Položení základního kamene 20. září 2025

Kameny úrazu pro Ericha, Eugenii, Gerharda a Marion Jacobyovy

Erich Jacoby přišel se svou rodinou z Berlína do Chemnitz v roce 1927, aby zde pracoval v TIETZu jako vedoucí oddělení dámských oděvů. V roce 1928 se jim v Chemnitz narodila dcera Marion. Obě děti později navštěvovaly školu André na Kaßbergu. Po pogromové noci, během níž byl Erich Jacoby vzat do "ochranné vazby" a poté krátce deportován do koncentračního tábora Buchenwald, udělali manželé vše pro to, aby děti dostali do bezpečí. 6. června 1939 byli Gerhard a Marion dopraveni do bezpečí dětským transportem do Švédska. 13. července 1942 byli Erich a Eugenie Jacobyovi deportováni hromadným transportem na Východ. Po skončení války se židovská obec v Chemnitz domnívala, že cílem tohoto transportu bylo ghetto Belzyce.

Kmotři: Mgr: Kmotři: Mara Schmied-Tautz a žáci střední školy Montessori v Chemnitz.

Kameny úrazu pro Richarda Sandera, Sophii Sanderovou a Herberta Sandera

Richard a Sophie Sanderovi, rození Grossmannovi, žili se svými dvěma syny Ernstem a Herbertem Sanderovými v domě na Dresdner Straße 4, kde vlastnili také obchod s nábytkem. Během listopadových pogromů byli synové vzati do "ochranné vazby". Herbert Sander byl v květnu 1942 deportován do ghetta Belzyce, zatímco jeho bratr Ernst požíval dočasné ochrany kvůli "smíšenému manželství".

Richard Sander zemřel 15. července 1942 a byl pohřben na židovském hřbitově v Chemnitz. Sophie Sanderová byla v září 1942 deportována do terezínského ghetta, kde se v únoru 1945 setkala se svým synem Ernstem Sanderem. Společně se vrátili do Chemnitz 9. června 1945. Zemřela zde 9. prosince 1950 a její syn Herbert byl považován za nezvěstného.

Od jara 2024 připomíná Ernsta Sandera bývalá cela ve vězeňském vzdělávacím a pamětním centru Kaßberg.

Kmotři: Mgr: Ottilie Wiedová, Uwe Lasch, Marcus Lehmann, Anja Wartenbergová, Dr. Steffi Lehmannová.

Kameny úrazu pro Kalmana, Hanah a Margot Kugelmasovy

Manželé Kalman a Hanah Kugelmasovi, rození Blonerovi, žili v Chemnitz pravděpodobně od počátku 20. let 20. století a provozovali zde obchod s pánskými oděvy. Spolu se svou dcerou Margot Kugelmasovou patřili mezi 335 Židů s polským občanstvím z Chemnitz, kteří byli 28. října 1938 zatčeni v rámci "Polen-Aktion" a deportováni do Polska. Jejich osud není znám.

Kmotři: Peggy Braunová, Dr. Johanna Roseová, Sabine Hochmuthová.

Kámen úrazu pro Szyju, Ettel Lea a Josepha Wulfa

Szyja Wulf, obchodník se stranickým zbožím z ruského Polska, žil se svou rodinou od roku 1910 v Chemnitz a v roce 1913 získal nemovitost na adrese Uferstraße 9. Během první světové války se v prosinci 1917 přestěhoval zpět do Krakova se svou ženou Ettel Leou Wulfovou, rozenou Buchasterovou, a jejich syny Eliasem a Josefem Wulfem, který se zde narodil. V době nacismu byli manželé, jejich starší syn Elias a jeho rodina zavražděni v krakovském ghettu. Jejich syn Joseph, vystudovaný rabín, přežil Osvětim a vězení gestapa v Krakově. Později dokumentoval nacistické zločiny v západním Německu a vydal na toto téma řadu knih. V říjnu 1974 si tragicky vzal život.

