Kameny úrazu v Chemnitzu

Szyja Wulf
Narozen: 04. října 1881
Zemřel: mezi rokem 1940 a 8. květnem 1945

Ettel Laje Wulf, rozená Buchasterová
Narozena: 15. října 1889
Zemřela: mezi rokem 1940 a 8. květnem 1945

Joseph Wulf
Narozen: 22.12.1912
Zemřel: 10. října 1974

Szyja Wulf žila nějakou dobu v Drážďanech, počátkem roku 1910 se přestěhovala do Mittweidy. O několik měsíců později se přestěhoval do Chemnitz.

Co je o tomto obchodníkovi se stranickým zbožím známo? Narodil se ve městě Maciejowice (ruské Polsko). Dne 5. května 1909 se v Krakově, který byl tehdy ještě součástí habsburské monarchie, oženil s o osm let mladší Ettel Laje Buchasterovou. Jejich syn Pinkus Elias se narodil 26. srpna 1909 v bývalém hlavním městě Polského království.

Poté, co se Wulf usadil v Chemnitzu, přestěhovala se tam i jeho těhotná manželka. Spolu se synem Pinkusem Eliasem přijela do města v září 1910. Ettel Wulfová porodila 29. prosince 1910 v domě na Uferstraße 9 dalšího syna, který však po pouhých deseti minutách zemřel. Josef byl pohřben v jednom z bezejmenných hrobů v dětské části izraelitského hřbitova v Chemnitz. O dva roky později se Ettel Wulfové narodil další chlapec. Dostal jméno Josef Bär.

O obchodním podnikání nelze uvést žádné další podrobnosti. Pravděpodobně vzkvétala, protože v dubnu 1913 získala Szyja Wulf obytný dům s obchodem postavený v roce 1846, a to nemovitost na adrese Uferstraße 9. V sousedním domě se v té době nacházela restaurace "Zur Ostbrücke".

Během první světové války se Wulf, ruský občan, který byl v Německu považován za "nepřátelského cizince", rozhodl přestěhovat zpět do Krakova. V prosinci 1917 se s manželkou a syny přihlásil na radnici v Chemnitz. Od té doby synové vyrůstali v Krakově u svých prarodičů. V následujícím období Szyja Wulf často pobýval v Chemnitz, než nakonec v únoru 1925 odjel do Krakova, když se město 28. října 1918 opět stalo součástí Polska. Chemnitzský dům, v němž žilo osm nájemníků, zůstal v jeho vlastnictví.

Po začátku druhé světové války, nejpozději od přelomu let 1940/41, dům na adrese Uferstraße 9 provizorně spravovala společnost Haus-Verwaltung und -Verwertung GmbH. Během spojeneckých náletů na Chemnitz byl dům v březnu 1945 "velmi těžce poškozen". V té době již manželé Wulfovi, jejich syn Elias, jeho žena a dcera nežili. Byli zavražděni v krakovském ghettu. Přežil pouze mladší syn, který se ve 30. letech 20. století vyučil rabínem na krakovské židovské škole. Nedokázala ho zlomit ani cela smrti v krakovském vězení gestapa, ani vyhlazovací tábor v Osvětimi.

Joseph Wulf se zapsal do dějin staré Spolkové republiky Německo jako "průkopník dokumentace nacistických zločinů". Od roku 1952 žil v západním Berlíně. Jako pracovník "Spolkového centra pro vlastivědu" v Bonnu informoval poválečnou německou společnost o nacistických zločinech již v rané fázi. V roce 1955 začal vydávat četné knihy o dějinách nacionálního socialismu. Průlomové byly zejména jeho dokumenty o konkrétních tematických oblastech "Třetí říše" (např. o divadle a filmu, tisku a rozhlasu nebo literatuře a poezii). V roce 1965 Wulf také zahájil kampaň za zřízení dokumentačního centra v berlínské vile konference ve Wannsee. Berlínský senát však tomuto projektu odmítl poskytnout jakoukoli podporu.

Hluboce traumatizován svými táborovými zážitky a zklamán nedostatkem zájmu o svou práci si Joseph Wulf 10. října 1974 vzal život skokem z okna svého berlínského bytu. Historik Wolfgang Scheffler (1929-2008) k tomu poznamenal: "Okolnosti jeho smrti připomínají zoufalý skok na smrt jeho spolutrpících z oken hořících domů varšavského ghetta." "Muž z Chemnitz přežil Osvětim - ale ne naši dobu", tak shrnul tragický osud chvályhodného současného historika Reinhard Kühn (1937-2011), zakládající člen Německo-izraelské společnosti v Chemnitz. Zanechal po sobě 36letého syna.

Joseph Wulf byl pohřben v Holonu u Tel Avivu.

Je to projekt proti zapomínání: od roku 2007 se v Chemnitzu každoročně pokládají kameny úrazu.

Pamětní kameny zasazené do chodníku připomínají tragické osudy spoluobčanů, kteří byli během nacionálně socialistického režimu pronásledováni, deportováni, zavražděni nebo dohnáni k smrti.

více