Kameny úrazu v Chemnitzu

Richard, Sophie a Herbert Sanderovi

Richard Sander
Narozen: 07.06.1872
Zemřel: 15. července 1942

Sophie Sanderová, rozená Großmannová
Narozena: 11.05.1871
Zemřela: 09.12.1950

Herbert Sander
Narozen: 05.05.1908
Zemřel: Podzim 1942

Místo instalace:

Dresdner Straße 4

 

 

Kladení kamene na:

20. září 2025

Životní cesta

Anton Richard Tauber
Fotografování: Kunstsammlungen Chemnitz/Jürgen Seidel

Manželé Sanderovi žili v Chemnitz nepřetržitě od podzimu 1905. Co je známo o rodině, která vlastnila obchod s nábytkem?

Obchodník Richard Sander se narodil v Berlíně jako syn Alberta a Ernestiny Sanderových. Později žil v Halle (Saale), kde se 31. října 1905 oženil se Sophií Großmannovou z Horního Slezska. Ta se vyučila krejčovému řemeslu v Großglogau.

Obchod s nábytkem sídlil v domě na adrese Dresdner Straße 4, který se v lednu 1908 stal majetkem Richarda Sandera. Měli k němu vlastní čalounickou, malířskou a truhlářskou dílnu. Manželé v třípatrovém domě také bydleli. Měli dva syny: Rolfa Waldecka Herberta a Ernsta Horsta Gerharda. Dne 3. října 1908 bylo Richardu Sanderovi uděleno státní občanství, čímž se stal rovnoprávným občanem města.

Richard a Sophie Sanderovi byli také politicky aktivní. V letech 1913 až 1933 byli členy SPD.

V roce 1935 přešel podnik do rukou jejich synů. Od té doby se obchodovalo pod názvem "Sanders Möbelhaus Ernst u. Herbert Sander". Od února 1936 pracoval Herbert Sander také jako obchodník u obchodníka s nábytkem Oskara Hartmanna (Theaterstraße 18). Měl na starosti prodej a skladování, protože ten byl opakovaně v Polsku.

V prosinci 1938 prodal Richard Sander své truhlářské stroje obchodníkovi se stroji v Chemnitz. Pronajatá nemovitost zůstala ve vlastnictví rodiny až do srpna 1940. Obchod s nábytkem byl již předtím uzavřen. Manželé se pak museli v roce 1941 přestěhovat do "židovského domu" na Hermann-Fischer-Straße 5 (dříve Zimmerstraße), kde jim a jejich synovi Herbertovi bylo přiděleno nouzové ubytování.

Během listopadových pogromů v roce 1938 byli Herbert a Ernst Sanderovi vzati do "ochranné vazby" a převezeni do koncentračního tábora Buchenwald. Ernst Sander byl propuštěn 30. listopadu 1938, Herbert Sander až 24. ledna 1939. 20. února 1939 byl Herbert Sander vzat do vazby na základě obvinění z "úpadku a zastírání židovského podniku za účelem manželského úvěrového podvodu". V říjnu 1939 však bylo řízení zastaveno pro nedostatek důkazů o devizových deliktech. Říšský svaz Židů v Německu poslal Herberta Sandera na převýchovu do Paderbornu. Do Chemnitzu se vrátil v lednu 1941.

Dne 10. května 1942 byl Herbert Sander, který zůstal svobodný, deportován do ghetta Belzyce. Ernst Sander, který se těšil dočasné ochraně díky privilegovanému "smíšenému manželství", napsal 14. prosince 1942 své matce, že "od milého Herberta jsme až dosud dostávali každých 14 dní poštu". Sophie Sanderová na zprávu od něj marně čekala až do konce války.

Richard Sander zemřel "náhle" 15. července 1942 v důsledku "vzrušení a starostí", jak bylo později uvedeno v pohřební řeči. Byl pohřben na židovském hřbitově v Chemnitz. Potřebných prací na obklopení hrobu se ujal mistr kamenických prací Kurt Uhlig. Ernst Sander informoval svou matku v Terezíně, že "hrob jeho drahého otce jsme pokryli chvojím a staráme se o něj".

Sophie Sanderová byla 7. září 1942 deportována do terezínského ghetta. Její syn Ernst s ní byl v pravidelném kontaktu až do konce roku 1944. V únoru 1945 se tam setkala se svým starším synem, který "jí tam svou láskou a péčí dokázal mnohé těžké věci usnadnit a učinit snesitelnějšími". Sophie Sanderová se 9. června 1945 vrátila do Chemnitz nemocná i se synem Ernstem. Zpočátku se jí ujala synova domácnost. Kvůli přetrvávající nemohoucnosti byla přijata do městské nemocnice v Küchwaldu, kde po dvou a půl letech 9. prosince 1950 zemřela. Její urna byla uložena do manželova hrobu. Nápis na hrobě obsahuje dodatek na památku jejího nezvěstného syna Herberta.

Od jara 2024 připomíná osud Ernsta Sandera bývalá cela ve vězeňském vzdělávacím a pamětním centru Kaßberg.

Autor: Dr. Jürgen Nitsche

Kameny úrazu v Chemnitzu

Je to projekt proti zapomínání: od roku 2007 se v Chemnitzu každoročně pokládají kameny úrazu.

Pamětní kameny zasazené do chodníku připomínají tragické osudy spoluobčanů, kteří byli během nacionálně socialistického režimu pronásledováni, deportováni, zavražděni nebo dohnáni k smrti.

více