Položení základního kamene 30. května 2017

Na tomto místě žila židovská rodina Zuerů. Po smrti svého manžela Davida Zuera v roce 1929 se Johanna Zuerová (rozená Brinitzerová, 1886) se synem Wolfgangem Zuerem (nar. 1921) přestěhovala v roce 1933 do Gery. Oba byli odtud 10. května 1942 deportováni do ghetta Belzyce a zavražděni.

Kmotři: Dieter Nendel (Gera), žák a učitel na gymnáziu Georgius Agricola v Chemnitz.

Lilly Salgo (nar. 1918, provdaná Katzová) zde žila se svými rodiči, než se v 18 letech přestěhovala do Berlína. Podařilo se jí uprchnout do USA, kde se seznámila se svým budoucím manželem a založila rodinu. Zemřela na Floridě v roce 2013. Dvě Stolpersteine již připomínají její rodiče Ludwiga a Lauru Salgovy, kteří byli po deportaci v roce 1942 zavražděni v ghettu Belzyce.

Sponzor: Dr. Detlef Thierig

Mendel Schmul Muschinsky (nar. 1889) a jeho žena Louisa Rochla Muschinsky (rozená Schneiderová, 1889) byli 28. října 1938 deportováni do Polska a od té doby žili v lomžském ghettu. Po jeho zrušení byli deportováni do vyhlazovacího tábora Osvětim, kde byli 20. ledna 1943 zavražděni. Jejich synům se podařilo včas dostat do bezpečí.

Kmotr: Peter Muschinsky (příbuzný z Dánska).

Rodina lékárníka Dr. Kurta Magena (nar. 1882), tehdejšího majitele lékárny Chemnitz Adler, která zde kdysi žila, se v roce 1937 přestěhovala do Drážďan poté, co již nebyla schopna podnik udržet. Dceři Anneliese Magenové (nar. 1920) se v roce 1938 podařilo uprchnout do Anglie. Dr. Kurt Magen byl v lednu 1942 zatčen a 23. května 1942 zemřel v drážďanském policejním vězení za okolností, které nebyly nikdy objasněny. Jeho synovi Clausi Magenovi (nar. 1923) se v roce 1942 nepodařilo uprchnout do Švýcarska. Byl deportován do Osvětimi a 16. srpna 1942 zavražděn. Jeho manželka Erna (rozená Hinzelmannová, nar. 1898) a dcera Stephanie (nar. 1925) byly rovněž deportovány do Osvětimi v roce 1943. Tam 3. března 1943 spáchali sebevraždu.

Kmotři: M: Rodiče: Beate Legler, Johanna Güther, Doreen Vogt (Drehbach), Eva-Maria Vogt (Drehbach), Martina Lange (Hohenstein-Ernstthal).

Pětičlenná rodina Häuslerových byla v roce 1938 v rámci tzv. "Polenaktion" deportována ze svého domu v Clausstraße v Chemnitz do polského Bentschenu (Zbaszyn). Chaim Häusler (nar. 1891), jeho žena Frieda Ella Häuslerová (rozená Weissbachová, 1899), jejich děti Toni Jetti Häusler (nar. 1923), Isidor Häusler (nar. 1924) a Siegfried Häusler (nar. 1929) byli v okupovaném Polsku zavražděni.

Kmotra: Prof. Christine Krüger (Berlín)

Alfred Richard Johst (nar. 1903), stavební dělník a člen KPD aktivní v komunistickém odboji, byl v roce 1933 "převezen" z vazby v hohenecké věznici do sanatoria a domova důchodců Waldheim, kde 29. ledna 1935 zemřel.

Kmotra: Dr. Elke Scherstjanoi (Berlín)

Do roku 1939 zde žila rodina Weidbergů: Heinrich Weidberg (nar. 1891), jeho žena Ida Weidbergová (rozená Grünfeldová, 1892) a jejich dcery Alice (nar. 1925) a Edith (nar. 1920).

V roce 1939 Heinrich Weidberg uprchl do Vídně. Dceři Edith se podařilo uprchnout do Anglie. Poté, co se Ida Weidbergová a její dcera Alice několikrát marně pokusily uprchnout přes Holandsko, následovaly nakonec v roce 1940 svého manžela a otce do Vídně. Všichni tři byli v roce 1941 deportováni do Kovna (Litva) a 29. listopadu 1941 zabiti v pevnosti IX.

Kmotři: Mgr: Katharina Weyandtová, Gabriele a Eckart Roßbergovi, Michael Lauer (Dillingen)

Robert Reiher (nar. 1902) z Chemnitz byl jako člen náboženské komunity Svědků Jehovových několikrát vězněn v různých věznicích. Naposledy byl v roce 1942 poslán do Dachau, kde byl 25. září 1942 zavražděn.

Sponzor: Marcel Plönzke

Gerhard Petzold (nar. 1924) byl kvůli zdravotním problémům v sedmi letech přijat do Státního vzdělávacího centra Altendorf. Když bylo ošetřovatelské oddělení zrušeno, bylo 300 nemocných v hromadných transportech převezeno do státního ústavu v Arnsdorfu - včetně Gerharda Petzolda 31. května 1940. Dne 30. července 1940 byl v rámci "Akce T4" poslán do "eutanazijního" ústavu Pirna-Sonnenstein a tam byl usmrcen.

Kmotři: Mgr: Hartungovi (příbuzní)