Kameny úrazu v Chemnitzu
Max a Marta Tebrichovi
Max Tebrich
Narozen: 29.12.1872
Zemřel: 07.10.1943
Marta Tebrichová, rozená Heinemannová
Narozena: 04.03.1887
Zemřela: 16.05.1944
Místo instalace:
Bernsdorfer Straße 1Kladení kamene na:
14. června 2023
Fotografie z pokládání kamenů úrazu
Životní cesta
Max Tebrich se narodil v početné obchodnické rodině v Kamenci. Jeho rodiče byli Siegmund Tebrich (1846-1915) a Helene Rosam (1844-1908), kteří naposledy žili v Leisnigu. Jeho otec si zde otevřel oděvní a krejčovskou živnost.
Max Tebrich získal licenci k výkonu povolání lékárníka 26. května 1900. Dne 22. prosince 1911 se v Oldenburgu oženil s o 14 let mladší Martou Heinemannovou. Když vdova po chemnitzském lékárníkovi Bernhardu Meyerovi hledala nového nájemce lékárny Rosen, byl vybrán právě Max Tebrich. Lékárnu, která se nacházela v přízemí obchodní budovy na adrese Bernsdorfer Straße 1, převzal 8. října 1923. Stal se tak po Davidu Courantovi a doktoru Kurtu Magenovi třetím Židem ve městě, který si pronajal lékárnu.
Jak k pronájmu došlo, zůstává předmětem spekulací. Je možné, že prostředníkem byla Fanny Franková, Maxova mladší sestra. Ta se v červnu 1900 provdala za chemnitzského obchodníka Maxe Josefa Franka. Od té doby žili manželé ve čtvrti Bernsdorf. Max Tebrich se v Chemnitzu rychle zabydlel. Mimo jiné se stal členem spolku "Chemnitzer Kunsthütte".
Již na jaře 1933 se Rosen-Apotheke, která byla registrovanou společností, stala terčem útoku národních socialistů. "Akční výbor pro bojkot Židů v Chemnitz" zařadil na seznam také Tebrichovu lékárnu.
Max Tebrich nátlaku ze strany nacionálně socialistického "Profesního sdružení německých lékárníků" dlouho neodolával. Ještě před založením Říšské komory lékárníků v roce 1937 pronajal 9. října 1936 svou lékárnu Erwinu Juckelandovi z Burgstädtu. Byla tak "arizována". Lékárník byl považován za přesvědčeného národního socialistu, neboť byl již dříve vyznamenán "Zlatým stranickým odznakem" NSDAP, který mu byl darován koncem roku 1933. Pro Maxe Tebricha prodej také znamenal, že musel se svou ženou okamžitě opustit město a přestěhovat se do Berlína-Friedenau (Kaiserallee 73). V červenci 1939 prodal inventář lékárny nájemci.
Ani anonymita říšského hlavního města a konverze k protestantismu manžele nezachránila před deportací na smrt. Dne 2. listopadu 1942 byli nuceni přestěhovat se do židovského domova důchodců (Gormannstraße 3) a o dva dny později podepsali s Říšským svazem Židů v Německu "smlouvu o koupi domu", která měla pokrýt náklady na jejich ubytování v terezínském ghettu. Za tímto účelem zaplatili dohodnutou kupní částku 22 281 říšských marek. Manželé byli nakonec deportováni do Terezína 73. transportem starších osob 6. listopadu 1942.
Kameny úrazu v Chemnitzu
Je to projekt proti zapomínání: od roku 2007 se v Chemnitzu každoročně pokládají kameny úrazu.
Pamětní kameny zasazené do chodníku připomínají tragické osudy spoluobčanů, kteří byli během nacionálně socialistického režimu pronásledováni, deportováni, zavražděni nebo dohnáni k smrti.
více