"Podívejte se, přicházejí lidé z Chemnitzu."

DJ Ron

Když před téměř 20 lety zažívala hiphopová kultura v Německu svůj rozmach, byl Ron Schindler "v centru dění, nikoliv jen u toho". Nyní 38letý Schindler je všestranný talent. Téměř dvacet let působí jako národní a později mezinárodní DJ a je rozhlasovým moderátorem na stanici Radio T v Chemnitzu se svým pořadem Uptowns Finest.Dříve: producent velmi úspěšného chemnitzského hiphopového dua Tefla a Jaleel, jednatel pozoruhodného východoněmeckého labelu Phlatline Records a v prvních letech spolupořadatel tehdy největšího hiphopového festivalu v Evropě Splash na přehradě Rabenstein.

Právě jste přišel ze Splashe, který až do roku 2006 sídlil v Chemnitz u vodní nádrže Rabenstein. Od té doby se festival přesunul do Ferropolisu u Gräfenhainichenu. Spojení Splash a Chemnitz je ale stále v povědomí lidí: Mluví s vámi lidé na koncertech mimo Chemnitz stále o festivalu Splash?
Ron Schindler: Jistě, lidé se mnou o něm stále mluví. V minulosti, když jsem se sám ujal některých úkolů pro festival, bylo to spojení samozřejmě o něco užší. Ale je hezké vidět, jak se to zase rozrostlo a je to čím dál profesionálnější.

Zasloužil ses také o to, že se o Chemnitzu začalo v té době mluvit jako o hlavním městě hip hopu.
Ukázalo se, že všichni hiphopoví lidé jednou ročně putují do Chemnitzu na víkend Splash a mluví se o něm jako o hiphopové baště.

Řekl bys s odstupem času, že přesun do Ferropolisu nebyl špatným řešením?
Určitě. Areál se svou infrastrukturou je skvělý a ideálně se hodí pro festivaly. Pro všechny, kteří jsou smutní, že festival zmizel: s festivalem Kosmonautů, který je pořádán s velkou láskou a nasazením, něco přijde. A těží ze zkušeností Splash od roku 1999. Lidé, ať už organizátoři nebo město, vědí, jak festival uspořádat a na co je třeba myslet. Splash a město se to nejprve musely naučit v prvních letech.

V roce 1999 na prvním ročníku OpenAir Splash (pozn. red. První se konal v roce 1998 v Kraftwerku na Zwickauer Straße), při pohledu dopředu na 10 000 lidí a při vzpomínce na tvrdou práci jste mluvil o husí kůži. Stalo se vám ještě někdy ve vaší kariéře, že jste tento okamžik zažil?
Ano, byl. S různými věcmi. Například při některých vystoupeních. Loni jsem to tak cítil. Hráli A Tribe Called Quest (pozn. redakce: americká hiphopová skupina), jedni z mých dětských hrdinů, které jsem poslouchal nahoru dolů. Když se z reproduktorů ozvala jejich hudba, měl jsem husí kůži.

Kolik koncertů ročně odehrajete?
Asi sto ročně. Samozřejmě 95 procent koncertů je v Německu, ale čas od času máte i pár vystoupení v zahraničí: ať už v Šanghaji, Moskvě nebo Londýně.

Liší se vaše sety mezi Šanghají, Moskvou, Londýnem a Chemnitzem? Připravujete se na ně?
Koncert je interakce mezi publikem a mnou. Prostřednictvím určitých písní se snažím zjistit, co lidé chtějí slyšet a které písně jsou nejoblíbenější nebo lidi roztančí. Snažím se číst publikum a vzít ho na hudební cestu. Opravdu se připravuji jen ve výjimečných případech. Vždy záleží na daném klubu. Jestli hrajete v elegantním, módním klubu, nebo v klubu, který nemá být hanlivý. V jednom je víc RnB a v druhém si s ním nic nevyhraješ. Místo toho hrajete tvrdé hiphopové skladby.

