Současní svědci z Chemnitz: Karl Keller

Karl Keller se narodil v roce 1935. Žil v Schönau na Peter-Mitterhofer-Straße 8 a v době nejhoršího útoku na Chemnitz mu bylo devět let.

Jeho otec Kurt pracoval v továrně Wanderer, proto rodina žila v sousedství. Karl Keller vzpomíná na Hitlerův projev u příležitosti útoku na Polsko: "Svým chraplavým hlasem oznámil v rádiu, že teď budou střílet zpátky. Moji rodiče zažili první světovou válku. Bylo nám jasné, že se blíží něco zlého." Nikdo tehdy netušil, že zasažen bude jeho milovaný bratr Helmut.

Helmut se vyučil soustružníkem a poté nastoupil do říšské pracovní služby. Do wehrmachtu vstoupil v sedmnácti letech. V roce 1945 se dostal do sovětského zajetí v Oderbruchu. V zimě 45/46 došel rodině dopis: "Milí rodiče a sourozenci, zatím se mám dobře, jen polévka by mohla být lepší, váš Helmut." Byl to jeho poslední projev života. "Už se nikdy nevrátil," říká Karl. Do očí se mu derou slzy.

Zpět do roku 1939: otec Kurt byl uk, takže byl nepostradatelný. Byl členem NSDAP. Jako vedoucí bloku rozděloval potravinové lístky. Pracoval jako vysoce specializovaný seřizovač automatů, takže nebyl na frontě. Automaty byly naprogramovány mechanicky. Co si dnes Karl myslí o svém otci? "Každý člověk byl nějak spojený s válkou. Buď jako voják zvenčí, nebo se musel nechat odstřelit od lidí, kterým nic neudělal. Nebo zabíjet jiné, kteří mu nic neudělali. A v Chemnitzu jste také musel pomáhat. To bylo tehdy normální. Vyrostl jsem na sídlišti Wanderer. Když měl Hitler narozeniny, nebylo okna, ze kterého by nevlála vlajka. Byla to jedna velká záplava. Ne všichni byli v NSDAP. Ale tu vlajku dostali ven. Protože člověk se toho musel zúčastnit, jinak by nemusel přežít."

Vzpomíná na první bombardování: "Chemnitz byl bombardován všude, kde byli lidé. Začal jsem tušit, že záměrem nebylo zničit průmyslové závody, ale zabít lidi, kteří pracovali v průmyslu, ve válečné výrobě. Nacisté udělali totéž s Anglií. Válka se vrátila." Útoky byly součástí každodenního života. Obvykle mezi desátou hodinou večerní a půlnocí. Tehdy se vydávala hlášení o letecké situaci: "Nejprve na Lipsko, Merseburg, Halle. "Ano, a pak se přidal i Chemnitz," říká Karl. "Když se ozvala siréna, vstal jsem v posteli a ztuhl. Sestra Lisa mě musela oblékat."

5. března. Sněžilo. Byla krásná, bílá, hladká sněhová pokrývka. "Šla jsem spát mezi sedmou a osmou večer. Pak se rozezněly sirény, oblékla jsem se, Lisa mě oblékla, pak do sklepa. Byli tam starší muži, ženy a děti. Letadla se snášela níž, čtverce byly vyznačeny 'vánočními stromky' (cílové značky bombardérů)," dozvěděl se později Karl Keller. "A právě tam shazovali bomby. Počítali jsme, že by to mohla být naše poslední hodina. Jak to prasklo. Zdi domů se otřásaly v základech. Krčili jsme se a mysleli si, že nás každou chvíli zasáhne bomba. Nedá se to popsat. Ten strach ze smrti! Z Lipska jsme věděli, že musíme otevřít ústa, jinak by nám tlakové vlny mohly roztrhat plíce. Tak jsme si dali do úst skoby. Pak bylo v určitém okamžiku ticho. Nedostali jsme žádnou ránu. Vyšli jsme ven a viděli krvavě rudé nebe odrážející se ve sněhu. Plameny šlehaly, praskalo to. Máma řekla: "Děsivé a krásné".

"Všechno v centru města bylo oholené. Na staré Gartenstraße ještě něco bylo." Komíny domů většinou zůstaly stát a tyčily se do nebe. Chemnitz byl hustě zastavěn. "Mohly jezdit jen úzkokolejky, na široké tratě nebylo místo. Všechno už bylo pryč."

Po kapitulaci se Chemnitz pomalu stavěl na nohy. "Například k letišti byla položena lehká železnice. Za letištěm Ikarus bylo zbořeniště. Tam se odvezla spousta trosek. Ze Schönau do města zase jezdily první tramvaje. My děti jsme jimi jezdily tam a zpátky. Okna byla přibitá prkny, nebylo tam žádné sklo. Nakonec jsme se divili, že město bylo bez trosek." Karlův otec musel pomáhat s úklidem. Musel obnovit dálniční most na dálnici A4, který byl vyhozen do povětří. "Přišli pro něj ve volném čase."

"Teď je mi 83. Mnoho mých vrstevníků už odešlo. Lidí, kteří o tom mohou vyprávět, je čím dál méně. Myslím, že je důležité, aby se na to, co jsme zažili, nezapomnělo."

Současné svědecké brožury