Kameny úrazu v Chemnitzu
Magdalena Noll
Magdalena Noll, rozená Buschner
Narozena: 26. července 1903
Zemřela: 18. srpna 1972
Kmotr: Dr. Jürgen Nitsche
Místo instalace:
Walter-Oertel-Straße 38Klopýtnutí kámen pokládání na:
5. října 2020
Životní cesta
Moje babička Magdalena Noll se narodila v Reichenbachu ve Vogtlandu. Její narození bylo pravděpodobně nemanželské. Její matka, sociální demokratka, zemřela v raném věku na tuberkulózu a její otec, židovský obchodník, prý na počátku nacistické éry "emigroval do Palestiny". Magdalena, které přátelé říkali Magda a my v rodině Mamascha, absolvovala učitelský seminář v Drážďanech a v době inflace musela přijmout práci cizojazyčné korespondentky. Kromě němčiny mluvila plynně anglicky a francouzsky.
V roce 1926 se provdala za mého dědečka, lékárníka Hanse Nolla, a v témže roce se jim narodila dcera Margarete, která později pracovala jako překladatelka. Na Silvestra 1927 se jim narodil syn Dieter, který se stal známým spisovatelem. Literární talent v rodině nepochybně pocházel od Mamaschy, která po celý život četla beletristické knihy v různých jazycích a sama psala povídkovou prózu, z níž nacistickou éru přežily jen fragmenty.
Za nacistické éry hrozil rodině ekonomický krach, protože dědeček už nesměl provozovat lékárnu kvůli poznámce ve spisu "paní Židovka" - manželé se proto v roce 1938 po vzájemné dohodě rozvedli. V životopise, který je k dispozici v Saském státním archivu, Magda Nollová napsala, že se s Hansem rozvedla, "abychom zachovali jeho profesi a tím i dobré možnosti vzdělání pro naše děti". Nicméně její syn Dieter musel v témže roce opustit hudební gymnázium ve Frankfurtu.
Magda Nollová zpočátku žila s dětmi v Ohlau ve Slezsku, zatímco její manžel nadále živil rodinu a trávil volný čas s manželkou a dětmi. Byl proto obviněn z "rasového znesvěcení" a "fingovaného rozvodu". V roce 1942 se mu podařilo pronajmout lékárnu v Chemnitz. Magda byla v roce 1941 vypovězena z bytu, nějakou dobu byla bez domova a žila v náhradním ubytování u přátel. Byla násilně odvedena pracovním úřadem v Leitmeritz v severních Čechách a přidělena k dopravnímu podniku.
V květnu 1943 byla poprvé zatčena gestapem, obviněna ze zpronevěry dvou vagonů uhlí. V prosinci téhož roku byla zatčena znovu a, jak později napsala, "vyslýchána celé dny a noci". Na začátku roku 1945, po dalším udání, ji gestapo sebralo potřetí a odvezlo do koncentračního tábora Terezín. Koncentrační tábor přežila, včetně tyfové epidemie, která v Terezíně vypukla po osvobození - rodina říkala, že to bylo díky dědečkovi, který ji krátce před zatčením preventivně očkoval proti tyfu a dalším nemocem.
Babičku Mamaschu, která se po válce podruhé provdala za svého manžela Hanse a zbytek života strávila v Chemnitzu, jsem zažila jako vtipnou, literárně činnou vypravěčku zajímavých, někdy i otřesných příběhů. Měla nelehký, někdy až hrůzný osud a jsem ráda, že město Chemnitz chce na její památku umístit kamínek. Byla to výjimečná, odvážná žena a zaslouží si vzpomínkový symbol. Rád bych poděkoval městu Chemnitz a historikovi Dr. Jürgenu Nitschemu, jehož studie odhalily příběh jejího utrpení, který byl i mně dlouho neznámý.
Kameny úrazu v Chemnitzu
Je to projekt proti zapomínání: od roku 2007 se v Chemnitzu každoročně pokládají kameny úrazu.
Pamětní kameny zasazené do chodníku připomínají tragické osudy spoluobčanů, kteří byli během nacionálně socialistického režimu pronásledováni, deportováni, zavražděni nebo dohnáni k smrti.
více