Po dobu 100 let: Chemnitz, organizované zahradní město s pozemky
Heiko Dittrich & Roland Kaden
"K měšťanství se zahradními trpaslíky máme ještě daleko," říká Heiko Dittrich, vedoucí pracovní skupiny pro historii Spolku zahrádkářů Chemnitz. Společně s Rolandem Kadenem a členy 180 zahrádkářských spolků v Chemnitz letos slaví 100. výročí založení. Městský svaz to bere jako příležitost vložit srdce a duši do vydání ilustrované knihy zachycující zahrádkářské spolky. Aktualizuje se také kronika svazu zahrádkářů.
Jak oslavíte 100 let Svazu zahrádkářů Chemnitz? Roland Kaden: V průběhu roku se konají různé akce ke 100. výročí. Vrcholem bude listopadová dobrovolnická akce.
Heiko Dittrich: Každé dva roky se koná tato čestná akce, na kterou je pozváno přibližně 500 hostů z hnutí zahrádkářů. Vyznamenáváme různé členy a lidi, kteří dosáhli něčeho výjimečného. V předchozích letech jsme akci pořádali v jídelně v Reichenhainer Straße. Plány na letošní rok ještě nejsou definitivní. Možná půjdeme na výstaviště v Chemnitz nebo na stadion v Chemnitz.
Kterého vrcholu výročí se může zúčastnit široká veřejnost?
Heiko Dittrich: Veřejnost se může zúčastnit klubových oslav, které se letos konají. Máme několik klubů, které slaví 100. výročí založení. Na těchto oslavách se podílí i městský svaz. Pracujeme na ilustrované knize k tomuto výročí, která by měla vyjít koncem podzimu. Je to pro nás velký úkol. Připravujeme dvousetstránkovou ilustrovanou knihu o všech 180 zahrádkářských sdruženích městského svazu. Možná se v ní pozná 15 000 našich členů. Jsou v ní vyobrazeny zahrady, klubovny a aktivity ve sdružení. Jsou zde historické fotografie a letecké snímky. Na jejím sestavení se podílel zejména Roland Kaden spolu s naší pracovní skupinou pro historii a pracovní skupinou pro kroniku.
Dočasnou pracovní skupinu pro historii, která existuje od podzimu 2016, tvoří 18 zahrádkářů a kronikářů: Heiko Dittrich, Karl-Heinz Renner, Armin Menzer, Barbara Schubert, Marco Köstner, Martin Neumann, Jürgen Kosche, Sabine Brauer, Steffen Lexow, Helga Bünning, Roland Kaden, Frank Haubold, Lutz Siegert, Cordula Steinz, Edda Grünert, Konrad Kunze, Sigrid Kunze a Anett Quanz. Společně se zabývají historií městského spolku a hnutím přídělových zahrad v Chemnitz. V loňském roce byl například v časopise Chemnitzer Roland u příležitosti 100. výročí publikován pečlivě zpracovaný článek o historii přídělového zahradničení v Chemnitz. V letošním roce vyjde velká ilustrovaná kniha o hnutí zahrádkářů a kronikáři v současné době pracují na rozšíření kroniky o roky 2009 až 2019. Budou v ní představeny nejdůležitější události, změny a aktivity městského spolku.
Jak a proč vás napadlo sepsat historii hnutí zahrádkářů?
Roland Kaden: Souvisí to s tradicemi, které se ve svazech a sdruženích pěstují již desítky let. Proto byla při městském svazu založena pracovní skupina pro historii. Ta v této podobě v dobách VKSK (Svaz zahrádkářů, osadníků a chovatelů drobného zvířectva, v dobách NDR, pozn. red.) neexistovala.
Dittrich: Již v době NDR existovaly různé aktivity směrem k historii. Například jako fotokroužek. Pracovní skupina vznikla až po znovusjednocení, vlastně od roku 2004. Od té doby dochází ke každoročnímu setkávání, a tím i k výměně zkušeností mezi kronikáři ve městě. Na 180 spolků má 40 až 50 kronikářů. Jedním z cílů pracovní skupiny je najít kronikáře pro každý spolek. Existují však i spolky, které mají s kronikou jen málo společného.
Je třeba rozvíjet zálibu v kronikářství?
Heiko Dittrich: Přesně tak. Pokud tato vášeň chybí, pak je to obtížné. Ve většině případů se najde někdo, kdo má, jak říkáte, "vášeň" a kdo na ní pracuje a pravidelně v ní pokračuje. Vše z minulého roku je sepsáno i s obrázky a tak dále. Díky tomu je mnohem snazší udělat z toho kroniku. Někteří to dělají formou kalendáře s daty a historií klubu na zadní straně nebo formou DVD s obrázky. V dnešní době máte mnoho možností. Nemusí jít jen o kroniku v této tištěné podobě.
Odkud berete informace, když takové formáty nejsou k dispozici?
