Kameny úrazu v Chemnitzu

David Josef Bauer

Narozen: 22. června 1883

Zemřel: pravděpodobně v roce 1942

Gitel Bauerová, rozená Weingastová

Narozena: 24.09.1889

Zemřela: mezi lety 1942 a 1945

Leopold Bauer

Narozen: 18.12.1912

Zemřel: 18.9.1972

Adela Bauer, provdaná Haldane

Narozena: 19.09.1915

Zemřela: 15.04.1984

Max Bauer

Narozen: 31. července 1917

Zemřel: mezi lety 1942 a 1945

Klara Bauer, provdaná Margulies

Narozena: 16.08.1919

Zemřela: 03.01.1994

Hodinář David Josef Bauer žil v letech 1913/14 v Saském království. Než se usadil v Chemnitz, žil se svou ženou a prvorozeným dítětem v Plauen. Josef Bauer, jak si později říkal, se narodil v obci Ruzdwiany, tehdy v rakouské korunní zemi Haliči. Díky tomu měl rakouské občanství. V září 1911 se v obci Hleszczawa, která patřila k téže provincii, oženil s o šest let mladší Gitel Weingastovou. Jeho nevěsta pocházela právě odtud. Manželé měli čtyři děti, z nichž první, Leopold, se narodil ve městě Skalat.

Není známo, jak dlouho žil Josef Bauer v Plauen. Jeho manželka, která si také říkala Gusta, odešla z Plauen na jaře 1915 a žila se svým manželem v Chemnitz. Ten se nejprve usadil jako hodinář v Turnstraße 19, později si našel vhodný byt ve Friedrichstraße 14. Tam si otevřel hodinářskou dílnu. V následujících letech se jim narodily děti Adéla, Max a Klara. Po pádu habsburské monarchie se manželé Bauerovi stali občany nového polského národního státu.
Josef Bauer následně přestěhoval svou firmu do Maxstraße 7, kterou rozšířil na hodinářství, agenturní a komisionářskou činnost. Později se s rodinou přestěhoval z Annaberger Straße 21 do Reichenhainer Straße 8. Byl však nejen úspěšným podnikatelem, ale také podporovatelem východoněmeckých Židů v Chemnitz. Podporoval spolek Linath Hazedek, který založili v roce 1921 s cílem udržovat modlitebnu, pomáhat nemocným členům spolku a poskytovat rituální smuteční pomoc v případě úmrtí. Od léta 1922 do začátku roku 1923 byl druhým předsedou sdružení.
Leopold, který si říkal Leo, byl zpočátku jedním z vedoucích představitelů Spolku klubů židovské mládeže v Německu v Chemnitzu. Jako takový měl vliv na pozdější světonázor Stefana Heyma, který si tehdy (1927) ještě říkal Helmut Flieg. Heym se o něm zmínil ve své autobiografii "Nachruf" (Nekrolog). Leo Bauer se o rok později přihlásil k myšlenkám sociální demokracie. V roce 1931 se stal členem Německé socialistické strany práce a v následujícím roce vstoupil do KPD.

Adela a Max se zapojili do činnosti Hechaluze, zastřešující organizace sionisticko-socialistických mládežnických organizací v Chemnitzu. Koncem roku 1934 se přihlásili do kurzů Hechaluz, jejichž cílem bylo podpořit odborné vzdělávání budoucích palestinských pionýrů. Max zůstal v Chemnitzu, zatímco Adéla později emigrovala do Šanghaje. Leo byl v té době již dávno ve Francii, kam emigroval v roce 1933.

Dne 28. října 1938 byli manželé Bauerovi v Chemnitzu zatčeni v rámci "Akce Polsko". Spolu s dětmi Klárou a Maxem byli říšskou dráhou odvezeni do své domnělé vlasti, kde našli dočasné bydliště v Tarnopolu. V hlavním městě provincie žila rodina zpočátku "bez zábran", než se dostalo pod správu Sovětského svazu. V červenci 1941 město, které bylo kdysi domovem 18 000 Židů, obsadil hitlerovský wehrmacht. Od září 1941 musela rodina "žít" v nacisty zřízeném tarnopolském ghettu. Pouze Klára přežila díky pomoci německého majora a později se ukryla v lese.
Adéle se podařilo opustit Šanghaj v srpnu 1947 a emigrovat do USA. V roce 1949 emigrovala do USA také Klára. Leo přežil internaci ve Francii i věznění ve Švýcarsku a v roce 1945 se vrátil do Německa.

Je to projekt proti zapomínání: od roku 2007 se v Chemnitzu každoročně pokládají kameny úrazu.

Pamětní kameny zasazené do chodníku připomínají tragické osudy spoluobčanů, kteří byli během nacionálně socialistického režimu pronásledováni, deportováni, zavražděni nebo dohnáni k smrti.

více