Položení základního kamene 5. prosince 2019

Kámen úrazu pro Gertrudu Sternovou

Sociální demokratka, volnomyšlenkářka a kariérní poradkyně Gertrud Sternová se ve 20. letech 20. století usilovně snažila o úspěch Chemnitzského centra pro vzdělávání dospělých, které bylo založeno v únoru 1919. Byla vedoucí "pracovní skupiny pro ženy". Až do zrušení střediska pro vzdělávání dospělých v březnu 1933 byla jednou z nejdůležitějších kontaktních osob pro ženské otázky v Chemnitzu. Kvůli své dlouhodobé politické angažovanosti se Gertrud Sternová stala záhy terčem zájmu nacistických úřadů, a proto byla od 9. března do 5. listopadu 1933 držena v "ochranné vazbě". Jako bývalá městská radní byla znovu zatčena v červenci 1944 v rámci "Akce Gitter" a "jen o vlásek unikla koncentračnímu táboru", jak později napsala. Zemřela 29. září 1977 v Karl-Marx-Stadtu.

Sponzor: Centrum vzdělávání dospělých Chemnitz

Kámen úrazu pro Herberta Kaulfusse

Sociální demokrat Herbert Kaulfuss se narodil v roce 1912 jako syn kameníka. Rodina se koncem dvacátých let přestěhovala do bytu na předměstí Gablenz. Kaulfuß se vyučil zednickému řemeslu. Byl raným stoupencem cílů Socialistické dělnické mládeže. Trvalé zásluhy si získal výstavbou chaty Keilberghütte dva kilometry od Oberwiesenthalu, kterou finančně podporoval. Stavitelé byli národními socialisty špehováni, pronásledováni a v některých případech vzati do "ochranné vazby" již v roce 1933, včetně Kaulfuße. Ten se proto koncem roku 1933 rozhodl z Německa uprchnout. Společně se svým přítelem truhlářem nastoupil 22. prosince 1933 v Hamburku na osobní loď. Během plavby se utopil u brazilského pobřeží.

Sponzor: VVN-BdA Chemnitz

Kameny úrazu pro rodinu Frischových

Rodina Frischů byla jednou z židovských rodin v Chemnitzu, které byly během šoa zcela vyhlazeny národními socialisty. Obchodní cestující Jakob Frisch žil v Sasku od roku 1921. Na jaře 1923 se ve Vídni oženil s Ryfkou Kirschenovou. Od té doby žil se svou ženou na Wiesenstraße 52, kde se jim v následujících letech narodily dcery Erika a Charlotte. Ryfka Frischová kolem roku 1935 vážně onemocněla a koncem roku 1936 byla hospitalizována ve státním sanatoriu Hochweitzschen. Od té doby žily dcery ve školním věku v židovském dětském domově v Lipsku. Jakob Frisch byl v lednu 1940 zatčen a poslán do koncentračního tábora Sachsenhausen. Ryfka Frischová byla zavražděna 19. července 1940 v Pirně-Sonnensteinu v rámci nacistické vražedné akce "T4". Život Jakoba Frische skončil 4. června 1941 ve stejném vražedném centru. Erika a Charlotte byly 10. května 1942 deportovány z Lipska v transportu středoněmeckých Židů do ghetta Belzyce u Lublinu, kde byly zavražděny.

Kmotři: Mgr: Hanife, Sylejmani: Kerstin Hermann-Nitz, advokáti Georgi & Hartmann, Hanife, Sylejmani

Kámen úrazu pro Alici Glaserovou

Alice Glaserová byla průkopnicí první židovské mateřské školy v Chemnitzu. Pocházela z vážené obchodnické rodiny ve městě. Její otec byl spolumajitelem módního domu Gebr. Wertheimer na Johannisplatzu, který byl založen v roce 1889. Alice navštěvovala dívčí gymnázium. V den svých 25. narozenin se provdala za lékaře, sociálního hygienika a sociálního demokrata Dr. Kurta Glasera. Manželé žili nějakou dobu v Berlíně, kde se jim narodila dcera Marianne. Alice Glaserová byla jednou z žen, které v roce 1925 založily místní pobočku Svazu židovských žen. V této funkci se zasloužila o založení mateřské školy v únoru 1927. Alice Glaserová, která od roku 1928 studovala na Bauhausu, žila naposledy v Berlíně. Dne 14. listopadu 1941 byla 48letá Glaserová deportována do minského ghetta a tam zavražděna.

