Položení základního kamene 30. září 2015

Ernst Heilmann (nar. 1881), rodilý Berlíňan, převzal v letech 1909-1915 vedení sociálnědemokratického listu Volksstimme v Chemnitz, který sídlil v budově tiskárny a nakladatelství na Dresdner Straße 38. Již v 17 letech vstoupil do SPD a později ji zastupoval v pruském zemském sněmu a v letech 1928-1933 v Říšském sněmu. V červnu 1933 byl zatčen a 3. dubna 1940 zavražděn v koncentračním táboře Buchenwald poté, co strávil nějaký čas v několika koncentračních táborech a byl těžce týrán.

Henriette Frensdorfová (nar. 1876) pracovala do října 1930 jako vrchní sestra v psychiatrické léčebně v Chemnitz. V únoru 1943 se nejprve přestěhovala do židovského domova důchodců a ošetřovatelů na Antonplatzu, o několik týdnů později byla spolu s posledními obyvateli domova deportována do Terezína a v květnu 1944 zavražděna v Osvětimi.

Richard Bretschneider (nar. 1899) byl v roce 1933 přijat jako pacient do psychiatrické léčebny v Chemnitz. V roce 1937 byl převezen do státní léčebny Zschadrass. V rámci "Akce T4" byl 19. července 1940 zavražděn v ústavu pro "eutanazii" Pirna-Sonnenstein.

Kmotři: M: Dr. Teresa Pinheiro, Daniel Steinbach

Eugen Simon (nar. 1877) se musel v roce 1939 přestěhovat z Münchner Straße do jednoho z židovských domů v Chemnitz. Stejně jako jeho tři sourozence, na jejichž památku byly již předchozího roku položeny Stolpersteine v Bernsdorfer Straße 1 / na rohu Ritterstraße, ho postihl osud deportace a vraždy. Dne 27. února 1943 byl deportován do Osvětimi, kde 17. dubna zemřel.

Kmotra: Heidrun Schreiterová

Dr. Else Wolff (nar. 1891), městský úředník, působil jako městský školní lékař v Chemnitz. V roce 1936 se přestěhovala z Chemnitz do Lipska. Dne 10. května 1942 byla v rámci velkého transportu deportována do ghetta Belzyce, kde byla zavražděna.

Obchodník a podnikatel Siegfried Peretz (nar. 1859) vlastnil v této budově továrnu na punčochy Siegfried Peretz. Po vyvlastnění v roce 1938 a následných letech ponižování ukončil se svou nežidovskou manželkou Linou (narozenou v roce 1860 jako Lina Aeberlein) svůj život 3. května 1943.

Hedwigu Doerzbacherovou (narozenou v roce 1883 jako Hedwig Kohn), vdovu po chemnitzském továrníkovi na punčochové zboží Maxi Doerzbacherovi, také postihl osud deportace do ghetta Belzyce 10. května 1942 a následné vraždy. Před několika lety byl na místě, kde kdysi stával dům na adrese Ahornstraße 32, naposledy "židovský dům", položen Kámen úrazu.

Obchodník Alfred Löser Joachimsthal (nar. 1877) a jeho žena Elli (nar. 1885 jako Elli Muhr) patřili k nejdéle žijícím Židům v Chemnitz. Dne 10. května 1942 byli manželé deportováni do ghetta Belzyce u Lublinu. Když bylo ghetto v říjnu 1942 vyklizeno jednotkami SS, bylo zavražděno asi 5300 lidí, mezi nimi i Alfred Löser a Elli Joachimsthalová.

V domě svých rodičů žil Alfred Leder (nar. 1917), syn židovských podnikatelů a sběratelů umění Davida a Loly Lederových a bratr spisovatele Stephana Hermlina, který zemřel v roce 1997. V roce 1934 emigroval do Palestiny a v roce 1938 odešel do Anglie. V říjnu 1941 vstoupil do Královského letectva. Jako pilot-začátečník zahynul 7. ledna 1943 při srážce dvou cvičných letadel v provincii Alberta (Kanada).

Ve dvanácti letech Benjamin Sigler (nar. 1922) emigroval s rodiči do Anglie a v osmnácti letech vstoupil do Královského letectva. Zahynul 30. května 1942 během mise jako pilot, když se jeho letadlo zřítilo nad Kolínem nad Rýnem.

Vdova po druhém chemnitzském rabínovi Gerta Mühlfelderová (narozená roku 1853 jako Gerta Lipmannová) se v roce 1941 přestěhovala ze svého domu na Weststraße 73 do židovského domova důchodců. Slepá a hluchá devadesátiletá žena byla 21. června 1943 deportována do Terezína, kde 19. července 1943 zemřela.

Max Moses Löwenstein (nar. 1871) a jeho žena Elise (nar. 1869 jako Elise Michaelis) žili v domě "Kyffhäuserburg", který byl postaven v roce 1910. Během listopadového pogromu v roce 1938 byl Max Moses Löwenstein deportován do Buchenwaldu a tam těžce týrán. Zemřel několik měsíců po návratu do Chemnitz 14. července 1939.

Gilel Reiter (nar. 1878) byl v roce 1938 během "ochranné vazby" v Buchenwaldu krutě týrán. Otci rodiny, který byl vážně nemocný na ledviny, byla odepřena jakákoli lékařská pomoc a 18. února 1944 v Chemnitzu v agónii zemřel. Jeho pohřeb na židovském hřbitově v Altendorfu, který byl považován za ilegální, rodina s velkými obtížemi zorganizovala během zimy.

Jacob Ralf Götz (nar. 1913), který zde kdysi žil, patřil k obchodnické rodině, která převzala bývalé židovské obchodní domy bratří Böhmů. Po "ochranné vazbě" v roce 1938 se mu v roce 1939 podařilo uprchnout do Holandska. V letech 1942/43 žil v ilegalitě, dokud nebyl udán sousedy a 19. 10. 1943 deportován do Osvětimi. Tam byl 31. března 1944 zavražděn.

Zde se nacházel židovský domov důchodců v Chemnitzu. Jeho tehdejší ředitelka Marie Doernbergerová (rozená Marie Levingerová v roce 1883) pocházela z Berlína, kde žila až do roku 1940. Domov důchodců byl v roce 1943 uzavřen a všichni jeho obyvatelé a zaměstnanci byli deportováni do Terezína. V roce 1944 byla vdova poslána do Osvětimi, kde byla 14. října 1944 zavražděna.

David Klebe (nar. 1873), poslední předseda židovského kulturního spolku v Chemnitz, byl v roce 1942 zavražděn v Treblince. Po nedobrovolném přestěhování z domova do jednoho z městských židovských domů byl bývalý obchodník s obilím 7. září 1942 nejprve deportován do Terezína.