Hans Ziegler se narodil 15. července 1912 v Chemnitzu. Jeho matka Maria, narozená v roce 1891, rozená Hirschmannová, byla členkou KPD; jeho otec Johann Baptist Ziegler, narozený v roce 1890, byl výrobcem jader, nebyl členem žádné strany, podporoval však politickou činnost své ženy a synů.

Oba pocházeli z Norimberku, od roku 1910 žili v Chemnitzu a měli spolu čtyři děti. Dva z jejich synů se připojili k dělnickému mládežnickému hnutí. Willy Ziegler byl členem SAJ, ještě v roce 1933 rozdával ilegální letáky proti nacistům, byl zatčen v Reitzenhainu (Krušné hory), odsouzen k jednomu roku a šesti měsícům vězení a uvězněn v Bautzenu. Během druhé světové války byl odveden do Wehrmachtu a padl v Polsku.

Jeho bratr Hans Ziegler byl zpočátku rovněž členem Socialistické dělnické mládeže, mládežnické organizace Sociálnědemokratické strany, než v roce 1926 přestoupil do Komunistického svazu mládeže. Tam působil ve své čtvrti Schloßchemnitz. Počátkem jeho aktivní politické činnosti byla příprava
III. říšského setkání mládeže tohoto svazu, které se konalo o Velikonocích 1928 v Chemnitzu. Za účelem ochrany politické činnosti a veřejných akcí před rváči z SS a SA se zapojil do Červené mládežnické fronty. Ve svém rodném městě i v Limbachu se účastnil antinacistických akcí. V roce 1932 odjel se staršími soudruhy z Svazu červených bojovníků na říšské setkání do Erfurtu. Byl pevně zapojen do příprav na volby do Říšského sněmu v roce 1932 a ve svém angažmá pokračoval i po 30. lednu 1933, v den převzetí moci NSDAP.

Po požáru Říšského sněmu 27. února 1933 musela být činnost již částečně organizována tajně, aby bylo možné získat hlasy obyvatelstva pro volby 5. března 1933. Na konci května 1933 byl zatčen a 3. června 1933 byl odeslán do koncentračního tábora Sachsenburg. Tam mu bylo přiděleno vězeňské číslo 536. Dne 27. června 1933 byl převezen na policejní ředitelství v Chemnitzu k výslechům a následně byl podruhé odeslán do koncentračního tábora u řeky Zschopau. Po více než roce vězení byl propuštěn a pokračoval v práci, rozdával letáky a sbíral peníze na podzemní činnost. Aby se vyhnul hrozícímu opětovnému zatčení, emigroval do tehdejší Československa. Od 5. do 7. července 1934 trvala jeho útěk z Chemnitzu přes Olbernhau v Krušných horách do Komotau (česky: Chomutov),
průmyslového města v severních Čechách. Odtud se Hans Ziegler 10. července 1934 dostal do Prahy, kde se nacházelo ústřední kontaktní místo a výbor na pomoc německým emigrantům.

Český literární historik profesor Dr. František Xaver Salda založil tento výbor v říjnu 1933 a ten poskytoval naléhavou pomoc tisícům politických uprchlíků. Sídlo organizace bylo v Praze II a výbor byl zkráceně nazýván Saldaův výbor. Hans Ziegler nezůstal v emigraci nečinný. Angažoval se v pomoci uprchlíkům a nabídl se jako kurýr do Německa, což byl riskantní podnik s ohrožením života. Němečtí emigranti byli ubytováni v obci Mesice, severovýchodně od Prahy, v opuštěném zámku. Díky organizovaným sportovním soutěžím, kulturním akcím a pomoci při sklizni docházelo k živé výměně a místní obyvatelstvo jim projevovalo podporu.

Po vojenském puči ve Španělsku v létě 1936 se rozběhla celosvětová solidární akce na obranu Španělské republiky, organizovaná mimo jiné Komunistickou internacionálou. Na konci roku 1937 se Hans Ziegler přihlásil do Mezinárodních brigád ve Španělsku. Od února 1938 byl nasazen v bojích
na severní frontě. Teprve v dubnu 1946 se k rodičům dostala zpráva o smrti jejich syna Hanse. Stále bydleli v bytě v Leipziger Straße 105 a do té doby neměli žádnou jistotu o jeho osudu. Bývalý spolubojovník z praporu Ernsta Thälmanna 11. mezinárodní brigády, který se vrátil z francouzského exilu, Hermann Leipold, který s ním odjel do Španělska na Vánoce 1937, informoval v dopise okresnímu vedení SED v Chemnitzu o posledním nasazení Hanse Zieglera u Belchite (provincie Zaragoza), kde 2. března 1938 padl: „Drahý soudruhu Zieglere, je mi líto, že ti beru poslední naději, ale bylo by chybou nechat tě dál žít v naději, která se nikdy nesplní...“

Autor: VVN-BdA Chemnitz