Sponzor: škola Montesorri

Kameny úrazu pro rodinu Löwiových

Hodinář Lieber Löwi patřil k Židům z Chemnitzu, kteří si uvědomovali potenciální nebezpečí, jež jim a jejich rodinám hrozilo v souvislosti s bojkotem, který na jaře 1933 zavedl nacistický stát, a proto se k zemi včas obrátili zády. Na jaře 1920 se v Chemnitzu oženil s Ester Wurzelovou, dcerou obchodníka. V roce 1926 si manželé našli vhodný byt v činžovním domě na adrese Bismarckstraße 9. V roce 1926 se manželé přestěhovali do Německa. V té době Lieber Löwi také převzal hodinářskou firmu, kterou vybudovala jeho žena. Jejich děti začaly koncem dvacátých let chodit do školy. V roce 1934 manželé opustili zemi a rozhodli se žít v Polské republice. O místě jejich pobytu nelze učinit žádné spolehlivé prohlášení. Ví se pouze, že na podzim roku 1940 žili v Sędziszówě. Rodina byla následně zavražděna v některém z nesčetných ghett nebo vyhlazovacích táborů v okupovaném Polsku.

Kmotři: Tabea Böhme, Ines Schwittaua, Martina Lange, Beate Legler

Kámen úrazu pro Dr. Ernsta Martina Müllera

Lékař Dr. Ernst Martin Müller byl jedním z mnoha Židů v Německu, kteří se tváří v tvář hrozbě deportace rozhodli "utéct na smrt". V letech 1901-1905 studoval medicínu v Königsbergu. Počátkem roku 1913 absolvoval doktor Müller odbornou praxi v Breslau a poté se usadil jako specialista na kožní a pohlavní choroby v Chemnitz. Jeho ordinace se nacházela ve vnitroměstské kancelářské budově na adrese Lange Straße 12. Na podzim roku 1926 se doktor Müller v Mnichově oženil s koncertní pěvkyní Helene Marií Wintererovou, křesťankou. V září 1938 mu nacistické úřady odebraly licenci k výkonu povolání židovského lékaře. Manželé se poté přestěhovali do Mnichova. Když se v létě 1942 téměř každý týden shromažďovaly "transporty Židů", rozhodl se doktor Ernst Müller 30. srpna 1942 spáchat sebevraždu.

Kmotři: Müller, Müller, Müller, Müller, Müller: Müllerovi rodiče: Friedrich Schönemann, Ruth Hellmannová

Kámen úrazu pro Fritze Bernsteina

Fritz Bernstein byl jedním z německých Židů, kteří byli připraveni bojovat proti nacistickému státu se zbraní v ruce. Vyrůstal v úspěšné rodině továrníka. Jeho otec Hans Bernstein se ve městě proslavil, když v roce 1927 nechal u architektů Kornfelda a Benirschkeho postavit moderní tovární budovu pro svou továrnu na mechanické vlněné zboží na adrese Zwickauer Straße 173/175. V roce 1928 se mu podařilo postavit tovární budovu, která byla v roce 1928 dokončena. Během světové hospodářské krize továrna na vlněné zboží zkrachovala. To také znamenalo, že se rodina musela na podzim roku 1934 vzdát své vily na Parkstraße. Poté emigrovali do Holandska. Fritz Bernstein se v roce 1935 přestěhoval do Londýna. Dne 24. ledna 1940 byl přijat do 97. pionýrského sboru britské armády. Jeho jednotka byla dislokována v oblasti Cardiffu. Zemřel ve vojenské nemocnici 4. srpna 1942 v důsledku infekce.

