Fritz50: Proměna areálu Fritz Heckert
Se společenskými změnami v letech 1989/1990 se zásadně změnily podmínky existence na východoněmeckých nových sídlištích, i když ne náhle. Odliv obyvatel z oblasti Fritze Heckerta byl mírný až do poloviny 90. let. Jeden z významných majitelů bytů byl značně překvapen, když se v roce 1993 náhle uvolnilo 47 jeho bytů.
Ve druhé polovině 90. let však počet volných bytů neustále rostl v důsledku zvyšujícího se počtu alternativních bytů v renovovaných starších čtvrtích, výstavby sídlišť rodinných domů v oblasti Chemnitz a profesní přeorientace v západoněmeckých spolkových zemích.
Další informace
Poznámka:
Autorem textů je spisovatel a historik Norbert Engst. Město Chemnitz mu děkuje za cennou podporu a spolupráci.
Na přelomu tisíciletí byla třetina z 32 000 bytů v oblasti Heckert prázdná a dalších přibližně 30 000 bytů v městské oblasti zůstávalo bez nájemníků. Situaci v oblasti Heckert zhoršovala skutečnost, že tato obytná zóna byla v éře NDR ve zvýšené míře budována kvůli úspoře nákladů a nebyla současně dokončena, což znamenalo, že se nyní projevily urbanistické deficity.
To znamenalo, že ve srovnání s jinými městy měly nejnovější byty podprůměrnou obytnou plochu, což nahrávalo rodinnému napětí. Zároveň zde chybělo obchodní a společenské centrum.
Absence tramvajové linky 4 znamenala, že většina obyvatel neměla rychlý přístup do centra města. V roce 2002, kdy byl zahájen program Urban Redevelopment Programme East, zde žilo přibližně 54 000 obyvatel, což bylo asi o 41 % méně než v letech největšího zalidnění na počátku 90. let.
Desetiletí mezi lety 2002 a 2012 bylo v životě mnoha obyvatel významným zlomem. Zůstalo jen několik ulic, ve kterých nebyly zbourány žádné budovy. Občanské iniciativy byly prostředníkem mezi územním plánováním, majiteli domů a obyvateli. Mezitím studie z počátku roku 2000 určily, že pokud bude odliv obyvatelstva pokračovat a nebudou přijata žádná demoliční opatření, bude v polovině desetiletí z celkového počtu 1 627 334 m2 obytné plochy v obytné zóně potřeba už jen dobrý milion metrů čtverečních, což znamená, že 60 % bude prázdných.
Jakkoli byla demolice "vlastního domova" pro postižené bolestná, postupně vykrystalizovala jedinečná příležitost, která spočívala v proměně obytné čtvrti. Se zavedením historických názvů čtvrtí od roku 1997 namísto očíslovaných názvů stavebních oblastí (BG 0, BG I,...) bylo možné vytvořit pozitivní identitní vazbu mezi obyvateli a jejich obytným prostředím. Bylo uznáno, že pro "Sonnenberger" nebo "Kaßbergerin" je snazší vyjádřit svou příslušnost ke čtvrti, ale že není tak snadné říci "jsem obyvatel BG III/IV".
Zejména při demolici a modernizaci kdysi hustě obydlených čtvrtí (v části bývalé čtvrti BG VII, dnešní Markersdorf-Süd, byla hustota obydlení srovnatelná s Monte Carlem) však bylo dosaženo kvality bydlení, která byla dříve považována za nemožnou. Nejen Markersdorfská oáza se stala přitažlivou daleko za hranicemi okresu. Všude vznikly kvalitní parky v sousedství, atraktivní dětská hřiště a modernizované pěší zóny a bulváry.
Na byty v atraktivních lokalitách se dlouho tvořily pořadníky. Některé měsíční nájmy přesáhly i hranici 1 000 eur. Díky kreativitě regionálních umělců se na fasádách budov v každé čtvrti objevují působivá vertikální umělecká díla.
V padesátém roce své existence se obytná čtvrť zkonsolidovala a se svými obecními a družstevními byty představuje důležitý pilíř chemnitzského trhu s bydlením. Jeho obyvatelé mohou v roce 2025, kdy bude hlavním městem kultury, hrdě představit svůj Heckert milionům hostů.