Najednou je válka opět blízko
Současní svědci podávají zprávu o Dni míru
Den míru v Chemnitzu je každoročně také příležitostí k setkání současných svědků. Pamětníci 5. března 1945 se u kávy a koláče podělí o své zážitky. Pro školáky je však přinejmenším stejně cenné jim naslouchat.
Renate Rößgerová má na 5. březen 1945 stále živé vzpomínky, jak zdůraznila. Nebylo jí ani pět let a bydlela v Nordstraße naproti elektrárně, která toho večera vzplála. Opustili svůj domov a utíkali směrem k Winklerstraße, kde tehdy bydleli její prarodiče. "Protože maminka měla v náručí mou malou sestru a v druhé ruce zavazadla, chytila jsem se cizí ženy za ruku," říká Renate Rößgerová. V roztrhaných kalhotách klopýtala holčička přes hromady trosek a rozbitého skla, zatímco ulice hořely fosforem. "Kdo musel něco takového zažít, může zůstat jen odpůrcem války," je přesvědčena Renate Rößgerová. Když se 5. března v devět hodin večer rozezní všechny zvony ve městě, "rozpláču se".
Příběhy se vypalují
Když slyšíte takové příběhy, Finju Bechtovou to dojímá. "Opravdu mě to zasáhlo, zejména kvůli tomu, co se v současné době děje na Ukrajině a v Íránu. To mě opravdu děsí," přiznává šestnáctiletá dívka, která přijala pozvání na setkání s očitými svědky.
Měla jsem husí kůži a málem jsem se rozplakala.
Stejně se cítila i patnáctiletá Lotte Herrmannová: "Bylo to pro mě velmi emotivní. Když jsem slyšela, čím si lidé museli jako děti projít, skoro mi vyhrkly slzy do očí."
Carolin Lippmannová, učitelka z Gruunské školy, potvrzuje, že mladí lidé se dnes opět více zabývají tématem války. "Válka je mezi školáky opět více diskutovaným tématem, a to i na pozadí debaty o povinné vojenské službě." O to důležitější je vzdělávání a setkávání se současnými svědky. "Je něco jiného sledovat dokumentární film než slyšet o tom mluvit člověka z vlastního města," říká Carolin Lippmannová.