Chemnitz současní svědci: Wolfgang Eckart
Dne 5. března 1945 byl vyhlášen poplach. Museli jsme jít ze zadní budovy do sklepa přední budovy a čekali jsme téměř hodinu. Domácí pak řekl: "Vrátíme se do bytu, ale zůstaňte vzhůru." Pak se znovu ozval poplach a my jsme běželi zpátky do sklepa a už jsme slyšeli, jak se blíží bombardéry. Bomby dopadaly tiše. Hučení bylo stále hlasitější a hlasitější. Pod střechou v přední budově bydlela mladá dívka, které se právě narodilo dítě. Začala křičet: "Ještě mám nahoře dítě a už padají bomby!" Bydlel s námi mladý chlapík a řekl: "Dej mi klíč!" Vyběhl nahoru. Přestože padaly bomby, vyběhl nahoru a vzal dítě. Zachránil všechno, co mohl, pleny i lahvičky, protože druhý den ráno byl dům pryč. Všechno shořelo.
Té noci dopadla mina na protější školu. A tlaková vlna byla tak velká, že vymetla všechny saze ze sklepních poklopů a my jsme nemohli dýchat. To už se chystali prorazit zdi sousedních domů. Lidé z vedlejších domů chtěli utéct k nám a my jsme chtěli utéct k nim. Nalevo i napravo, nikdo se nemohl pohnout dopředu, nikdo nemohl popadnout dech. Všichni nahoru, po schodech a dveře do sklepa byly zavřené.
Během té bombardovací noci jsem dostal cihlou do zad. Ale ze strachu jsem nic neřekl. Pořád jsem se mohl hýbat. Jeden muž se na schodech nejméně desetkrát opřel do dveří, až se mu je podařilo trochu pootevřít a všichni jsme se zachránili. Nebyli tam žádní tlustí lidé.
Teď jsme stáli venku na otevřeném prostranství, ale bomby stále padaly. Jako devítiletý kluk jste to musel zažít. Bomby padaly všude kolem vás a nevěděli jste, kam ve strachu jít.
Šli jsme pěšky do Hilbersdorfu. Chodili jsme od tety k tetě, dokud nám neřekli: "Tam je volný byt." Rozdělili jsme si ho. Každá rodina se domluvila s jinou rodinou, aby nikdo nemusel nocovat venku. Ale nikdo neměl co jíst. Tři nebo čtyři dny jsme neměli co jíst. Všechno bylo rozbité. A co jsme my mladí v té nouzi dělali? Chodili jsme do domů sklepními okny. Někdy byly na policích ještě vidět sklenice se zavařeninami. To jsme samozřejmě brali. A takhle jsme jen tak tak vystačili s penězi. Byl to hladomor, jaký si nikdo nedovede představit.
Takže nejlepší je nezačínat válku. Všechno ostatní je nedůležité.
Současné svědecké brožury
Věčný pochod
Vzpomínky na dětství za války
Poslední svědci
Když starý Chemnitz zahynul v krupobití bomb.