Sponzoři: Anja Menzel-Rook, soukromá osoba, Dieter Nendel (†)

Kameny úrazu pro Karla a Marianne Ottovi

Karl Otto, redaktor, básník a kulturní funkcionář, byl členem KPD a Svazu bojovníků Rudé fronty. Jeho manželka Marianne Otto, rozená Schubertová, rovněž členka KPD, pracovala jako písařka a dopisovatelka. Byla zatčena 8. května 1933 a do 16. května 1933 byla držena v "ochranné vazbě" na policejním ředitelství.

Již v březnu 1933 byl Karl Otto poslán do vazební věznice na Kaßbergu za "ilegální schůze" a odtud do koncentračního tábora Sachsenburg, kde byl 6. listopadu 1933 propuštěn. Po dalším zatčení v říjnu 1934 za "protistátní chování" byl opět převezen do koncentračního tábora Sachsenburg a v prosinci 1934 propuštěn.

V roce 1942 byl Karl Otto mobilizován do wehrmachtu a 9. května 1945 byl zajat Brity. V prosinci 1945 se mu podařilo uprchnout a vrátit se domů. O historii tábora Sachsenburg později obsáhle psal.

Sponzoři: Albrecht Geißler, Franziska Fiedlerová

Kámen úrazu pro Louise Goldschmidta

Továrník Louis Goldschmidt, podnikatel z Chemnitz, byl počátkem roku 1933 na obchodní večeři v Chemnitzer Hofu pod záminkou vylákán na ulici a odveden do nechvalně proslulého "Hanzovního domu", kde byl nacistickými pohůnky surově týrán. Jeho rodině se pak podařilo odvézt ho do Švýcarska, kde se několik měsíců pohyboval mezi životem a smrtí. Přežil a do Chemnitzu se už nikdy nevrátil. V září 1936 se přestěhoval do Anglie, kde založil novou továrnu na punčochové zboží. Zemřel v Londýně v lednu 1962.

Kmotři: Grit Heinigová a Steven Powlesland

Kameny úrazu pro Huga, Louise Marie, Ilse Benda

Hugo Benda, majitel továrny na vlněné zboží, a jeho manželka Louise Marie Benda, rozená Krugová, žili od roku 1932 se svou dcerou Ilse Benda v domě na Henriettenstraße 50. V důsledku výzvy k "bojkotu Židů" v dubnu 1933 byl Hugo Benda zatčen a krutě týrán. Také jeho obchodní obrat se drasticky propadl a musel vyhlásit bankrot. V květnu 1936 Hugo Benda podlehl rakovině.

Krátce po Křišťálové noci v listopadu 1938 matka s dcerou uprchly z Chemnitz. Obě přežily válku a německou okupaci ilegálně v Bruselu a později se vrátily do Německa.

Sponzoři: rodina Prokeinova, žáci gymnázia Georgius Agricola, Peter Blechschmidt.

Kameny úrazu pro Johannese a chůvu Paudlerovy

Židovka Nanny Paudlerová, rozená Fröhlichová, se ve svém druhém manželství provdala za nakladatelského agenta Johannese Paudlera, který pocházel z Čech. V důsledku toho konvertovala k římskokatolické církvi. Paudlerovi byli kvůli svému židovskému původu a antifašistickému postoji vystaveni neustálému pronásledování. V lednu 1944 opustili Chemnitz a skrývali se na různých místech. Zatímco chůva byla hospitalizována, jejího manžela zatklo gestapo, ale byl opět propuštěn. Krátce před koncem války uprchli z Berlína do Krušných hor. Johannes Paudler tam díky vpádu Rudé armády v květnu 1945 jen o vlásek unikl vojenskému soudu.

