho ošetřovatel, protože to nezvládl. Pro srovnání, vítěz závodu jednotlivců absolvoval 49 kol a 428 kilometrů. To je také výrok. Chlapci a děvčata od sebe nemají daleko. Když to porovnáte s jedním z nejsilnějších týmů v závodě čtyřčlenných družstev, který zvládl 76 kol, tedy úctyhodných 656 kilometrů, ale vydělíte to počtem startujících, pak máte odhad, jak zdatní jsou jednotliví startující.

Pocházejí jezdci z celého Německa, nebo jsou mezi nimi i jezdci ze zahraničí?
Máme i jezdce ze sousedních zemí, z České republiky, Polska a letos také jezdce z Lucemburska. Měli jsme tu jezdce z Francie a dokonce i jezdce z Austrálie, který přiletěl speciálně kvůli závodu. Díky výměně s firmou z Limbachu-Oberfrohna tu byl o tři měsíce dříve a řekl: "Páni, tohle je skvělá akce. Vrátím se." Ale samozřejmě, že asi 90 procent našich jezdců pochází z Německa, 80 procent ze Saska, ale ze všech koutů země. Pak jsou tu Durynci a Bavoři, kteří tvoří deset procent. Zbytek je z jiných spolkových zemí a ze zahraničí. Někteří z nich si po běhu vezmou i týdenní dovolenou a navštíví Chemnitz, kde se nás v organizační kanceláři ptají, co všechno mohou vidět.

Na Heavy24 se podílejí také profesionální týmy. To vypovídá o kvalitě akce.
Je to tak. Jeden z našich partnerů - Haibike - sestavil tým profesionálních jezdců. Nebo Biehler, náš podpůrný sponzor, přihlásil licenční jezdce. Spousta borců, kteří opravdu tvrdě útočí a pravidelně končí na stupních vítězů. Nebo Udo Stein, loňský vítěz v osmičce, kterého můžete vidět minimálně na každé startovní listině na každém závodě, kde se jede na horském kole. Také oni jsou pravidelně zastoupeni na stupních vítězů.

Jak často byste měl jako zcela nezkušený horský cyklista, který se chce zúčastnit závodu Heavy24, předtím trénovat?
Před svým prvním závodem Heavy24 jsem potřeboval tři měsíce přípravy. Během této doby byste se měli snažit našlapat 300 kilometrů týdně. Důležitá však není jen doba přípravy. Ještě důležitější je včasná registrace. Registrace se otevírá 1. října ve 12.00 hodin. Jak jsem řekl: "Po dvou měsících jsme plně obsazeni." Všichni účastníci se mohou přihlásit.

Když říkáte, že Heavy24 je od začátku roku plně obsazen, může se akce ještě rozrůst?
V zásadě to možné je. Ale délka trasy nás do jisté míry omezuje. A protože jsme si řekli, že ji omezíme na maximálně 300 týmů - nemyslíme si, že by to bylo pro jezdce zábavnější -, záměrně jsme si stanovili vlastní limity růstu. Chceme udržet soutěž na vysoké úrovni pro řidiče, protože od mnoha z nich dostáváme pozitivní zpětnou vazbu. Všichni jsou po projetí cílem vyčerpaní a říkají: "Už nikdy více." Ale když se po třech hodinách sbalí, říkají: "Jo, samozřejmě, příští rok se vrátíme." To je pro nás velmi důležité.

Čím se živíte, když zrovna neorganizujete Heavy24?
Pracuji v oblasti bydlení jako poradce pro bydlení.

Kolik času zabere příprava tak velké akce? To zní jako práce na plný úvazek.
Po akci je před akcí. Po Heavy24 si dáváme dvouměsíční pauzu a pak začínáme intenzivně plánovat další ročník.

Kde berete motivaci k tomu, abyste se vedle své práce tolik angažoval v pořádání akce?
Naštěstí jsme se závodem vyrostli. Kdybychom začínali v současné velikosti, bylo by toho na nás moc. Postupem času naše zkušenosti, naši partneři a naše spolupráce získaly v pozitivním slova smyslu vlastní dynamiku.
Bylo však také několik okamžiků, kdy jsme se na sebe podívali a zeptali se sami sebe: "Proč to vlastně děláme?" Závod teď není o vydělávání peněz, je to pro nás hra bez výhry. Když do této akce investujete tolik vášně a času, nechcete se ho tak snadno vzdát. Už se objevily žádosti od významných pořadatelů, aby od nás Heavy24 koupili. Ale my jsme řekli ne, protože by z toho udělali čistě komerční akci. To by závod zničilo.

