Projev ke Dni památky obětí nacionálního socialismu 27. ledna 2025

Vážení poslanci Spolkového sněmu a Saského zemského sněmu

Vážení městští radní

pan Kopp (honorární konzul),

Vážení občané města Chemnitz,

vážení žáci,

přesně před 80 lety osvobodila sovětská vojska koncentrační a vyhlazovací tábor Osvětim-Březinka. Toto místo je krutým symbolem systematického vyvražďování milionů lidí: Židé, muži a děti, Sintové a Romové, lidé s postižením, homosexuálové a političtí vězni. Osvětim symbolizuje rasovou mánii, která nejtemnějším způsobem formovala německé dějiny. Je však také symbolem mlčení těch, kteří tuto hrůzu viděli a věděli o ní, ale nejednali.

Jen stěží se najdou slova, která by tu hrůzu vystihla, ale jsou tu hlasy těch, kteří ji přežili. Vyprávějí o hladu, ponížení, mučení a ztrátě. Jedna z přeživších popsala, jak se jako dítě musela rozloučit s matkou předtím, než ji odvedli do plynové komory. Její poslední vzpomínkou na ni byl pohled plný strachu a lásky. Jen si to představíme a trhá nám to srdce. Pokaždé, když slyším taková svědectví, mám slzy v očích - a vkrádá se mi hněv. Zlost, že se tolik lidí dívalo jinam. Vztek, že lidé byli schopni systematicky dehumanizovat a vraždit jiné lidi. A zároveň cítím hluboký pocit bezmoci. Jak to jen mohli udělat? Jak se mohlo stát, že se sousedé stali pachateli a bližní byli degradováni na bezejmenné oběti? Jen další číslo ve zdánlivě nekonečném terénu ohrazeném ostnatým drátem.

Tyto otázky zůstávají trýznivé a nezodpovězené.

Současných svědků je rok od roku méně a méně. Brzy budeme muset vyprávět příběh bez jejich hlasů. Příběh, který si nedokážeme představit ani v nejhorších snech. O to více je však na nás, abychom tyto vzpomínky udržovali při životě - nejen proto, abychom si připomínali oběti, ale také proto, abychom utvářeli budoucnost, v níž hodnoty lidskosti, důstojnosti a svobody zůstanou plně zachovány.

Je naší povinností nést dál poučení z této minulosti a zakotvit přísahu "Nikdy více" v našem každodenním jednání.

Osm desetiletí po osvobození Osvětimi zažíváme opětovný nárůst antisemitismu. Protižidovské podněcování, násilí a konspirační teorie otravují společenské klima. V Německu, v Evropě, ba na celém světě. Toto oživení nenávisti, které se dostává i do politického diskurzu, je poplašným signálem, který nesmíme ignorovat.

Naší odpovědí nesmí být mlčení. Naší odpovědí je připomínat si, napomínat, vzdělávat, propůjčit svůj hlas obětem. Musíme jim však také naslouchat a sledovat aktuální vývoj. Demokracie není přirozený stav, nelze ji považovat za samozřejmost. Je třeba ji žít a bránit, každý den znovu. Mlčení, které panovalo v letech národního socialismu, se nesmí opakovat. Je na nás všech, abychom tomu zabránili a zaujali jasné stanovisko. Proti všem formám nenávisti a marginalizace. Až tedy půjdeme za několik týdnů k volbám do Spolkového sněmu, musíme si vzpomenout na oběti Osvětimi. Vzestup pravicového extremismu nám jasně ukazuje, že v obraně demokracie a lidské důstojnosti nesmíme polevit. Již nikdy nesmí v naší zemi nést odpovědnost rasisté, pravicoví extremisté a národní socialisté - již nikdy nesmíme tolerovat násilné činy takových skupin - náš ústavní stát musí být bdělý a vymáhat právo.

Chemnitz je letos držitelem titulu Evropské hlavní město kultury. To pro nás, obyvatele Chemnitzu, znamená zvláštní odpovědnost. Protože paměť je také kultura. Otázkou je, jak si ji připomínáme. Otázkou je, co děláme každý den, když se neshodneme, jak vehementně čelíme odporu. Naší odpovědností je vytvořit a zachovat společnost, v níž jsou rozmanitost a svoboda samozřejmostí. A naší odpovědností je nemlčet. Protože mlčení znamená souhlas - a to se nesmí nikdy stát. Nikdy nesmíme nečinně přihlížet, když se šíří pohrdání lidskostí.

Chemnitz jako město kulturních změn a obnovy je symbolem Evropy, která se poučila ze své historie. Evropa je dnes prostorem svobody a lidských práv. Tyto úspěchy jsou však křehké. Jsme vyzváni, abychom podnikli kroky, které zajistí, že nebudou ztraceny. Vzdělávání, dialog a podpora kritického povědomí jsou zásadními prostředky proti banalizaci a falšování historie.


[Pozdrav],

Kéž pěstujeme odkaz života, pravdy a smíření ve jménu těch, kteří již nemohou mluvit. Připomeňme si jejich jména, tváře, naděje a sny, kterým nebylo kvůli nelidské nenávisti dovoleno vzlétnout. Nechť se jejich příběhy stanou součástí naší odpovědnosti.


Dnešní den nám znovu ukazuje, že naše vzpomínky mohou být mostem naděje - pro nás, pro budoucí generace a pro svět, ve kterém již nikdy nebudou zpochybňována lidská práva. Svou účastí na dnešní vzpomínkové akci dáváte najevo svůj postoj. Prosíme, pokračujte v tom i nadále. Náš čestný občan Justin Sonder by si přál totéž. Připomeneme si ho ve filmu, který přihlášené školy zhlédnou po skončení akce. Děkujeme vám za váš zájem.

(Převažuje mluvené slovo)