Kmotři: Anja Thiele, Andreas Georgi

Kámen úrazu pro Gerharda Rotheho

Gerhard Rothe trpěl v dětství záchvaty a sotva mluvil. Kvůli jeho nevyléčitelnému zdravotnímu stavu se jeho otec obrátil na městský úřad pro mládež a sociální péči, který doporučil jeho přijetí do psychiatrické léčebny. V červenci 1932 byl Gerhard přijat do "ústavu Katharinenhof v Großhennersdorfu". Na podzim 1940 byl spolu s dalšími 63 lidmi převezen do "hromadného transportu" a ještě téhož dne zavražděn plynem ve vražedném centru Pirna-Sonnenstein.

Kmotra: Almut Botheová

Kameny úrazu pro Dr. Helmutha Daniela, Ursulu, Justuse Thomase a Edith Charlotte Klempererovou

Dr. Helmuth Klemperer byl židovský právník a v prosinci 1925 byl přijat k okresnímu a krajskému soudu v Chemnitz. Spolu s manželkou Ursulou Klempererovou, rozenou Pabstovou, a dcerou Edith Charlotte Klempererovou žili na adrese Heinrich-Beck-Straße 1 až do roku 1933, kdy uprchli do Barcelony. Když mu byla v témže roce odebrána licence k výkonu advokátní praxe, postavil se proti režimu odvážnými dopisy saskému ministru spravedlnosti. V roce 1936 se manželům v Barceloně narodilo druhé dítě, Justus Thomas Klemperer. V roce 1937 rodina společně emigrovala přes Prahu do Ekvádoru. V červenci 1953 byl Dr. Helmuth Klemperer v Německu naturalizován a v roce 1957 znovu přijat jako právník.

Kmotři: Beatrix a Sebastian Schmidtovi, Maria Wiegandová, Anne Brantlová, Gert Wilhelm.

Kameny úrazu pro Heinricha a Doru Hedwigu Neumannovy

Podnikatel Heinrich Neumann založil v roce 1908 se svým starším bratrem Sigmundem velkoobchod s punčochovým a rukavičkářským zbožím. V roce 1921 se oženil s Dorou Hedwig Neumannovou, rozenou Grellmannovou. V roce 1921 se jim narodilo první dítě a v roce 1923 dcera Fanni Ruth. I ona však v roce 1928 zemřela na nemoc a byla pohřbena na židovském hřbitově v Chemnitz-Altendorfu.

Heinrich Neumann emigroval v roce 1939 do Anglie. Jeho žena Dora byla pravděpodobně příliš nemocná na to, aby se k němu připojila. V roce 1945 byla pohřbena v protileteckém krytu a utrpěla vážná zranění. Pravděpodobně v důsledku těžkých depresí a celkové fyzické slabosti si v roce 1946 vzala život. Heinrich Neumann přežil svou ženu o sedm let.

Kmotři: rodina Fritzschingových, rodina Busseových

Kameny úrazu pro Bodo a Auguste Ritscherovy

Manželé Auguste a Bodo Ritscherovi byli antifašisté z Chemnitz. Po zákazu KPD v roce 1933 pracovali v ilegalitě. Bodo Ritscher byl v červnu 1933 zatčen, mučen v policejní věznici v Chemnitz a odtud převezen do koncentračních táborů Colditz a Sachsenburg. Tam byl až do svého propuštění v září 1934 nasazen mimo jiné v komandu lomů.

Po svém zatčení 9. listopadu 1933 byl Auguste Ritscher v srpnu 1934 po odsouzení za přípravu velezrady poslán na dva roky do věznice Waldheim.

Manželům se pak v roce 1936 podařilo emigrovat do Prahy. Bodo Ritscher odjel v únoru 1938 do Španělska, aby podpořil boj španělského lidu za svobodu. Auguste Ritscherová se přestěhovala do Paříže a pokračovala tam v odbojové činnosti. Poté, co byli oba propuštěni z internace, žili od dubna 1941 společně na jihu Francie, kde se jim v říjnu 1942 narodila dcera Anni. Do Chemnitzu se vrátili koncem roku 1947.

Sponzoři: vojín Ulf Engler