Stefan Heym
Spisovatel
Čestné občanství uděleno 2. října 2001
Stefan Heym se narodil 10. dubna 1913 v Chemnitz pod občanským jménem Helmut Flieg jako syn židovského obchodníka.
Již jako osmnáctiletý žák státního gymnázia v Hohe Straße se Helmut Flieg, ovlivněný humanistickou výchovou, potýkal se sociálními rozpory Výmarské republiky.
Uveřejněním básně v chemnitzských novinách "Volksstimme", v níž odsoudil německý militarismus, se poprvé otevřeně přihlásil ke společenské kritice. To mělo za následek jeho vyloučení z gymnázia a od roku 1933 národněsocialistické represe. Aby ochránil sebe a svou rodinu před antisemitským nacistickým terorem, žil od té doby pod pseudonymem Stefan Heym.
Přesto se pro něj emigrace do Prahy a později do USA stala nevyhnutelnou. Po dokončení studií filozofie, germanistiky a novinářství v Chicagu začal pracovat jako novinář, a to jako šéfredaktor antifašistického týdeníku "Deutsches Volksecho". Svou životní dráhu spisovatele zahájil v polovině třicátých let románem "Rukojmí".
Pohrdání Hitlerovým režimem a touha aktivně přispět k ukončení druhé světové války vedly Stefana Heyma ke vstupu do americké armády. Bezprostředně po skončení války navštívil jako voják rozbombardovaný Chemnitz.
Mezinárodní cena Stefana Heyma
Mezinárodní cena Stefana Heyma se uděluje od roku 1998 na počest Stefana Heyma, syna a čestného občana města Chemnitz. Toto ocenění se uděluje každé tři roky vynikajícím spisovatelům a publicistům, kteří se stejně jako Stefan Heym ve své tvorbě osvědčili jako osobnosti, jež zasahují do společenských a politických debat s cílem bojovat za morální hodnoty.
Na začátku studené války zaujal Stefan Heym kritický postoj k politice USA a byl vyloučen z americké armády za své "prokomunistické postoje". Na protest proti korejské válce vrátil vládě USA svá vojenská vyznamenání.
V roce 1952 viděl Stefan Heym jako svůj nový domov NDR, s níž v té době spojoval velké naděje. Jako autor románů, které se staly klasikou, jako jsou "Křižáci dneška", "Případ Glasenapp" a "Oči rozumu", zde našel velké množství čtenářů a státní uznání. Jeho literární dílo bylo v roce 1953 oceněno Cenou Heinricha Manna, v roce 1956 Literární cenou FDGB a v roce 1959 Národní cenou.
Sám sebe označoval za kritického marxistu a jako mezinárodně uznávaný spisovatel se nenechal přivlastnit ani instrumentalizovat vedením SED. Naopak, od poloviny padesátých let byl k vývoji v NDR stále kritičtější. Jeho otevřený přístup k sociálním problémům opakovaně vedl ke sporům s vedením NDR. Na druhou stranu Heym dosáhl velké popularity díky svému brilantnímu stylu a tématům, kterými se zabýval. V románech jako "Lasalle" nebo "Der König David Bericht" Stefan Heym využíval historický román k prezentaci aktuálních problémů z perspektivy, která neodpovídala oficiálním směrnicím SED. Nezřídka se stávalo, že německojazyčná vydání některých děl mohla až do roku 1989 vycházet pouze ve Spolkové republice Německo.
Typickým příkladem jsou romány "Collin" a "Schwarzenberg", které vyšly v nakladatelství Bertelsmann v letech 1979 a 1984, ale v NDR mohly být vydány až v roce 1990.
Stefan Heym se nikdy netajil svým odmítáním "reálně existujícího socialismu" praktikovaného v NDR. Podpis protestního prohlášení proti vyhoštění Wolfa Biermanna vedl k jeho vyloučení ze Svazu spisovatelů NDR. Stefan Heym, který byl stále více regulován a pouze tolerován, pokračoval ve své literární tvorbě bez omezení.
Prostřednictvím západoněmeckých médií se nadále zabýval společenskými poměry v NDR, kterou přes všechny nedostatky a těžkosti, jež zažil, nadále považoval za svůj domov.
Na podzim roku 1989 byl Stefan Heym jednou z výrazných osobností pokojné revoluce v NDR. Přestože byl již na počátku 80. let jednou z mála významných osobností obou německých států, které předpovídaly obnovení jednoty Německa, konstruktivně a kriticky doprovázel proces sjednocování, k němuž došlo po roce 1990.
Ve svém úvodním projevu ve funkci předsedy 13. zasedání Spolkového sněmu v roce 1994 upozornil na nežádoucí vývoj v průběhu procesu sjednocení a zároveň poukázal na velké historické příležitosti pro demokracii a sociální spravedlnost ve sjednoceném Německu.
Nekonvenční myslitel Stefan Heym po celý svůj život vyznával světový názor, který se vyznačoval humanismem a sociální spravedlností. Nikdy se primárně nezabýval obhajobou ideologií. Spíše přispíval do diskusí svou sociální kritikou jako charismatický praktik.
V průběhu více než sedmi desetiletí se nejen ve svých literárních dílech zabýval společenskými podmínkami, v nichž žil. Jeho občanská odvaha byla vždy působivá, stejně jako jeho konstruktivní nasazení při hledání moderní a udržitelné podoby společnosti. Svým obvykle neokázale otevřeným a často nepohodlným vystupováním opakovaně narážel na limity, které mu kladli ti, kdo byli u moci. Ale ani německý národní socialismus, ani USA v éře Mc Carthyho, ani systém vlády SED v NDR nedokázaly Stefana Heyma v jeho úsilí o skutečnou demokracii a spravedlnost zastavit.
Udělením čestného občanství Stefanu Heymovi 2. října 2001 město Chemnitz uctilo mezinárodně uznávanou osobnost, která se zde narodila a vyrostla. Stefan Heym patří svým rozsáhlým celoživotním dílem k nejvýznamnějším německým spisovatelům 20. století.
Stefan Heym zemřel 16. prosince 2001 v Izraeli.
Město Chemnitz bude na Stefana Heyma vždy vzpomínat s úctou.
Slavnostní pojmenování náměstí Stefan-Heym-Platz
Náměstí u Státního archeologického muzea v Chemnitz nese od 10. dubna 2013 název "Náměstí Stefana Heyma".
Odhalení uliční cedule se jménem spisovatele, který zemřel v roce 2001, se zúčastnili nositel Ceny Stefana Heyma Christoph Hein, Inge Heymová, paní starostka Barbara Ludwigová a Dr. Ulrike Uhligová z Mezinárodní společnosti Stefana Heyma.
O pojmenování rozhodla městská rada na svém zasedání 12. července 2012.