Čemu dáváte přednost?
Mně se teď líbí ten pohodový hip-hopový klub. Kde máš znalé publikum, které zná i nové tracky. Nerad hraju jen staré věci, ale i spoustu nových. A člověk si uvědomí, když jsou lidi do té hudby opravdu zažraní. Před deseti lety bych asi dal přednost nóbl RnB klubu. Často jsme byli v Moskvě. To mělo své kouzlo, když jsem jako outsider u dýdžejského pultu sledoval syny a dcery oligarchů. Jak se po klubu nosí ty nejdražší drinky. To bylo zajímavé.

Pravidelný DJ v mnoha klubech v Německu, na festivalech před tisíci lidmi a letos poprvé na Rock am Kopp, kde hrál warm-up pro umělce Denyo. "Přestože bydlím v Chemnitzu, je to můj první Rock am Kopp a těším se, kolik lidí přijde." DJ Ron ví o davech, před kterými hraje, své. Na konci 90. let byl hodně na turné jako producent a DJ s kapelou Tefla & Jaleel.

Je hudební vkus v různých zemích podobný?
Díky internetu mají lidé stejnou možnost poslouchat, co chtějí. Před patnácti lety to nebylo tak do očí bijící. Já jsem třeba koncem devadesátých let hrál v Rusku a ve Slovinsku. Pak si člověk uvědomil, že ta hudba je trochu pozadu. Ale už to tak není.

V roce 2005, s koncem kariéry Tefla a Jaleela, se Ron také rozhodl odklonit od produkování a soustředit se výhradně na práci DJe. Rozhodnutí, kterého dodnes nelituje. "Musel jsem se rozhodnout, čím se chci živit. Nebyla to produkce, ale DJing. Na to jsem se chtěl soustředit. Produkovat jsem chtěl spíš kvůli slávě, když ostatní začleňovali beaty do svých tracků."

Je patrné, že Chemnitz je dobrým místem pro DJskou kulturu: DJ Shusta, DJ Maxxx, DJ Little T, DJ Tereza, DJ Jaleel a ty, abychom jmenovali alespoň některé.
Rozhodně. To mi taky přijde úžasné. Můžu mluvit jen o hiphopové DJ scéně v Německu, ale Chemnitz je tam dobře zastoupený. V porovnání s jinými nebo mnohem většími městy je jich tam nepoměrně víc a těší se jistému renomé v celostátním měřítku.

Existují v Chemnitzu ještě místa, kde mohou DJs hrát?
Stále jsou, ale je jich méně. Alespoň co se týče mého hudebního vkusu. Chybí mi takový "Cube Club", který býval na Straße der Nationen, vedle budovy staré pošty. A to je velká škoda.

V Chemnitzu jste doma, proč, když se pohybujete po celém Německu/Evropě. V roce 2007 jste se chtěl odstěhovat, ne v rámci Německa, ale do zahraničí. Co vás přesvědčilo, abyste zůstal tady?
Toto prohlášení jsem učinil krátce po své cestě do Asie. Kromě Berlína mě jiná města v Německu nikdy nelákala. Hlavní město bylo vždy na stole: přestěhovat se tam, nebo ne. Ale nakonec jste jen jedním z mnoha. Tady máte regionální vazbu. Naše práce, ať už to byl festival Splash, spolupráce s Phlatline, Tefla a Jaleel, ty jako DJ, byla vždycky spojená s Chemnitzem. Tím se také vytvořila identifikace s městem a na hiphopové scéně to vždycky bylo jen: "Hele, jedou sem Chemnitzáci." Každý měl v hlavě obrázek a věděl, o koho jde. To by v Berlíně nefungovalo: "Podívejte, Berlíňané přicházejí". A každý se ptá, kdo to je. V hlavním městě jste jeden z tisíce.

