Položení základního kamene 30. srpna 2018

Rabín a historik Dr. Hugo Fuchs byl v letech 1907-1939 duchovním vůdcem židovské obce v Chemnitz. Odpoledne 9. listopadu 1938 byl spolu s dalšími známými představiteli chemnitzského židovstva zatčen. SA odvezla rabína a jeho společníky v neštěstí nákladním autem na Stephanplatz, kde již byla synagoga v plamenech. Byli nuceni přihlížet "zničení svého modlitebního místa". Dr. Hugo Fuchs byl surově zbit hrdlořezy SA a poté odvezen do policejní věznice na Kaßbergu. Po propuštění emigroval do Argentiny, kde 6. října 1949 po dlouhé nemoci zemřel v domově důchodců poblíž Buenos Aires.

Sponzor: Dr. Stephan Pfalzer

Betty Oppenheimová byla provdána za továrníka Huga Maxe, který zemřel již 17. dubna 1921 v Chemnitz. Manželé měli tři děti: Fritze, Wilhelma Alexandera a Anni. Anni, která byla od roku 1930 provdána za vídeňského inženýra Emanuela Mandela, byla jediným členem rodiny, který stále žil v Německu. Manželé měli dvě dcery: Inge Elisabeth (nar. 1930) a Stephanii Cäcilie (nar. 1933). Anni Mandelová, její manžel, dcery a matka se v letech 1943/44 stali oběťmi nacionálněsocialistického vyvražďování Židů. Jejich životy skončily násilně ve vyhlazovacích táborech Osvětim a Sobibor.

Kmotři: MUDr: Betty Oppenheim: Beate Legler / Anni Mandel: Jasmin Richter / Emanuel Mandel: Martina Lange / Inge Mandel: Markus Auerswald / Stefanie Mandel: Tabea Böhme

Rosa Abelová byla manželkou obchodníka Hermanna Abela. Zpočátku žili v Dessau, Ehrenfriedersdorfu a Annabergu, kde se jim narodilo pět dětí: Max (nar. 1889), Erna (nar. 1890), Ludwig (nar. 1895), Alfred (nar. 1900) a Hannah (nar. 1901). O Velikonocích 1903 se rodina přestěhovala do Chemnitz. V roce 1940 se Rosa a Hannah Abelovy musely přestěhovat do "židovského domu" na Apollostrasse 18. V roce 1943 se přestěhovaly do domu na ul. Hannah Abelová byla 10. května 1942 odvedena z provizorního bytu a z vnitřního dvora Státní technické akademie (nyní Technická univerzita) deportována do ghetta Belzyce u Lublinu, kde byla zavražděna. Naposledy byla Rosa Abelová přijata do židovského domova důchodců na Antonplatz 15, než byla 21. června 1943 deportována do terezínského ghetta. Tam zemřela 21. dubna 1944 na následky hladu a nemoci.

Sponzoři: Thomas Abel a žáci Montessori školy Chemnitz

Anna a Herrmann Hornovi žili do roku 1928 v Kolíně nad Rýnem-Lindenthalu, kde se jim v letech 1924 a 1927 narodily děti Hannelore a Kurt. Poté rodina nějakou dobu žila v Erdmannsdorfu. Po půlročním pobytu v Holandsku se Hermann Horn z pracovních důvodů přestěhoval do Chemnitz. Hannelore a Kurt, kteří museli od roku 1938 navštěvovat speciální židovské třídy v Brühlu, mohli v lednu 1939 s pomocí Kindertransportu emigrovat do Anglie. Jejich rodiče zůstali v Chemnitzu. Dne 8. září 1942 byli deportováni do terezínského ghetta. Hermann Horn tam 11. prosince 1944 zemřel na následky hladu a nemoci. Jeho vdova byla 5. února 1945 odvezena z Terezína přes Kostnici do Kreuzlingenu (Švýcarsko) jediným transportem na svobodu. Odtud Anna Hornová odcestovala do Anglie, kde žila se svou dcerou. Zemřela v Manchesteru 26. dubna 1960.

Kmotr: Wayne Bizer (Anglie)

Werner Daniel Heinrich Hirsch se narodil 7. prosince 1899 v Deutsch-Wilmersdorfu. V letech 1926-1928 byl Hirsch nejprve redaktorem a poté šéfredaktorem novin KPD "Der Kämpfer" v Chemnitz. Chemnitzer Druck- und Verlagsanstalt GmbH, která "Kämpfer" vydávala, sídlila na Schützenstraße 23. V roce 1928 se vrátil do Berlína. V roce 1932 se Hirsch stal tajemníkem Ernsta Thälmanna, s nímž byl 3. března 1933 v Berlíně zatčen. Byl vzat do "ochranné vazby". Po propuštění z nacistické vazby v roce 1934 byl Hirsch při výsleších podezírán, že se stal zrádcem. Z ústředí CP mu proto bylo nařízeno, aby odjel do Moskvy a tato obvinění objasnil. Stejně jako mnoho dalších funkcionářů Kominterny byl Hirsch obyvatelem legendárního hotelu "Lux". Tam byl 4. listopadu 1936 zatčen NKVD poté, co byl předtím v domácím vězení na základě absurdních obvinění. Dne 10. listopadu 1937 byl Nejvyšším soudem SSSR odsouzen k deseti letům vězení a deportován na nechvalně známý vězeňský ostrov Solovec v Bílém moři. Několikrát zde držel hladovku. Kvůli špatnému zdravotnímu stavu byl převezen do moskevské věznice Butyrka, kde 10. června 1941 zemřel, údajně na selhání srdce.

