Současní svědci z Chemnitz: Gertraude Hilbertová
Na ty noci nemůžu zapomenout. Stále si je jasně pamatuji. Když vypadl proud a my seděli v temném sklepě, přemohl mě strach.
Do místnosti vlétla hořící siréna. Okamžitě propukla panika. Lidé se chtěli dostat ven. Skládací stoličky se převracely. Lidé se tlačili a strkali. Skoro se nedalo pohnout dopředu. Pro mě bylo důležité, abych neztratil matku a bratra.
Dlouho jsem si pak neuvědomovala, že už není domov, že všechno v bytě shořelo - naše zlaté rybičky, moje panenky i hračky.