Ve videích Tefla & Jaleel jste ukázali hodně lokálního patriotismu. Některá videa, například "Helden weinen nicht" (Hrdinové nepláčou) nebo "Hör auf deine Stimme" (Poslouchej svůj hlas), se natáčela v Chemnitzu.
Hip hop je také o autenticitě. A my jsme si dali záležet, zejména na konci, aby se klipy odehrávaly v Chemnitzu a aby se v nich objevili lidé, které známe. Bylo to a stále je to město Tefla & Jaleela. Proč byste měli hledat jiné, pokud se tematicky nehodí?

Fungovalo by to, co jste vytvořili zde, i v jiném městě?
To prostě nevím. Je tu několik faktorů, které hrají roli. Když se podívám na přátelství, která jste navázali, skoro si to nemyslím.

Proč jste se přestěhoval z Lichtenwalde do Chemnitz?
Vždycky mám před očima nějaký obrázek. Třídní fotka z roku 1993: všichni ve třídě byli metalisti a ty jsi byl hiphoper. A pak je tu třídní fotka z roku 2003: všichni byli hip-hopeři a jen jeden byl metalista. Do školy jsem chodil v roce 1993 (smích). Někde jsi byl outsider. Takže mě to táhlo do oblasti, kde byl hip hop. Chtěl jsem být jeho součástí a potkat další lidi, kteří měli podobné názory a zájmy. Takže jsem jezdil na kole z Lichtenwalde do AJZ Talschock na večírky, jamy a DJské workshopy. Přišlo mi to tak super, že jsem tam jezdil pravidelně.

Kdybys měl teď zahrát set o Chemnitzu. Jak by vypadal?
Asi bys to musel dělat potichu, aby si nikdo nestěžoval (smích). To je hloupě moje první asociace. Když o tom přemýšlím pečlivěji, set by byl asi všestranný a pestrý, protože vlivy v Chemnitzu takové jsou.

Na první desce Tefla a Jaleela "Interview" je píseň o tomto městě. "Tefla & Jaleel feat. Youdon - "Chemnitz". "To byla spíš hymna pro Chemnitz," říká Ron Schindler. Nějak se to hodí k jeho rodnému městu. "Kdybych teď žil jen tady a nebyl neustále na cestách, tak by mě to možná přece jen táhlo někam jinam. Protože si člověk položí otázku: Máš tady všechny možnosti, které bys chtěl? Nebo se nepřestěhujete do údajně atraktivnějšího města? Chemnitz je pro mě ideální. Má několik tváří: může být velkoměstem, ale také provinčním městem, které vám poskytne klid a pohodu. Máte tu všechno: přítelkyni, rodinu, přátele a je to váš domov, kde znáte téměř každý kout."

Co byste ve městě ukázal přátelům z jiného města?
Klasikou je hlava Karla Marxe. A pak jsem byl vždycky hrdý na Kaßberg, svou tehdejší čtvrť. Myslel jsem si, že je to skvělé místo k životu díky své mladistvosti a příjemným kavárnám. A bylo snadné chlubit se "největší souvislou secesní čtvrtí v Evropě". Nyní bydlím v Rottluffu, ale v Kaßbergu by se toho nemělo moc změnit.

Naše standardní otázka na závěr: Musíte obyvatele Chemnitzu povzbuzovat?
Ano, s tím souhlasím. I když se nechci vyřazovat z rovnice, někdy potřebuji odvahu i já (smích). Mám své město rád. Je to jako ve vztahu, kdy znáte zvyky svého partnera a necháváte se unavovat drobnými, okrajovými věcmi, které jsou v danou chvíli úplně zbytečné nebo nedůležité. Například kultura mládeže, která se podle mě nedá srovnávat s tou minulou. Ale zřejmě potřeba určitých věcí není, a proto asi nepotřebuje nabídku. Obyvatelé Chemnitz mají podceňující mentalitu, která je mi osobně velmi sympatická, ale která ne vždy umožňuje pochodovat vpřed.