TIETZ zná každý

Volker Beyer

Volker Beyer se narodil v Karl-Marx-Stadtu a vyrůstal v červeném blátě kolem čerstvých bloků v oblasti Fritze Heckerta. Jako teenager byl nejmladším gymnastou v národní lize. Po několika zraněních nasměroval své sportovní ambice a snahu o budoucnost do svých firem. Dnes je trojnásobným podnikatelem v Chemnitzu a se svými podniky největším nájemcem v přízemí TIETZu. V Coffee Art Baru, jeho nejnovějším projektu, jsme s ním hovořili o kreativních nápadech, o tom, čím je TIETZ výjimečný, a o lidech v Chemnitzu.

Chodila jsi na sportovní gymnázium, kde jsi byla úspěšná v gymnastice. Později jste objevil vášeň pro snowboarding. Jak jste se při všech svých sportovních ambicích dostal k fotografování a k touze po tak širokém uplatnění na vlastní pěst v Chemnitzu?
Volker Beyer : S fotografováním jsem začal jako se svým koníčkem v 15 letech. Ne s velkou technikou. Prostě mě to bavilo a vždycky z toho vzniklo něco dobrého. Vedle sportu mě vždy provázela kreativní stránka. Rodiče však chtěli, abych se vydal komerčním směrem. Tak jsem se rozhodl vyučit se prodavačem na průmyslovce. Rychle jsem si uvědomil, že to není to, co chci dělat třicet nebo čtyřicet let. Sedět u stolu a dělat den co den to samé pro mě bylo hrozné, ale přesto to bylo zásadní a velmi důležité období. Po vyučení jsem náhodou proklouzl do fotografické branže.
Mým prvním zaměstnavatelem byl Baby Smile. Nebyl jsem tam zaměstnán jako fotograf, ale pracoval jsem v controllingu. Přesto jsem měl možnost okusit všechny oblasti. Jednou jsem byl v ateliéru, ale také jsem pracoval s fotografickým softwarem. To byla velká zábava. Každý den byl jiný. Po Baby Smile jsem pracoval v jiné fotografické firmě a mohl jsem pokračovat ve vzdělávání. Všechno mě to moc bavilo, ale stále jsem se v zaměstnání nemohla pořádně realizovat. Musela jsem dělat něco vlastního. Tak jsem se podívala na trh. Tehdy jsem si uvědomil, že v centru města chybí moderní, optimistický a současný fotograf. Chtěl jsem pořádné místo, abych byl úspěšný. Po více než jedenácti letech na trhu funguje DigiArt díky mým super zaměstnancům téměř sám. Už tam skoro nemusím být. To mi uvolňuje mysl pro jiné projekty, což je skvělé. Život to sice neusnadňuje, ale dělá ho to zajímavějším.

Když už jsme u toho umístění. V roce 2004 jste vlastně založil DigiArt v TIETZu v centru města. Jak jste prožíval přeměnu bývalých obchodních domů TIETZ na kulturní a vzdělávací centrum?
Velmi aktivně, alespoň co se týče spodních pater. Prohlédl jsem si všechny místnosti v hrubé stavbě, protože jsme v té době jednali o smlouvách s firmou GGG. Byl jsem nesmírně nadšený z atrií a integrovaného zkamenělého lesa. Vlastně mi budova připadala ještě zajímavější než předtím, i když staré obchodní domy' z dob NDR už měly své kouzlo.
Kromě DigiArtu jste převzali i zpravodajské centrum v TIETZu a otevřeli Coffe-Art-Bar v TIETZu hned vedle Atomina. Tři různé obchody na jednom místě. Čím je TIETZ výjimečný?
Budova byla už v té době velmi známá a já jsem si ji stejně zamiloval. Byl jsem rád, že v Chemnitzu vznikla budova, kam jsem se svou myšlenkou dobře zapadl. Dům je pro mě nesmírně důležitý. Ať se zeptáte kteréhokoli obyvatele Chemnitzu staršího 40 let, každý zná TIETZ. Všichni s touto budovou vyrůstali. Mnozí tu byli dokonce každý týden. Přestože nové využití se Zkamenělým lesem a malým obchodním centrem v přízemí a galerií a zázemím v horních patrech je nesmírně cool, v současné době je trochu zanedbaný. Myslím, že je to trochu škoda. Navíc informační pult v přízemí byl na čas zrušen kvůli úsporným opatřením. Nyní mám radost z dobré spolupráce s GGG. V rámci diskusí s nájemci v TIETZ jsme vypracovali koncepci přestavby přízemí. Výsledkem je zpravodajské centrum. Původně se nenašel nikdo, kdo by dokázal nápad realizovat a byl dostatečně sebevědomý, aby v přízemí TIETZu provozoval vnitřní restauraci bez venkovního prostoru. Pak jsem se rozhodl bez dalších okolků: "Dobře, jdeme na to. Uděláme to." Ne proto, že bych na tom chtěl vydělávat, ale prostě proto, aby budova lépe fungovala. Zpravodajské centrum je teď čím dál lepší. Dostáváme spoustu pozitivních ohlasů. Zejména starší lidé říkají, že Newscentrum je příjemné a že se v něm cítí dobře. Stále více se také využívá pódium v přízemí. Samozřejmě je potřeba čas, aby se v budově vytvořil větší šmrnc. Ale jsem v tomto ohledu velmi optimistický.