Bylo by snadné říct: půjdeme a najdeme si větší místo konání. Čím je Chemnitz tak atraktivní?
Výhodou v Chemnitzu je samozřejmě přehrada s nádhernou polohou. Navíc se nachází na dálničním uzlu a je snadno dostupná ze všech směrů. Dobrá je také infrastruktura u přehrady, kterou jsme mezitím vybudovali. A atmosféra závodů je pro mnoho jezdců vrcholem, protože jsme také "nejzelenější" 24hodinovka. Když se kolem půl páté ráno pomalu rozednívá, přejedete hrázovou zeď na jezeře, vidíte, jak se v ní odráží slunce, nebo sjedete do Gruny, z tvrdého do měkčího úseku trati, podíváte se na východ slunce, to má své kouzlo. A pro nás je to velký lokální patriotismus. Heavy24 v Chemnitzu jsme mohli uspořádat s podporou města, protože jsme dostali velkou důvěru, když jsme začínali jako zcela nezkušení sportovní organizátoři. Chceme ji trochu vrátit.

Fungoval by Heavy24 i v jiném městě, nebo je Chemnitz městem, kde je jednodušší takovou akci s velkým nadšením zorganizovat?
To nemohu říct s jistotou. I tady v Chemnitzu byly samozřejmě počáteční problémy - samozřejmě, když přijdete čerstvý a řeknete si: "Nechám je dělat něco šíleného a jezdit 24 hodin dokola." Jsou místa, kde by to bylo mnohem těžší. Ale určitě jsou i místa, kde je to přinejmenším logisticky jednodušší. Když se podíváte na dva velké 24hodinové závody v Mnichově v olympijském parku a v Duisburgu v nepoužívané důlní šachtě, otevřou zásuvku a jede tam elektřina. Kdežto tady jsme uprostřed pole, bez elektřiny a bez vody. Ale po naší akci v roce 2013 jsme měli také velmi pozitivní rozhovor s městem, které se nás zeptalo, jak by mohlo pomoci. U stolu byli i další organizátoři, např. hudebních akcí. Mohli jsme jednoduše předložit seznam přání, co by se nám hodilo. A my jsme řekli, že potřebujeme elektrické přípojky tady na poli. Cítíme od města velmi pozitivní vítr do zad.

Je pro vás Chemnitz městem sportu?
Určitě ano, a to nejen pro cyklistické nadšence. Je to jasně vidět například na výstavbě nového stadionu. Myslíme si, že je to skvělé, nebo když se podíváte na atletické centrum. To jsou jen dva příklady sportovního města Chemnitz.

Dalo by se o vás říci, že jste rodák z Chemnitz. Vždycky jste tu zůstal. Čím je pro vás toto město zvláštní?
Je to prostě moje rodné město. Vyrostl jsem zde, takže už znáte každý kout. A myslím, že Chemnitz postupem času nabízí každému něco. Díky velmi silné technické univerzitě máme obrovský příliv zahraničních studentů, kteří říkají: Chemnitz je dobrá lokalita, záměrně jsem si ji vybral. Mohl jsem jít také do Anglie, ale rozhodl jsem se pro Chemnitz.
Co se týče lokalit bydlení, pokud se podíváte na Kaßberg nebo Gablenz jako na čtvrť přátelskou k rodinám, je tam mnoho zrekonstruovaných starých budov. Máme také moderní centrum města. Právě díky těmto příběhům je pro mě Chemnitz tak přitažlivý.

Obyvatelé Chemnitzu mají na své město vždy poněkud negativní a rezervovaný pohled. Musíte obyvatele Chemnitzu nějak povzbuzovat?
Ano, také si myslím, že si lidé z Chemnitz dostatečně neuvědomují, co město nabízí. Toho si člověk všimne i sám na sobě. Snažím se každé dva roky vyrazit s rodinou na prohlídku města. Existují opravdu pěkné zájezdy, při kterých člověk znovu objevuje nová zákoutí Chemnitzu, protože ho trochu ztrácí z dohledu. Uvědomíte si to také, když máte ve městě někoho nového a ptá se vás, kam můžete jít, a vy o tom musíte přemýšlet. A Chemnitz a okolí toho nabízí tolik, že si myslím, že si mnoho lidí v Chemnitzu neuvědomuje, jak je Chemnitz vlastně rozmanitý a krásný.