Kameny úrazu v Chemnitzu

Elisabeth Chalybäus

Stolperstein für Elisabeth Chalybäus
Fotografování: Stadt Chemnitz, Pressestelle

Elisabeth Chalybäus

Narozena: 08.12.1861

Zemřela: 08.08.1940

Místo instalace:

Heinrich-Beck-Straße 38

Pokládání kamene na klopýtnutí:

14. června 2023

Životní cesta

Bývalá soukromá učitelka Elisabeth Alwine Chalybäusová byla jednou z více než 70 000 lidí, kteří byli během nacistického režimu zavražděni v některém z center "eutanazie" kvůli duševní nemoci nebo postižení.
Narodila se v Chemnitzu Friedrichu Albertu Chalybäusovi (1830-1898), ženatému obchodníkovi, a Ernestine Pauline Hofmannové (1838-1870). Její rodiče měli další dvě děti, všechny vychovávali v luteránské tradici.
Alžběta vyrůstala v chráněných poměrech až do matčiny brzké smrti.

Její otec žil dočasně s dětmi v Drážďanech. Na podzim roku 1876 se vrátil do Chemnitz. Friedrich Albert Chalybäus, který se posléze stal soudním znalcem pro účetnictví a komerční účetnictví, se konečně dostal do středostavovské městské společnosti.
Elisabeth absolvovala v roce 1881 učitelský seminář v Drážďanech se známkou 1. Poté nějakou dobu působila jako soukromá učitelka. Sama svou profesní dráhu popsala takto: "Dva roky nemocná a dva roky pracující". Protože byla od útlého věku náchylná k "pláči a melancholickým náladám", mohla své povolání vykonávat jen s delšími přestávkami.
Od jara 1889 žila Alžběta se svým otcem a bratry v bytě. Od té doby tu byla jen pro své příbuzné a byla zcela pohlcena rolí obětavé hospodyně. V létě 1921 se její zdravotní stav začal zhoršovat.

U Alžběty se náhle objevily myšlenky na pronásledování. V důsledku toho byla několikrát hospitalizována v psychiatrické léčebně v Hilbersdorfu. Pro ošetřující lékaře trpěla "současnou persekuční mánií". Její stav se nelepšil, a proto byla 29. dubna 1922 převezena do sanatoria a pečovatelského domu v Zschadrassu. V tomto zařízení měla zůstat až do 8. srpna 1940.
Toho dne byla Elisabeth Chalybäusová spolu s dalšími 89 pacienty ze státního ústavu Zschadraß odvezena transportem ("Aktion T4") do vražedného centra Pirna-Sonnenstein, kde byla pravděpodobně ještě téhož dne zavražděna plynem. Aby se zatajily okolnosti její smrti, byl jejímu bratrovi Ernstu Albertovi, který žil v Chemnitzu, zaslán z berlínského centra "T4" úmrtní list s falešnými údaji. Podle něj zemřela 22. srpna 1940 v Hartheimu u Lince, kde se rovněž nacházelo středisko zabíjení. Na žádost jejího bratra byl popel zesnulé pohřben 12. listopadu 1940 do obecního hrobu 6 v městském urnovém háji v Chemnitz.

Kameny úrazu v Chemnitzu

Je to projekt proti zapomínání: od roku 2007 se v Chemnitzu každoročně pokládají kameny úrazu.

Pamětní kameny zasazené do chodníku připomínají tragické osudy spoluobčanů, kteří byli během nacionálně socialistického režimu pronásledováni, deportováni, zavražděni nebo dohnáni k smrti.

více