Vaším posledním projektem byl CAB, Coffee Art Bar. Název napovídá, že chcete spojit kávu a barovou kulturu s uměním. Jaká je přesně jeho myšlenka?
Přesně tak. S Coffee-Art-Barem jsem chtěl v Chemnitzu vytvořit místo, které se bude lišit od klasičtějších "šik" kaváren. Coffee Art Bar je kosmopolitní a měl by být místem setkávání různých kultur a mladých lidí. Kavárna nebo bar s kreativně-průmyslovým šarmem v centru Chemnitz dosud zcela chyběly. Pak jsem odjel na dovolenou. Tam jsem se nudil. Začal jsem tedy rozvíjet nový koncept. Šlo mi o to vytvořit prostor, který by vybízel k setrvání. Zároveň by v něm měla vládnout kreativita. Neustále vystavujeme umělecké výstavy, které se každé čtvrtletí mění. Chceme tak dát zejména mladým umělcům z Chemnitzu a okolí možnost bezplatně prezentovat svá díla, aniž by hned viděli komerční zázemí. Všichni si samozřejmě musíme vydělávat peníze, ale bez umění, bez kultury zůstává život šedivý a nudný. Máme velmi dobrou základnu s mnoha kvalitními muzei a zařízeními. Coffee Art Bar by se měl stát jednoduchým, pestrým místem setkávání všech generací. Zde si můžete vychutnat dobrou kávu spojenou se zajímavou výstavou, a když už je na kávu pozdě, můžete si dát dobré pivo nebo koktejl. "Káva" přes den doplněná "uměním" a večer "bar" - zkráceně CAB.

Na 21. května 2016 připadá Muzejní noc. Ústředním místem setkání a centrem zájmu je v tento večer TIETZ. Jaké jsou vaše plány na Noc nocí?
Na Noci nocí spolupracujeme s cestovní kanceláří Thomas Cook v oblasti fotografie, tedy s DigiArtem, a představujeme fotobox. Ve fotoboxu nastavíme scénář, kdy si návštěvníci hotelu mohou pořídit karibský fotografický pozdrav a poslat ho z TIETZu domů. V novinkovém centru poskytujeme hostům nápoje, od dobrého vína po vychlazené pivo a nealkoholické nápoje. V Coffee Art Baru máme o víkendu vždy skvělou nabídku programu. V rámci Muzejní noci budeme promítat výstavu fotografií. Od 23 hodin bude DJane Sheatle hrát elektronické zvuky 80. let, italský pop a syntezátorové zvuky. To znamená, že muzejní noc nekončí v jednu hodinu ráno. Pokračuje až do páté hodiny ranní.

Každý den se do TIETZu sjede kolem 3000 lidí. Ve studiu DigiArt, v novinovém centru a v baru potkáte velmi rozdílné typy. Jací jsou návštěvníci TIETZu?
Velmi různí! To je pro Chemnitz typické. Poznáte, jak lidé vyrostli, a vycítíte velké rozdíly. V TIETZu stále nemáme dost zákazníků, kteří by o centru věděli. Mnozí přijdou a jdou do prvního, druhého nebo třetího patra, podle toho, kam potřebují. Tam si vyřídí, co potřebují, a pak zase odejdou. Užívat si, prodlévat a zpomalit se sem do myslí lidí v Chemnitzu zatím nedorazilo. Někdy také cítím hořkost. Často mi chybí prosba a poděkování a přeji si, aby se lidé prostě uvolnili. Vlastně mi krvácí srdce a říkám si: proč se neuvolníte? Lidé by si měli užívat života, a ne během polední pauzy vyhrabávat z batohu sendvič. Jděte si ven a dejte si vychlazený bagel nebo si dejte polévku! V centru města je tolik skvělých podniků. Málo je využíváte! Pak je tu vždycky výmluva, že všechno stojí moc peněz. Ale v Chemnitzu vlastně nic nestojí peníze. Chemnitz je tak uvolněný. Kde jinde na světě je oběd za 20 eur normální. Tady zaplatíte pět eur, nejspíš i s kávou. Pořád musíte lidi v Chemnitzu učit, aby nespěchali a užívali si života. Ale zlepšuje se to!

Musíte lidi v Chemnitzu povzbuzovat?
Nevěřím lidem v Chemnitzu jako takovým, protože vědí, že v Chemnitzu je možné mnohé a že se můžete svobodně rozvíjet. To už v jiných městech neplatí. Město a úřady se nyní také otevírají a jednají pružněji. Měli bychom spíše podporovat ty, kteří nejsou z Chemnitzu. Bohužel stále slýchám, že naše město je na tom špatně, i když na tom vůbec špatně není. Přesto je mnoho lidí, kteří v Chemnitzu byli, slyšeli špatné věci a pak si mysleli, že město je opravdu super. Měli bychom to raději zveřejnit.