Položení základního kamene 25. září 2013

Dne 25. září 2013 bylo na jedenácti místech v Chemnitz položeno dalších 18 Stolpersteine:

Henriettenstraße 50

Stolpersteine Familie Kupferberg

Toto bylo poslední bydliště rodiny Kupferbergů. Heinrich Kupferberg (nar. 1882), jeho manželka Frieda Kupferbergová (nar. 1882 jako Frieda Steinová) a jejich dcera Ilse-Lotte Kupferbergová (nar. 1926) byli 10. května 1942 deportováni do ghetta Belzyce u Lublinu. Když bylo ghetto v říjnu 1942 vyklizeno jednotkami SS, bylo zavražděno asi 5300 lidí včetně rodiny Kupferbergových.

Sponzoři: Žáci a učitelé gymnázia Dr.-Wilhelm-André-Gymnasium Chemnitz.

Henriettenstraße 35

Stolperstein Ilse-Lotte Kupferberg

Ilse-Lotte Kupferbergová zde navštěvovala školu.

Sponzor: Andreas Liese

Hoffmannstrasse 45

Stolpersteine Familie Steinhardt

Leopold Steinhardt (nar. 1883), majitel továrny na trikot v Chemnitzu, a jeho syn Hans Adolf Steinhardt (nar. 1923) přišli o život při ztroskotání lodi 18. listopadu 1939, kdy nizozemský osobní parník "Simon Bolivar" najel na německé minové pole u pobřeží Anglie. Jeho manželka Erna Steinhardtová a dcera Lily Mirjam katastrofu přežily.

Sponzor: Hans-Joachim Wunderlich

Uhlichstrasse 20

Stolperstein Dr. Cohn

Dr. Ernst Cohn (nar. 1901), zubní lékař, byl od ledna 1932 asistentem na zubní klinice Všeobecné místní zdravotní pojišťovny v Chemnitz. V březnu 1933 byl propuštěn a emigroval do Palestiny. Později se vrátil do Evropy.

Sponzor: Enrico Hilbert

Hübschmannstrasse 22

Stolperstein Moritz Mecklenburg

Moritz Mecklenburg (nar. 1880), podnikatel, pocházel z Lübecku. Od roku 1907 žil v Chemnitzu, kde byl až do roku 1932 spolumajitelem velkoobchodu s kovy a stroji E. Adler & Co. V roce 1939 emigroval se svou ženou Elise, rozenou Adlerovou, do Šanghaje. Život tam pro nově příchozí nebyl snadný, jak v březnu 2013 informovala Miriam Brookfieldová v uměleckých sbírkách. Moritz Mecklenburg zemřel v Šanghaji 17. března 1945.

Sponzor: Heidemarie Kugler-Weiemann, Lübeck

Reichsstraße 15

Stolperstein Bruno Heidenheim

Bruno Heidenheim (nar. 1885) byl během říšské pogromové noci v roce 1938 vzat do "ochranné vazby" a později odsouzen k nuceným pracím. Kvůli fyzicky těžké práci v nepřijatelných podmínkách smrtelně onemocněl. Byla mu odepřena potřebná lékařská péče. Otec rodiny zemřel 24. 12. 1940. Jeho manželka a dcera přežily a po skončení války emigrovaly do Austrálie.

Kmotři: Mgr: David a Juliette Mendelovitsovi, Austrálie

Hospitalstraße 7, historická (dnes: chodník u kostela sv. Jana)

Stolpersteine Familie Nachmann

Sigismund Nachmann (nar. 1907), jeho manželka Bajla Ides Nachmannová (nar. 1908 jako Bajla Ides Dresslerová), jejich děti Ingrid Nachmannová (nar. 1931), Joachim Nachmann (nar. 1934) a Manfred Gerhard Nachmann (nar. 1934) byli během "Polenaktion" na konci října 1938 deportováni do Polska. Celá rodina byla vyvražděna v okupovaném Polsku v roce 1942. Příbuzní obětí převzali sponzorství.

Sponzor: rodina Ungerových, Londýn

Dresdner Strasse 38

Stolperstein Georg Landgraf

Georg Landgraf (nar. 1885), ředitel vydavatelství sociálnědemokratického listu Chemnitzer Volksstimme, se aktivně angažoval v politice jako městský radní a odborář. Po zákazu Volksstimme 1. března 1933 se muži SA pokusili 9. března obsadit kanceláře a tiskárnu nakladatelství. Georg Landgraf se postavil na odpor a odmítl je vpustit, načež byl dvěma výstřely z pistole zavražděn.

Sponzor: SPD, podokres Chemnitz

Antonplatz 15 (dnes Käthe-Kollwitz-Str./chodník směrem k Brückenstr.)

Stolperstein für Julius Sommerfeld

Julius Sommerfeld (nar. 1878), nadějný obchodník, majitel velkoobchodu s látkami a majitel domu, byl v roce 1939 vzat do "ochranné vazby" a deportován do koncentračního tábora Sachsenhausen. Tam byl 16. března 1940 zavražděn.

Sponzoři: Žáci a učitelé gymnázia Georgius Agricola v Chemnitz.

Hartmannstrasse 24

Stolperstein für Ernst Enge

Ernst Enge (nar. 1893) byl protifašistický odbojář v Chemnitzu. Po jeho prvním uvěznění v červnu 1933 následovaly dva roky ve waldheimské věznici a v roce 1939 další tzv. preventivní věznění v délce šesti týdnů. Po propuštění byl nucen pracovat ve zbrojní továrně v Chemnitz. Odtud pokračoval v organizování odboje, dokud ho 26. září 1944 nevypátralo gestapo a nezatklo.

Poté, co ho gestapo na bývalém policejním ředitelství krutě mučilo, byl 17. října 1944 odvezen na smrt.

Sponzor: Dr. Stephan Pfalzer

Blankenauerova ulice 101

Stolperstein Karla Jäcker

Karla Jäckerová (nar. 1928) se stala obětí "eutanazie" dětí, kterou prováděl národně socialistický režim. Byla jedním z přibližně 500 postižených dětí zavražděných v dětském oddělení v Lipsku-Dösenu a zemřela 8. září 1941.

Kmotra: Irmgard Teschnerová