Chemnitz současní svědci: Brigitte Seifertová
Své chráněné dětství a později mládí jsem prožil se sestrou a rodiči v Chemnitz na Planitzstraße 122 (dnes Heinrich-Schütz-Straße), v domě mého dědečka.
Na zkázu našeho města Chemnitz 5. března 1945 si pamatuji velmi dobře. Kvílení sirén signalizující varování před náletem, rychlé oblékání a sahání po malém dětském kufříku, v němž jsem měl rodný list a různé věci, které rodiče považovali za důležité pro mě, a pak sestup do sklepa. To vše je pro mě stále přítomné.
Moje kamarádka Helga Kunzeová bydlela na Planitzstraße 106, její prarodiče v našem domě. My holky jsme spolu denně trávily čas a trávily jsme spolu spoustu času. Po zaznění sirény leteckého poplachu za námi Helga přišla, vyděšená a rozrušená, a prosila nás o pomoc. Helgin dům hořel a její otec potřeboval pomoc, aby mohl vynést nábytek a vybavení domácnosti na ulici. Otec ochotně přispěchal na pomoc. My, kteří jsme zůstali, jsme čekali a čekali. Mezitím se znovu rozezněly sirény při dalším leteckém poplachu. Co se stalo s našimi otci?
Konečně! Oba přišli a podali hlášení: Na Münchner Straße dopadly zápalné bomby a zapálily střechy až k rohovému domu na Planitzstraße a dále směrem k Yorckstraße. Dům mého přítele tehdy hořel jako poslední. Můj otec byl toho názoru, že domy budou hořet dál a že se tento obrovský požár zastaví až na Yorckstraße. Střechy by se musely oddělit, musela by se vysekat široká trať, aby se oheň nerozšířil po střechách. Naši dva otcové a několik vojáků z protějších kasáren měli pod otcovým vedením a navzdory obnovenému leteckému poplachu odvahu tuto náročnou práci vykonat. Požár se podařilo zastavit a mnoho domů bylo zachráněno.
Pro mě byli oba naši otcové hrdiny, velkými tichými hrdiny, kteří museli udělat to, co bylo třeba udělat naléhavě, bez rozkazu. Pomáhat sousedům, přátelům nebo dokonce lidem v nouzi, které jste ani neznali, bylo v těch těžkých dobách samozřejmostí. V paměti mám ještě dnes, jak byla Planitzstraße navzdory špatnému počasí několik dní plná nábytku a domácích potřeb. Trvalo dlouho, než se našlo místo, kam to všechno uložit.
Současné svědecké brožury
Věčný pochod
Vzpomínky na dětství za války
Poslední svědci
Když starý Chemnitz zahynul v krupobití bomb.