Chemnitz současní svědci: Siegfried Kemter
Dne 6. února 1945 byla ráno napadena jižní čtvrť kolem Lutherova kostela. Náš dům na ulici Senefelder byl zasažen a část domu byla zdemolována. Nikdo nebyl zraněn, ale dům musel být okamžitě evakuován. S matkou jsme našli úkryt v domě matčiných rodičů v Annenstrasse. Zbytky našeho nábytku jsme tam během několika týdnů převezli ručním vozíkem.
V Annenstrasse jsme byli 5. března 1945 během velkého útoku na Chemnitz. Když se večer spustil poplach, museli jsme jít do centrálního protileteckého krytu ve škole na Reitbahnstrasse / Annenstrasse, protože okna v našem sklepě na Annenstrasse byla níže než ulice. Fosfor skutečně unikal dovnitř. V centrálním protileteckém krytu bylo asi 600 lidí. Dovedete si představit, jaké tam panovaly podmínky, co se týče ovzduší, strachu a hluku zvenčí. Přestože stále zněl poplach, museli jsme co nejrychleji opustit sklep, protože škola byla zasažena. Pohled, když jsme vyšli na ulici, byl strašný. Všechno kolem nás hořelo, byla to bouře. Poté, co všichni opustili školu, se velké části školy zřítily. Nemohli jsme se dostat zpátky do našeho domu na Annenstrasse. Utíkali jsme směrem na Bernsbach Platz Reichenhainer Strasse, přes trosky a kolem padajících domů.
Přišli jsme o všechno. Matka měla jen tašku s doklady, já školní brašnu a síťovku s mokrým prostěradlem. Prostěradla jsme přeložili, abychom se ochránili před požárem.
Než jsme došli na Reichenhainer Strasse, šli jsme přes pole u technické školy směrem na Erfenschlag. Sněžilo a všechno vypadalo bíle. Přiletěla nízko letící letadla a střílela na prchající. Lehli jsme si do sněhu s prostěradly. Pak jsme pokračovali směrem k Erfenschlagu. U železničního mostu (trať směrem na Aue) nás otočili zpět, protože Erfenschlag a Einsiedel byly také bombardovány. Byla už půlnoc. Nyní jsme se vydali směrem k Annaberger Strasse. Na Schulstr. jsme odpočívali u známých až do 6.00 hodin ráno. Naším výchozím bodem byla radnice v Harthau. Tam nás okamžitě poslali dál směrem na Klaffenbach, kde jsme se měli hlásit. Tam nás přivítali a zkontaktovali s jednou rodinou, která nám dala něco k jídlu a dovolila nám přespat. Druhý den jsme šli pěšky z Klaffenbachu do Markersdorfu, kde jsme měli příbuzné. Tam už ale bylo hodně lidí, takže jsme se museli přesunout dál, až jsme si opět odpočinuli. Naším dalším cílem byl Hohenstein-Ernstthal. Z Markersdorfu jsme šli pěšky do Siegmar-Schoenau a počkali, až odjede vlak do Hohenstein-Ernstthalu. Do Hohensteinu-Ernstthalu jsme dorazili ve čtvrtek kolem 18:00 hodin. Na nádraží nám řekli, že máme okamžitě odjet. Do města nás pustili jen proto, že jsme tam měli příbuzné. Každý, kdo to zažil, ví, co znamená válka.
Současné svědecké brožury
Vzpomínky na dětství za války
Poslední svědci
Když starý Chemnitz zahynul v krupobití bomb.