Kameny úrazu v Chemnitzu

Siegfried Lässig

Stolperstein für Siegfried Lässig
Fotografování: Stadt Chemnitz, Pressestelle

Siegfried Lässig

Narozen: 27. února 1915

Zemřel: 21.12.1974

Místo instalace:

Brauhausstraße 19

Kladení kamene na:

14. června 2023

Životní cesta

Siegfried Lässig
Fotografování: Foto: Privatarchiv

Stavební technik Siegfried Lässig byl jedním z antifašistů v Chemnitzu, které národní socialisté v letech 1933 až 1945 téměř nepřetržitě zbavovali svobody v "místech teroru". Tu si mohl užívat jen několik měsíců v domě svých rodičů v Brauhausstraße 19.
Na tomto místě by se měla vyjádřit sama pronásledovaná oběť nacistického režimu: "Já, Siegfried Lässig, jsem se narodil v Chemnitz jako syn pojišťovacího agenta Gustava Lässiga," jak uvedl svůj životopis z 25. listopadu 1945. "Po čtyřleté základní školní docházce jsem přestoupil na střední školu a v roce 1931 složil maturitu. Poté jsem navštěvoval obchodní akademii s cílem stát se architektem nebo stavebním inženýrem. Poprvé jsem byl zatčen v létě 1933 (srpen). Důvodem byly brožury a také "Kämpfer" [chemnitzský tiskový orgán KPD], který byl ilegálně přetištěn a který jsem šířil v práci. Kromě udání vedoucího práce nebyli žádní svědci. Všechno jsem popřel a měl jsem být postaven před soud, ale ten byl zrušen. Byl jsem odsouzen do koncentračního tábora Sachsenburg. Ze Sachsenburgu jsem byl propuštěn v listopadu 1933.
Po podepsání prohlášení o loajalitě jsem se musel jednou denně hlásit na policejní stanici č. 1. V té době jsem byl v koncentračním táboře. V polovině prosince 1933 jsem byl znovu zatčen. Byl jsem postaven před zvláštní soud ve Freibergu za křivé obvinění a držení letáků (včetně Pravdy o požáru Říšského sněmu, Policejní ráj Německa) a byl jsem odsouzen ke 14 měsícům vězení. V roce 1935 jsem byl opět propuštěn, abych byl v polovině srpna 1937 znovu zatčen.

Stationen der Haft 1933 – 1945
Fotografování: Skizze: Dr. Jürgen Nitsche

Důvod: při různých příležitostech špehovali v domě a zjistili, že jsem vášnivý posluchač rádia, zejména moskevského. Když jsem se vrátil z cesty do Československa za soudruhy na Moravskou Ostravu, zatklo mě po osmi týdnech gestapo. Přestože jsem neměl žádné politické poslání a nikdo nevěděl, kde jsem byl, gestapo to chtělo vědět přesně (bylo možné, že mě při přechodu hranic pozoroval gestapák nebo příslušník SD, i když jsem neměl pas a překročil jsem "zelenou" hranici). Poslední slovo gestapáka, které mi zde v policejní věznici v Chemnitz řekl, znělo: "Tak tady zůstaňte, dokud neřeknete pravdu! Pak jsem dostal zatykač, vydaný státním zastupitelstvím pro velezradu, už jsem byl označen pro lidový soud.
V Drážďanech na Schießgasse jsem dostal příkaz k ochranné vazbě. Jako důvod mé ochranné vazby, která trvala do března 1945, v něm stálo: 'Pro naléhavé podezření z protistátní činnosti v zahraničí'." A tak jsem byl vzat do vazby.
Na jiném místě Lässig popsal svůj pobyt ve vězení: "V listopadu 1941 jsem byl z koncentračního tábora Buchenwald převezen do satelitního tábora, který byl tehdy administrativně podřízen koncentračnímu táboru Stutthof u Gdaňska. Tam jsem byl trvale až do 9. března [1945], kdy jsem byl díky Rudé armádě osvobozen. Vděčnost jsme projevovali prací pro Rudou armádu (identifikace a pátrání po esesáckých a nacistických zločincích). Po dokončení obnovy zničeného železničního spojení na Západ jsem se v polovině července vydal z Lauenburgu v Pomořanech na cestu domů a koncem července jsem dorazil do Chemnitz. Zde jsem zjistil, že byt mých rodičů byl zcela zničen."
Siegfried Lässig byl od konce roku 1946 ženatý s Inge Junghannsovou. Z jejich manželství vzešly dvě dcery.

Kameny úrazu v Chemnitzu

Je to projekt proti zapomínání: od roku 2007 se v Chemnitzu každoročně pokládají kameny úrazu.

Pamětní kameny zasazené do chodníku připomínají tragické osudy spoluobčanů, kteří byli během nacionálně socialistického režimu pronásledováni, deportováni, zavražděni nebo dohnáni k smrti.

více