Kameny úrazu v Chemnitzu
Irmgard Goeritz
Irmgard Goeritz, provdaná Selver, rozená Frank
Narozena: 24. srpna 1906
Zemřela: 19.01.2004
Místo instalace:
Hoffmannstraße 52Pokládání kamene na klopýtnutí:
29. května 2024
Fotografie z pokládání kamenů úrazu
Životní cesta
2. listopadu 2012 byly před domem na Hoffmannstraße 52 položeny tři Stolpersteine na památku podnikatele a sběratele umění Karla Goeritze a jeho dětí Franka-Stefana a Irene Beatrice, kteří zahynuli v důsledku násilného potopení nizozemské osobní lodi "Simon Bolivar" u pobřeží Anglie. Karlova manželka Irmgard byla jednou z přeživších.
Narodila se v Chemnitzu jako nejmladší dítě Julia Franka a Kathariny Mallisonové. Irmi, jak ji všichni láskyplně nazývali, zpočátku navštěvovala II. Höhere Volksschule für Mädchen (Kanzlerstraße 9) od Velikonoc 1913, o Velikonocích 1916 pak přešla na proslulou Höhere Mädchenbildungsanstalt (Reichsstraße 45). Irmi, která se zajímala o umění, pokračovala ve studiu dějin umění na univerzitě v Lausanne.
V prosinci 1926 se provdala za Karla Augusta Goeritze. Manželé následně žili na Hoffmannstraße 52 a 4. února 1932 se jim na Státní ženské klinice narodil syn Frank-Stefan.
Irmi Goeritzová se angažovala v židovských ženských organizacích v Chemnitzu. Byla členkou představenstva Spolku židovských žen. Podporovala také plány místní pobočky Svazu židovských žen na založení židovské mateřské školy v Chemnitz. V této době začali manželé budovat vlastní sbírku umění. Jejich sbírka se zaměřovala na výtvarné umění, ale také na keramiku a nábytek. Působili však také jako podporovatelé židovského sportu v Chemnitzu. Věnovali například "Cenu Irmi a Karla Goeritzových", o kterou se hrálo v židovském "Tenisovém klubu 1926".
Na podzim roku 1936 učinili manželé Goeritzovi závažné rozhodnutí opustit svou vlast. V listopadu 1937 rodina emigrovala do Holandska. Pronajali si dům poblíž tulipánového pole v Aerdenhoutu u Haarlemu, kde čekali na cestu do Jižní Ameriky. V holandském exilu se jim 3. února 1938 narodila dcera Irene Beatrice. V červenci 1939 byli manželé nacistickými úřady vyhoštěni. Když bylo rodině 17. listopadu 1939 večer konečně povoleno odcestovat na osobní lodi "Simon Bolivar" na Curaçao, skončila cesta hned následující den katastrofou. Irmi Goeritzové se podařilo zachránit sebe a svou neteř Ilse Brandensteinovou na pevnině.
Po ztroskotání lodi Irmi Goeritzová nejprve uzavřela další manželství. Kolem roku 1940 následovala svého manžela do New Yorku, kde se krátce nato rozešli. V roce 1942 se Irmi provdala za Heinricha Selvera, učitele z Chemnitzu. Manželé měli dvě dcery: Irenu a Veroniku. V roce 1949 se rodina přestěhovala do Versailles (Francie), kde se Heinrich Selver stal ředitelem židovského vzdělávacího centra. Tam také v roce 1958 zemřel.
Irmi Selverová, která v roce 1984 navštívila rodné město a židovský hřbitov, žila až do své smrti v New Yorku. Irene Selverová se zúčastní položení nového Stolpersteinu.
Autor: Dr. Jürgen Nitsche
Kameny úrazu v Chemnitzu
Je to projekt proti zapomínání: od roku 2007 se v Chemnitzu každoročně pokládají kameny úrazu.
Pamětní kameny zasazené do chodníku připomínají tragické osudy spoluobčanů, kteří byli během nacionálně socialistického režimu pronásledováni, deportováni, zavražděni nebo dohnáni k smrti.
více