Sponzor: Agricola Grammar School

Kameny úrazu pro rodinu Nussbergů

Pětičlenná rodina Nussbergů patřila k polsko-židovským rodinám z Chemnitz, které byly zatčeny v rámci "akce Polsko" (1938) a deportovány do své domnělé vlasti, kde byly po roce 1941 zavražděny v některém z četných nacistických ghett nebo vyhlazovacích táborů. Obchodník Samuel Aron Nussberg žil v Chemnitz od listopadu 1922. V létě 1923 si otevřel obchod s punčochovým zbožím ve čtvrti Reitbahn. Následujícího roku se zde oženil s Friedou Avramovici. Manželé měli tři děti: Rachelu, Manfreda Mosese a Fany Rosu. V polovině 30. let si rodina konečně našla vhodný byt na Kaßbergu. Dne 28. října 1938 byla rodina z Nussbergu odvezena říšskou dráhou do Polska, kde si našla bydlení v Krakově. Dne 17. února 1941 byli manželé i s dětmi deportováni do tábora Leibitsch. Poté se jejich stopa ztratila.

Kmotři: Mgr: Katja Knop, Markus Eidam, Frank Luge, Dr. Gunnar Müller a Simone Neddermann, Konrad a Beatice Reinholdovi.

Kámen úrazu pro Jacoba Degena

Ve své prvotině "Nicht alle waren Mörder - Eine Kindheit in Berlin" (1999) napsal herec a spisovatel Michael Degen o osudu Žida v nacistickém státě. Popsal v něm také strašlivý osud svého otce. Obchodník s textilem Jacob Degen se koncem roku 1922 oženil v Chemnitzu s Annou Rosalií Rudolfovou. Manželé měli dva syny. Rodina žila od konce dvacátých let v Kaßbergu. Později se přestěhovali do Berlína-Tiergartenu. Jacob Degen byl 13. září 1939 zatčen a deportován do koncentračního tábora Sachsenhausen, kde byl v následujících týdnech krutě týrán. Otec rodiny byl propuštěn 2. února 1940. Navzdory intenzivní péči se Jacob Degen ze svých zranění nikdy nezotavil. Michael Degen ve svém románu poznamenal: "Zemřel po dvou měsících v hrozných mukách" v berlínské židovské nemocnici.

Kmotři: Miloš Degen, který byl v roce 1928 vdovcem, a jeho otec, který se narodil v roce 1928 v Praze, byl v roce 1928 vdovcem: Degenovi rodiče: Ralf a Andrea Pötzschovi

Kameny úrazu pro Güntera Neubauera a Adele Pragerovou

Günter Heinz Neubauer a Adele Pragerová byli zavražděni v rámci nacistického programu T4 v bývalé státní nemocnici Pirna-Sonnenstein. Vzhledem ke svému zdravotnímu stavu strávili nějaký čas ve Státním vzdělávacím centru Chemnitz-Altendorf. Günter Neubauer byl odtud 30. května 1940 převezen do státního ústavu Arnsdorf, kde se nacházel "mezistátní ústav" na cestě k násilné smrti. O pouhých šest týdnů později byl tento jedenáctiletý chlapec spolu s mnoha dalšími pacienty převezen do Pirny-Sonnensteinu a tam téhož dne zplynován.

Adele Pragerová, provdaná za židovského obchodníka, byla ve státní nemocnici Lipsko-Dösen od roku 1907 kvůli nevyléčitelné nervové poruše. Na konci roku 1939 byla převezena do Chemnitz-Altendorfu. Odtud byla matka dvou synů 29. května 1940 převezena do Hubertusburgu a o tři měsíce později do Großschweidnitz, kde se nacházely další "přechodné ústavy". Dne 25. září 1940 byla Adele Pragerová převezena do "eutanazijního" ústavu Pirna-Sonnenstein a tam zavražděna.

Kmotři: Mgr: Udo Schreyer, Dieter Nendel