Schillerplatz
Schillerplatz v srdci Chemnitzu vás po rekonstrukci v souladu s památkovým statutem zve k posezení a prohlídce. Je nejen nejstarším parkem v Chemnitz, ale se sousedními veřejnými budovami, jako je opera, technická univerzita a univerzitní knihovna, je také jedním z nejznámějších parků ve městě. Schillerplatz byl kompletně zrekonstruován v době konání projektu Hlavní město kultury v roce 2025. Nyní se prezentuje jako místo setkávání, setkávání, zážitků a zábavy.
Umělecká díla Ostmara Ostena jsou součástí výstavy PURPLE PATH
30. listopadu 2024 bylo odhaleno umělecké dílo "Oben - Mit (aneb: Pomník dobrým duchům mé vlasti)" od umělce Osmara Ostena. Socha je 23. uměleckým dílem na umělecké a sochařské stezce PURPLE PATH, která propojí Evropské hlavní město kultury Chemnitz 2025 s 38 místy v regionu, a prvním uměleckým dílem, kterým je Chemnitz zastoupen ve vlajkovém projektu Evropského hlavního města kultury.
Umělecké dílo, které je vysoké více než 3 metry, zahrnuje skupinu postav představujících ořechovce, horníky a anděly z Krušných hor. Zastoupen je i sněhulák, který je již vyobrazen v jiných uměleckých dílech Osmara Ostena. Podle kurátora uměleckého projektu PURPLE PATH Alexandera Ochse a spoluautorky Ulrike Pennewitzové je třeba "dobré duchy mé vlasti", jak Osten dvojznačně rozšířil název skupiny postav, chápat jednak jako láskyplnou poctu Krušným horám, jednak jako distancování se od turistického a komerčního přivlastňování místních identit.
FIALOVÁ CESTA
Fialová stezka spojuje občany Chemnitz navzájem a občany 38 měst a obcí v regionu. Mezi Mittweidou a Schwarzenbergem, Glauchau a Seiffenem, Freibergem a Schneebergem vzniká na veřejných prostranstvích udržitelně koncipované a navržené sochařské muzeum.
PURPLE PATH se stává vypravěčem příběhů: za kulisami instalovaných uměleckých děl se formuluje neznámá historie regionu, vyprávění o těžbě a průmyslu, vykořisťování a zisku, marginalizaci a solidaritě, stejně jako historie prekarizace a inovací, která trvá dodnes. Díla více než 60 umělců najdete na průmyslových pustinách, na nádražích, na březích řek nebo ve stojatých vodách mlýnského náhonu. Korespondují se zemědělskými a textilními muzei, spojují se s hrady a starými kostely, jejich varhanami a uměním. Někdy se odehrávají i v proslulých zákoutích starých měst chráněných UNESCO, která se stávají nositeli kontextu a polyfonními vypravěči zmíněné historie. Fialové barvě je přisuzována inspirace, tvořivost, magie a proměna.
Fialová stezka spojuje občany Chemnitz navzájem a občany 38 měst a obcí v regionu. Mezi Mittweidou a Schwarzenbergem, Glauchau a Seiffenem, Freibergem a Schneebergem vzniká na veřejných prostranstvích udržitelně koncipované a navržené sochařské muzeum.
PURPLE PATH se stává vypravěčem příběhů: za kulisami instalovaných uměleckých děl se formuluje neznámá historie regionu, vyprávění o těžbě a průmyslu, vykořisťování a zisku, marginalizaci a solidaritě, stejně jako historie prekarizace a inovací, která trvá dodnes. Díla více než 60 umělců najdete na průmyslových pustinách, na nádražích, na březích řek nebo ve stojatých vodách mlýnského náhonu. Korespondují se zemědělskými a textilními muzei, spojují se s hrady a starými kostely, jejich varhanami a uměním. Někdy také hrají v proslulých zákoutích starých měst chráněných UNESCO, která se stávají nositeli kontextu a polyfonními vypravěči zmíněné historie.
Fialoví skauti cestují po vyznačených venkovských silnicích nebo využívají síť dobře fungujících autobusů a vlaků; na kole projíždějí krajinou utvářenou těžbou, často s nádherně měkkými konturami, nebo putují od uměleckého díla k uměleckému dílu hustými lesy podél divoce tekoucích řek.
Fialová barva je spojována s inspirací, kreativitou, magií a transformací.
Pozadí
Největší veřejný park v době svého otevření kolem roku 1860.
V době svého otevření v 60. letech 19. století bylo Schillerplatz největším zeleným náměstím v Sasku. Z dnešního náměstí Schillerplatz se zachovala pouze jeho střední část. Jižní část musela ustoupit kostelu svatého Petra a hotelu "Chemnitzer Hof", který byl dokončen v roce 1930. Na severu bylo v roce 1968 postaveno centrální autobusové nádraží.
Výsadba rododendronů na náměstí Schillerplatz
výsadba rododendronů a četné nové stromy
Na jaře 2024 bylo na Straße der Nationen a Georgstraße vysazeno 185 nových rododendronů a 72 rododendronů bylo přesazeno. Rododendrony se v našich klimatických podmínkách osvědčily jako okrasné keře, které se snadno udržují a navíc poskytují potravu včelám. Další dřeviny budou vysazeny na podzim. Souběžně s ulicemi Karl-Liebknecht-Straße a Richard-Tauber-Straße budou vytvořeny druhově bohaté smíšené výsadby s vysokým podílem původních druhů keřů. Tím budou splněny i požadavky milovníků přírody. Centrální alej bude doplněna další výsadbou stromů.
