Literární stipendium 2026

Vítejte v Chemnitzu! Jaký je váš první dojem?

Judith Kuckart: Chladno.


Proč?

Judith Kuckart: Kvůli počasí, ale vlastně spíš kvůli podobnosti s oblastí, ze které pocházím:
Taky tam toho bylo za války strašně moc zničeno. Musíte si najít cestu mezi těmi studenými domy, které jsou někdy pro lidi příliš vysoké.

Burkhard Peter: Byl jsem tu před dvěma lety. V Chemnitzu se narodila a žila moje matka, která jako dítě bydlela ve Wiesenstraße a v březnu 1945 utekla. Můj druhý dojem byl, že Chemnitz není tak dostupný, jak jsem si myslel. Jako fotograf jsem závislý na kontaktu s lidmi. Ale jsem tu už tři týdny a je to čím dál lepší. Při fotografování navazuji kontakt rychleji.


Ano, lidé jsou tu prý poněkud uzavření. Ale není i díky tomu literární tvorba vzrušující?

Judith Kuckartová: Samozřejmě, že uzavření lidé jsou mnohem zajímavější než ti, kteří vám u stolu vyprávějí stále stejné historky.


Stipendium si rozdělíte rovným dílem. Jaké jsou vaše plány?

Judith Kuckart: Den po slavnostním zahájení v Neue Sächsische Galerie jsme měli schůzku v Agricola School. Se třídou, která je v současné době v osmé třídě, a za aktivní podpory paní učitelky realizujeme projekt psaní a fotografování. Burkhard bude se žáky fotografovat městské krajiny a já
jsem spontánně řekl, že - mám to zkazit? - V tomto městě někdo zmizí. To by byla fiktivní zápletka. Žáci chtějí jednat rychleji než policie a pohřešovaného najít. Tím se rozběhne společný proces psaní.</p

<p>Burkhard Peter: Protože mě stejně zajímá městská krajina, fotografoval jsem v okolí čtvrti Reitbahn, kde vyrůstala moje matka. A tak dochází ke spojení viditelného s neviditelným, s fotografií a literaturou.

<p>Judith Kuckart: A viditelné a neviditelné je samozřejmě velmi dobře ošetřeno v mizení.

Burkhard Peter: A abych zviditelnil dnešní Chemnitz, vytvářím také portréty v městském prostoru. Jde tedy o městskou scénu a o to, jak se dnes prezentuje.


Ale to není čistě architektonické téma.

Judith Kuckart: Architektura nikdy není jen architektonické téma. Architektura je kamenný šat, ve kterém my lidé musíme žít. Architektura je tedy etickým a společenským tématem.</p

<p>Burkhard Peter: "Architekturu je třeba vnímat jako součást architektury, která je v souladu se zásadami architektury: Právě tyto otřesy jsou zde v Chemnitzu tak zřetelně vidět.</p

<p>Judith Kuckart: To je jediná zajímavá věc: když se něco hýbe. Sotva existují méně zajímavá města než Curych a Řím. Je hrozné, když už není co objevovat.


Pokračujete v psaní svého románu tady v Chemnitzu?

Judith Kuckartová: Ne, nikam se to nechystá. To, o co se tu snažím, je vlastně "neprofesionální" v prvním kroku: Chystám se fotit, ale ne kvůli focení. Budu fotografovat okna ve všech částech města a z těchto oken udělám příležitost k vyprávění.

Burkhard Peter: To se promítne do naší závěrečné prezentace. Plánujeme produkci s hudbou, textem a fotografiemi. A rádi bychom uspořádali výstavu s fotografiemi a fragmenty textu, pro kterou zatím chybí prostor.


Přijedete rok po Hlavním městě kultury. Jste z toho smutní?

Judith Kuckart: Vůbec ne. Je to stará divadelní zásada: nejlepší scény vznikají vždy před velkou událostí nebo po ní. Jako například na svatbách: noc před a noc po nich je ta vzrušující část.

<p>Burkhard Peter: Například umělecké sbírky v Chemnitz jsou vynikající. Zejména v oblasti nové věcnosti. Koupil jsem si permanentku do muzea Gunzenhauser. A pak je tu Dokumentační centrum NSU a obchodní domy Schocken' s Archeologickým muzeem.
Myslím, že Chemnitz je v překvapivé míře městem kultury.


Jsou nějaké impulsy, které byste chtěl zanechat obyvatelům Chemnitz?

Judith Kuckart: Co bych si přála: Pokud naše vyprávění a vyprávění žáků, ať už obrazem nebo slovem, vytvoří poetickou vrstvu nad tím, co si myslíte, že už dávno znáte. Nepřijedeme do Chemnitz s rozkročenýma nohama a chytrým sdělením. Jsme tu jen hosté.