Chemnitz současní svědci: Roswitha Spahl
Byla jsem malá, nebylo mi ani šest let, a byla to vlastně moje první opravdová vzpomínka v životě. Vlastně si ani nepamatuji, co se dělo předtím. Rodiče měli pekárnu na Zschopauer Straße a naproti byla spousta nájemních bytů, říkalo se jim baráky. Pod nimi byl protiletecký kryt.
Byla už tma a já jsem měl jít spát, když začaly houkat sirény, jak to dělaly v posledních dnech často. Věděl jsem, že bude nálet, a musel jsem se obléknout. Máma se na mě zlobila, protože jsem se nepřipravil.
Běželi jsme přes ulici do protiatomového krytu a čekali, až bude vyhlášeno poplach a útok skončí. Když jsme se snažili dostat ven, dveře už byly zakryté a muži hledali nouzový východ. Před dveřmi a kolem nich hořelo, byli jsme přikrytí studenými, mokrými dekami a proběhli hořícími dveřmi, venku byl rozruch a křik, kolem pobíhali všichni, kdo se nedostali ze sklepa. Všechno kolem nás hořelo. Naši rodiče, moje sestra Maria, můj bratr Herbert a náš Francouz Jan, zahraniční dělník pro naši pekárnu. Můj starší bratr Rudolf byl odveden. Náš otec do války nemusel, protože musel péct chleba pro lidi ve městě.
Běželi jsme kolem nemocnice na Zschopauer Straße, kde se po areálu procházeli lidé v nočních košilích. Viděl jsem, jak se propadly stropy a spadly postele. Pak jsme šli na fotbalové hřiště a seděli tam po zbytek noci, dokud se nerozednilo. Se sestrou jsme jen plakaly.
Obočí a vlasy vepředu na hlavě jsem měla spálené, přestože jsem měla mokrou deku. Ve spěchu jsem se oblékl, měl jsem na nohou koženou botu a pantofle.
Nevěděli jsme, kam jít, naše pekárna vyhořela a do ložnice mých prarodičů spadla bomba, takže ani tam jsme nemohli jít. Brzy ráno jsme šli do Adelsbergu ke kamarádovi. Naštěstí nám pomohl jeden zákazník, který nám dal na chvíli k dispozici svůj zahradní domek.
Otec pak musel převzít prázdnou pekárnu. Koneckonců jsme museli zajistit, aby lidé doma byli zásobováni potravinami.
Měli jsme velké štěstí, přišli jsme o majetek, ale přežili jsme.
Současné svědecké brožury
Věčný pochod
Vzpomínky na dětství za války
Poslední svědci
Když starý Chemnitz zahynul v krupobití bomb.