Současní svědci z Chemnitz: Günter Baumhauer
Jako vždycky mě máma v ten den uložila do postele kolem 19:00. Znovu jsem se probudil po bombovém poplachu kolem půl deváté večer. Neměl jsem zrovna dobrou náladu. Máma mě rychle oblékla. Šli jsme do sklepa, který byl určen jako protiletecký kryt. Všechny sklepní místnosti byly podepřeny silnými kmeny stromů. Domácí komunita se shromáždila u otvoru do sklepa, který vedl do sousedního domu. Sedmnáct dospělých a osm dětí ve věku od dvou měsíců do patnácti let. Všichni byli nadšení. Co jsme mohli očekávat? Pak se ozval hluk letadel. Padaly první bomby, spolu s leteckými minami se otřásala země, ozývaly se strašné zvuky výbuchů a my jsme byli vyděšení. Uprostřed nářku, kňučení a pláče dětí, které se nedaly utišit, řekla paní Steinbachová, matka malého Jürgena, mé sestře Edith: "Umíš se modlit, tak se za nás všechny modli. Moje sestra se modlila nahlas a končila modlitbou Páně. Všichni jsme se uklidnili a byli jsme zamyšlenější. Malý Jürgen ve svém kočárku tvrdě spal.
Když útok skončil a my vyšli ven, uviděli jsme ohnivě rudou oblohu. Zápach spáleniny byl velmi silný.
Celá domácnost se shromáždila v naší kuchyni-obývacím pokoji v přízemí. Otec dal na dvoře do umývárny dvojitá okna. Byla zabalená v dekách. Ty se použily, v kuchyňské plotně se rozdělal oheň a uvařil se čaj. Všechna okna ve velkém domě už nebyla zasklená. Také vstupní dveře byly poškozené, což způsobil tlak vzduchu z bomb a leteckých min. Všichni jsme byli šťastní a vděční, že jsme útok přežili poměrně dobře.
Moji prarodiče přijeli 6. března brzy ráno. Bydleli v ulici Äußere-Johannis-Straße. Už nemohli vydržet kouř a horko. Přijela také moje teta Dora. Bydlela nedaleko kostela svatého Mikuláše. Dům, ve kterém bydlela, byl zcela zničen. Vlastnila jen to, co měla na těle. Také ji vzali k sobě.
Mnoho rozbombardovaných rodin šlo směrem ke Krušným horám s posledním majetkem na ručních vozících a s dětmi. Bylo to všechno jen utrpení.
Všichni občané, kteří se z historie nepoučili, kteří se snaží vytvářet náladu gesty, symboly nebo projevy, by se měli vzpamatovat a rozhodnout se pro mírové, přátelské soužití.
Současné svědecké brožury
Věčný pochod
Vzpomínky na dětství za války
Poslední svědci
Když starý Chemnitz zahynul v krupobití bomb.