Sponzoři: VVN/BdA, Spolek města Chemnitz

Bertha Tittmannová byla manželkou obchodníka Mendela Tittmanna. Manželé se vzali 23. srpna 1905 v rakousko-polské Koloměji. Se čtyřmi dětmi se na přelomu let 1914/15 přestěhovali do Chemnitz. Mendel Tittmann zemřel 6. března 1919 několik dní před svými 41. narozeninami a byl pohřben na židovském hřbitově v Altendorfu. Vdova žila v Chemnitz až do své deportace do Polska 28. října 1938, naposledy v domě na Annenstraße 23. Z internačního tábora Bentschen (polsky Zbaszyn) ji odvezl a ujal se jí nejstarší syn Josef, který žil s rodinou od roku 1935 v Katovicích. Polské úřady však Berthu Tittmannovou donutily přestěhovat se do Kolomyje, kde 18. září 1943 zemřela.

Kmotra: Veronika Brandtová (Chemnitz)

Julius Nussberg se narodil 13. října 1907 v Düsseldorfu. Byl nejstarším synem obchodnického páru Osiase a Kreindly Nussbergových. V roce 1908 se přestěhovali do Chemnitz, kde se jim v letech 1909-1919 narodily další děti. Po skončení války získala rodina dům na adrese Zschopauer Straße 55, kde se v zadní budově nacházela jeho továrna na punčochy. Zaměstnával 15 dělníků a tři pomocníky v kanceláři. V létě 1923 získal Oskar Nussberg německé občanství. Uprostřed světové hospodářské krize musel složit přísahu věrnosti. Ihned po převzetí moci NSDAP bylo rodině naturalizace zrušena. O dětství a mládí Julia Nussberga nejsou k dispozici žádné informace. V roce 1936 emigroval do Lotyšska. O několik měsíců později referoval o životě v Lotyšsku v "Jüdische Zeitung für Mittelsachsen", které vycházely v Chemnitzu. Jeho rodiče emigrovali do Palestiny na podzim roku 1935. Oskar Nussberg zemřel o několik měsíců později v Tel Avivu. Bylo mu pouhých 54 let. Ihned po obsazení Pobaltské republiky hitlerovským wehrmachtem v létě 1941 začalo vyhlazování lotyšských Židů. Julius Nussberg byl zatčen v roce 1941 a 16. ledna 1944 zavražděn v ústřední věznici v Rize.

Sponzor: Katja Knop (Chemnitz)

Klara Wurzelová byla provdána za obchodníka s potravinami Israela Arona Wurzela, který zemřel 9. listopadu 1939 v Chemnitz. Manželé se vzali v květnu 1902 ve Skole (Rakousko-Polsko), kde se jim v letech 1895 a 1903 narodily děti Ester a Elias. Další dítě, Lina, se narodilo v roce 1911 v Chemnitz, kam se manželé přestěhovali v roce 1910. Rodina žila na Sonnenbergu. Klara Wurzelová byla 8. září 1942 deportována do terezínského ghetta, kde 23. září 1942 zemřela v důsledku "srdeční choroby", jak uvedl její ošetřující lékař.

Elias Wurzel byl deportován z Pithiviers do vyhlazovacího tábora Osvětim 17. července 1942. Tam byl 15. září 1942 zavražděn. Herta Wurzelová, Eliasova manželka, byla deportována 29. července 1942 transportem č. 12 z Drancy do Osvětimi, kde zemřela ihned po příjezdu.

Kmotři: Mgr: Herta Wurzel: rodina Sabine a Jense Langových, Klara a Elias Wurzelovi: rodina Alke a Michaela Schmidtových.

Sabina Nathanová byla pozoruhodná žena, o jejímž životě se toho ví jen málo. Od 1. dubna 1901 byla majitelkou rituálního, tj. košer, oběda a večeře. Ten se později nacházel na adrese Lange Straße 46. V následujících letech Sabina Nathanová svůj obědový stůl úspěšně rozšířila na rituální restauraci s malým penzionem. Pomáhaly jí přitom její svobodné sestry Johanna a Julie. Bydlely jako podnájemnice u své sestry, která byla rovněž svobodná. Sabina a Johanna Nathanovy byly 7. září 1942 deportovány velkým hromadným transportem do terezínského ghetta. Johanna zde zemřela 16. února 1943 a Sabinin život skončil v ghettu 6. července 1944. Julie Nathanová byla již v průběhu roku 1939 umístěna do jakubského azylu v Bendorf-Saynu. Jednalo se o jediné židovské sanatorium a pečovatelský dům v nacistické říši, který směl nadále přijímat židovské pacienty. Julie zde zůstala až do 22. března 1942, než byla spolu s dalšími vězni deportována do ghetta Izbica.

Kmotři: Mgr: Uwe Dziuballa (Chemnitz) - Žáci a učitelé gymnázia Georgius Agricola Chemnitz - Dr. Jürgen Nitsche (Mittweida)