Kameny úrazu v Chemnitzu

Tobias Blaustein

Narozen: 28. listopadu 1896

Zemřel: 28. 2. 1993

Kmotra: Katrin Zweinigerová

Účetní a sociální demokrat Tobias Blaustein se narodil v rakousko-polském městě Skalat. Jeho rodiče byli Benjamin Blaustein a Cipojra Morgenrothová. Rodina žila od podzimu 1907 v Chemnitzu. Jeho otec se následně ve městě usadil jako maloobchodník. Manželé zpočátku bydleli na Färberstraße 6, ale narození dalšího syna si vyžádalo větší byt. Ten rodina našla během první světové války v přízemí domu na Jakobstraße 8, který vlastnila rodina Zweinigerů, jež měla v sousedním domě oblíbený taneční sál. Mezi Tobiasem Blausteinem a Arthurem Zweinigerem vzniklo celoživotní přátelství.

V dubnu 1917 byl Blaustein mobilizován do rakouské armády a z fronty se vrátil až koncem listopadu 1918. Po rozpadu podunajské monarchie rodina ztratila rakouské občanství. Zpočátku měli ukrajinské občanství. Po brzkém zániku prvního ukrajinského národního státu se rodina stala bez státní příslušnosti. Na jaře 1926 se Tobias Blaustein oženil s Elisabeth Lentzschovou, švadlenou z Burgstädtu. Manželé měli tři děti: Eleonoru, Ericha a Hannu. Mladá rodina bydlela nejprve v Zietenstraße, poté se přestěhovala do Humboldtstraße. V té době si Blaustein našel práci jako první účetní v obchodním domě Leonharda Tietze.

Nacistický převrat měl důsledky i pro Tobiase Blausteina, ačkoli byl podle norimberských rasových zákonů zařazen do kategorie "žijící v neprivilegovaném smíšeném manželství". Protože byl on i jeho rodina v domě na Humboldtstraße 63, který patřil společnosti Wohnhausbau Chemnitz GmbH, považován za "nežádoucí", přijal Zweinigerovu nabídku přestěhovat se zpět do domu na Jakobstraße 8. V roce 1943 se však jeho rodina přestěhovala do domu na Humboldtstraße 63. V těch letech se také stal nezaměstnaným. Od roku 1937 pracoval jako účetní u židovské firmy Steuer & Baumann.

V rámci "Polen-Aktion" měl být 28. října 1938 ráno zatčen také Blaustein a jeho rodina. Zweiniger ho však mohl varovat, protože o akci věděl. Zatčení muži, ženy a děti měli být odvedeni do jeho "Ballhausu", který byl určen jako sběrné středisko. Odtud byli před půlnocí deportováni vlaky říšské dráhy do Polska. Byli mezi nimi i příbuzní z Blausteinovy matčiny strany. O několik dní později, během listopadového pogromu, byl Tobias Blaustein vzat do "ochranné vazby". Tentokrát se útěk nekonal. V koncentračním táboře Buchenwald byl držen až do února 1939. Po začátku druhé světové války byl v prosinci 1939 jako osoba bez státní příslušnosti znovu zatčen. Když se o tom Arthur Zweiniger dozvěděl, okamžitě se obrátil na gestapo s žádostí o jeho propuštění. Pod podmínkou, že Blaustein do týdne opustí město, byl skutečně propuštěn. Zweiniger poté požádal o pomoc chemického výrobce Dr. Hanse Custodise v Bielefeldu, svého bývalého spolubojovníka. Ten se obrátil na Říšský svaz Židů v Německu, který v září 1939 zřídil v Bielefeldu "přeškolovací tábor". Tobias Blaustein dostal místo v táboře na adrese Schlosshofstraße 73a. Na přelomu let 1939/40 se pak hlásil v Bielefeldu, kde zpočátku pracoval jako dopravní dělník ve firmě Dr. Custodise. Navzdory několika žádostem z Chemnitz na gestapu v Bielefeldu mu bylo následně uděleno povolení k trvalému pobytu a mohl si do Německa přivést rodinu.

Od ledna 1943 byli obyvatelé pracovního tábora Schlosshof nasazeni ve stavebnictví pro firmu Nebelung & Sohn. Koncem roku 1944 byl Tobias Blaustein převezen do pracovního tábora provozovaného organizací TODT v Oberloquitzu u Probstzellu, kde byl nucen pracovat v tamních břidlicových dolech. Dne 20. února 1945 byl Tobias Blaustein deportován do Terezína. Přežil a nějakou dobu žil v Heidenoldendorfu u Detmoldu, poté se přestěhoval do Kasselu. Zemřel v židovském domově důchodců ve Frankfurtu nad Mohanem.

Je to projekt proti zapomínání: od roku 2007 se v Chemnitzu každoročně pokládají kameny úrazu.

Pamětní kameny zasazené do chodníku připomínají tragické osudy spoluobčanů, kteří byli během nacionálně socialistického režimu pronásledováni, deportováni, zavražděni nebo dohnáni k smrti.

více