Současní svědci z Chemnitz: Manfred Weber
Ačkoli mi byly teprve tři roky a osm měsíců, na tu noc, kdy došlo k bombardování, si stále velmi dobře vzpomínám. Můj otec zemřel koncem roku 1943 a já jsem bydlel s matkou v rohovém domě na Planitzstraße 58, přímo naproti Planitzwiese. V tomto rohovém domě se nacházelo také řeznictví Schöne. Té noci se po zaznění poplašné sirény obyvatelé domu vydali do protileteckého krytu, jako to dělali po každém poplachu. Během bombardování došlo k několika silným otřesům. Po nějaké době ticha vyšel protiletecký dozorce ven a vrátil se s křikem: "Okamžitě všechno vyneste, dům hoří!".
Všichni vyběhli ven a viděli, že dům už hoří až do předposledního patra. My jsme bydleli v přízemí, které ještě nehořelo. Poté, co mě maminka naložila do ručního vozíku naproti hořícímu domu na Planitzwiese, snažila se s pomocníkem vynést věci z bytu.
Napoprvé se jí podařilo dostat z bytu mou peřinu a nějaké oblečení. Druhý pokus již nebyl možný kvůli nebezpečí padajících trosek. Ještě dnes vidím před sebou hořící dům a dva lidi na střeše sousedního domu, kteří se snažili zabránit rozšíření požáru na dům pomocí kbelíků s vodou, což se jim podařilo. Na Planitzwiese bylo té noci mnoho lidí, kterým se podařilo z hořících domů uniknout.
Aby toho nebylo málo, tu noc, když se matka podruhé pokoušela vynést věci z bytu, mi zachráněnou peřinu ukradli z ručního vozíku.
Největší bolest jsem však při pohledu na hořící dům cítil z toho, že v něm zůstaly moje hračky, které shořely spolu s ním. Maminka mi později řekla, že jsem kvůli tomu ten večer prolila nejvíc slz.
Vzhledem ke svému věku jsem si nebezpečí, které nám té noci hrozilo, uvědomil až později, když mi to řekla maminka a další zúčastnění.
Po krátkém pobytu v sousedních kasárnách jsme se s maminkou, prodavačkou zaměstnanou v řeznictví Schöne, vydali pěšky s ručním vozíkem do Röllingshainu. Tam jsme našli dočasné ubytování u sestry prodavače.
Dodnes mám v živé paměti výhled z Garnsdorfer Höhe zpět na Chemnitz, kde nebe zářilo rudou barvou.
Přes všechna protivenství té noci jsme měli štěstí, že náš dům nezasáhla letecká mina nebo výbušná bomba, jinak bych své vzpomínky na tu dobu nemohl zapsat.
Současné svědecké brožury
Věčný pochod
Vzpomínky na dětství za války
Poslední svědci
Když starý Chemnitz zahynul v krupobití bomb.