Chemnitz současní svědci: Karl-Heinz Wolf
Protiletecký kryt se nacházel ve vnitřním sklepě domu a byl vybaven pro přibližně 30-40 obyvatel všech věkových kategorií. Byl vybaven dekami, matracemi a polštáři ležícími na podlaze. Když se rozezněly sirény, všichni obyvatelé domu se nahrnuli do sklepa, poklekli na vybavenou podlahu a dali hlavy k sobě.
Rozhlas hlásil, že do Saska ze severozápadu přilétají angloamerické bombardovací jednotky a přes Lipsko míří na naše město Chemnitz.
Pak jsme uslyšeli stále hlasitější hluk motorů. Německá obrana byla vybavena děly a vypálila první granáty, které brzy utichly. Rádio stále vysílalo a podávalo zprávy o situaci. Klečela jsem s matkou, stejně jako ostatní obyvatelé protileteckého krytu. Hluk bombardérů byl stále hlasitější a nyní začaly výbuchy i v našem okolí.
Když bomby dorazily do naší čtvrti, domy byly zničeny vysoce explozivními a zápalnými bombami. V rohu naší ulice šikmo naproti srovnala letecká mina se zemí tři nebo čtyři domy najednou. Všude byli mrtví a pohřbení lidé. Všude bylo slyšet, jak zasypaní a zranění lidé křičí o pomoc.
Moje matka, které tehdy bylo 37 let, byla vzhledem ke svému věku jedinou čilou osobou v našem sklepě. Vyšla na ulici a viděla pohřbené a mrtvé lidi. V protějším domě byla pohřbena matka a tři děti, které ještě žily. Maminka se snažila tyto lidi ze sutin vyprostit. Stěny a trámy se lámaly a uvězněné ženy a děti volaly o pomoc a nikdo nevěděl, co dál.
Vzali jsme všechno, co jsme mohli unést, a šli jsme na tehdejší Schlageterplatz (pak Karl-Marx-Platz, nyní Platz der Opfer des Faschismus) na Zschopauer Straße a snažili se najít klid na mokré a zasněžené trávě.
Všude hořelo město a obloha byla ohnivě rudá. Všude leželi a seděli mrtví a zranění lidé. Bylo to strašné.
Jedna žena z našeho domu nám navrhla, abychom šli do Ebersdorfu navštívit její příbuzné. A tak jsme v dešti, ledu a sněhu šli s několika věcmi pěšky do Ebersdorfu. Tam jsme se mohli v kostele najíst a trochu si odpočinout od toho, co se stalo.
Touto cestou jsme pak chodili každý den - ve větru a v nepříznivém počasí, protože nám nic jiného nezbylo. Když jsme byli opět u trosek našeho bytu, viděl jsem tam ležet části své hračkové železnice, která také shořela. Lidé se v troskách stále hrabali v naději, že najdou něco užitečného.
Během té doby jsme si našli místo k přespání u matčiny sestry v Heinersdorfu. K troskám našeho vybombardovaného bytu jsme s matkou chodily téměř každý den. Byla polovina března 1945, krásné jarní počasí. Toho dne přišel z Logenstraße (Kurt-Günther Straße) voják v uniformě. Byl to můj otec. Přijel z Ruska a dozvěděl se, že Chemnitz byl bombardován. Hledal nás. Bylo to tak hezké, že tam byl můj otec. Matka mu chtěla zabránit v odchodu, ale on se stejně vrátil, protože už viděl dost vojáků visících na stromech. V roce 1947 jsem chodil do školy se svým spolužákem v Borně. S matkou jsme teď bydleli na Sandstrasse. Cestou do školy jsme narazili na lehkého vojáka v otrhané uniformě. Kvůli zranění chodil velmi špatně. Když jsem se v době oběda vracel ze školy, voják v otrhané uniformě seděl u nás doma. Byl to můj otec, vrátil se domů ze zajetí.
Hodně na tu dobu vzpomínám, na to, co jsme ztratili. A vždycky si vzpomenu na 5. březen 1945, na den, který mi tolik změnil život. Myslím na dobu obnovy a na hojnost, ve které dnes žijeme. Myslím, že je důležité, abychom nezapomněli na to, co jsme prožili, a abychom to předali našim potomkům.
Současné svědecké brožury
Věčný pochod
Vzpomínky na dětství za války
Poslední svědci
Když starý Chemnitz zahynul v krupobití bomb.