Více zelené, méně přímočaré
Designovým vrcholem je dlážděná hlavní osa, lemovaná doplněnou alejí stromů, která protíná náměstí v délce 120 metrů.
Pro spěchající uživatele bylo vytvořeno 600 metrů pohodlných cestiček, které protínají náměstí a které zároveň vybízejí k procházkám a objevování nových rostlin. Nová síť cest od hlavní osy byla opatřena povrchovou vrstvou vázanou na vodu.
Chrastící fontána zpět na Schillerplatz
Chrastící fontána se vrací na Schillerplatz
Po rozsáhlých restaurátorských pracích předali starosta Sven Schulze, starosta pro výstavbu Michael Stötzer a členové zemského parlamentu Chemnitz kašnu symbolicky obyvatelům Chemnitz a uvedli ji do provozu.
Kašna Klapperbrunnen bublala naposledy v roce 2018 a kvůli svému havarijnímu stavu musela být vyřazena z provozu. V květnu 2019 zadala městská rada městu Chemnitz její renovaci. Ve fázi plánování se ukázalo, že celkové náklady nelze financovat pouze z prostředků městského rozpočtu. Z podnětu členů zemského parlamentu v Chemnitz poskytl Svobodný stát Sasko 200 000 eur z majetku stran a masových organizací bývalé NDR (PMO).
Výstavba byla zahájena v březnu 2023 na základě výběrového řízení a zadání zakázky v prosinci 2022. Umělecké součásti Klapperbrunnenu byly již předem demontovány a uskladněny. Kašnu Klapperbrunnen kdysi navrhl sochař Johann Belz (1925 až 1976) a byla postavena v roce 1968 jako součást tehdy budovaného nového autobusového nádraží. Inspiraci pro tuto kašnu našel umělec v přírodě. Její fungování založil na chování listů rostlin při dešti: Jednotlivé prvky fontány se při naplnění sklápějí směrem dolů. Fontána tak představuje vysoce abstrahovanou rostlinu.
Chemnitzský sochař Erik Neukirchner, vnuk Johanna Belze, uměleckou část Klapperbrunnen zrestauroval a opravil. Nádrž kašny a technologie kašny byly upraveny podle současného stavu techniky. Klapperbrunnen má nyní vlastní vodovod - dříve musel kašnu pravidelně napouštět vodní vůz.
Kašna a její okolí jsou památkově chráněny, neboť se z velké části zachovala původní hmota nádrže a dlažba dlážděných ploch. Náklady na obnovu kašny Klapperbrunnen činily přibližně 490 000 eur, z toho 33 000 eur připadlo na restaurování uměleckého díla kašny.
Kašnu Klapperbrunnen kdysi navrhl sochař Johann Belz (1925 až 1976) a byla postavena v roce 1968 jako součást tehdy budovaného nového autobusového nádraží. Inspiraci pro tuto kašnu našel umělec v přírodě. Její fungování založil na chování listů rostlin při dešti. Jednotlivé prvky fontány se při naplnění sklápějí směrem dolů. Fontána zobrazuje vysoce abstrahovanou rostlinu.
Po rozsáhlých restaurátorských pracích předali starosta Sven Schulze, starosta pro výstavbu Michael Stötzer a poslanci zemského sněmu Chemnitz 7. července 2023 kašnu symbolicky obyvatelům Chemnitz a uvedli ji do provozu.
Kašna Klapperbrunnen bublala naposledy v roce 2018 a kvůli svému havarijnímu stavu musela být vyřazena z provozu. V květnu 2019 zadala městská rada městu Chemnitz její renovaci. Ve fázi plánování se ukázalo, že celkové náklady nelze financovat pouze z prostředků městského rozpočtu. Z podnětu členů zemského parlamentu v Chemnitz poskytl Svobodný stát Sasko 200 000 eur z majetku stran a masových organizací bývalé NDR (PMO).
Výstavba byla zahájena v březnu 2023 na základě výběrového řízení a zadání zakázky v prosinci 2022. Umělecké součásti Klapperbrunnenu byly již předem demontovány a uskladněny. Kašnu Klapperbrunnen kdysi navrhl sochař Johann Belz (1925 až 1976) a byla postavena v roce 1968 jako součást tehdy budovaného nového autobusového nádraží. Inspiraci pro tuto kašnu našel umělec v přírodě. Její fungování založil na chování listů rostlin při dešti: Jednotlivé prvky fontány se při naplnění sklápějí směrem dolů. Fontána tak představuje vysoce abstrahovanou rostlinu.
Chemnitzský sochař Erik Neukirchner, vnuk Johanna Belze, uměleckou část Klapperbrunnen zrestauroval a opravil. Nádrž kašny a technologie kašny byly upraveny podle současného stavu techniky. Klapperbrunnen má nyní vlastní vodovod - dříve musel kašnu pravidelně napouštět vodní vůz.
Kašna a její okolí jsou památkově chráněny, neboť se z velké části zachovala původní hmota nádrže a dlažba dlážděných ploch. Náklady na obnovu kašny Klapperbrunnen činily přibližně 490 000 eur, z toho 33 000 eur připadlo na restaurování uměleckého díla kašny.
Kašnu Klapperbrunnen kdysi navrhl sochař Johann Belz (1925 až 1976) a byla postavena v roce 1968 jako součást tehdy budovaného nového autobusového nádraží. Inspiraci pro tuto kašnu našel umělec v přírodě. Její fungování založil na chování listů rostlin při dešti. Jednotlivé prvky fontány se při naplnění sklápějí směrem dolů. Fontána zobrazuje vysoce abstrahovanou rostlinu.
Přestavba náměstí Schillerplatz je dotována ze spolkových, zemských a městských fondů pro rozvoj měst.