Roland Kaden: Jsou to archivní materiály ze spolků, ze sdružení, z Muzea malých map v Lipsku, ze státních a městských archivů.
Heiko Dittrich: Využíváme městské archivy, archiv Freie Presse, městskou knihovnu a samozřejmě hlavně archivy jednotlivých spolků, pokud jsou k dispozici. Shromáždili jsme obrázky a sestavili texty. A to vše dělala pracovní skupina na dobrovolné bázi. Ale naší hlavní prací v tomto roce pro všechny členy je ilustrovaná kniha se 180 kluby. Na ní bylo odvedeno mnoho dobrovolné práce. Každý z nás do této ilustrované knihy investuje spoustu času.
Fotografie do ilustrované knihy jste pořídil sám?
Roland Kaden: Ano, všechny. V pracovní skupině se na nich podíleli téměř všichni kronikáři. Bylo to neuvěřitelné úsilí a skvělá týmová práce.
Dittrich: Někteří z nich poskytli fotografie, pro jiné bylo obtížné získat snímky. Naše sdružení je dobrovolná organizace - je dobrovolné. My v pracovní skupině jsme se dohodli, že budeme jezdit do klubů a fotit tam. Samozřejmě to všechno obnáší práci a především čas.
Odkud pramení vaše nadšení pro téma kroniky?
Roland Kaden: O příběhy a historii jsem se zajímal už v raném mládí. Zejména o vše, co souviselo s událostmi ve městě a historickým vývojem. Pokud chcete, v sedmnácti letech jsem chodil na zahrádku a seznamoval se s tím vším. Už tehdy se našli dobří lidé, kteří vedli kroniky. Tehdy jsem objevil svou vášeň pro zahrádkářství a zahrádku. Od šedesátých let jsem byl více než 40 let členem předsednictva sdružení zahrádkářů Kappel a v roce 1971 jsem byl zvolen předsedou. V roce 1960 patřil tento spolek s přibližně 510 zahrádkami k nejkrásnějším a největším v Karl-Marx-Stadtu. V 70. letech jsem pak působil v představenstvu městského svazu, později v představenstvu městského obvodu - vše na dobrovolné bázi - a nemohl jsem se této věci vzdát, a tak jsem do svazu a hnutí přídělových zahrádek plně prorostl.
Heiko Dittrich: Vyrostl jsem s hnutím přídělových zahrad. Už jako dítě prostřednictvím své babičky, která měla v Limbachu-Oberfrohně zahrádku. Od dětství jsem se v tamní zahradě věnoval allotmentu, osobně se zajímám také o místní a lokální historii a od počátku 90. let jsem spolu s obrazovým nakladatelstvím vydal knihu o Limbachu-Oberfrohně "Historie kdysi a dnes", když mi bylo teprve 20 let. Po přestěhování do Chemnitz jsme si s manželkou pořídili v Chemnitz přídělovou zahradu - v našem sdružení Luisenhöhe. V roce 2004 spolek slavil 100. výročí založení a my jsme si dali za úkol napsat kroniku spolku. Tak jsem se stal členem pracovní skupiny městského svazu a v roce 2004 jsem začal pracovat v pracovní skupině a později jsem převzal vedení pracovní skupiny. Tak se spojil můj profesní a soukromý život - můj koníček - obecně historie a samozřejmě historie zahrádkářství. Byl jsem - stejně jako pan Roland Kaden - spoluautorem kroniky, kterou jsme vydali v roce 2009.
Mezitím jsem si uvědomil, že se zahrádkařením na pozemcích nezabývají jen starší lidé. Zahrádka na pozemku omládla - jaká je tam současná situace?
Heiko Dittrich: V současné době dochází ke změně věkové struktury. Stále existuje mnoho sdružení s věkovým průměrem nad 60 let. Nyní však existují i spolky, kde průměr již klesl pod 50 let. Mnoho mladých lidí se pokouší o zahrádkaření. A informace se šíří. Je to příjemný koníček pro volný čas, kdy si můžete odpočinout na zahrádkách s příděly, vypěstovat si vlastní ovoce a zeleninu, vidět, jak rostou, a poprvé je vyzkoušet. Je mnoho mladých lidí, kteří tráví prázdniny na zahradě.
Je Chemnitz příjemným městem pro zahrádkáře?
Roland Kaden: Chemnitz byl vždy příkladně zeleným městem, skutečnou oázou. Chemnitz je jedinečné město, pokud jde o památky, zelené plochy a parky. Řekl bych, že Chemnitz je vzorem v Sasku i v celém Německu.
Heiko Dittrich: Ano, když si vezmeme za příklad "Gartenstadt Gablenz" z 20. let 20. století. Náš spolek byl založen v roce 1919 a jeho zakladatelem byl Dr. Walter Oertel. Ten se ve sdružení velmi angažoval v boji proti konzumu. Především proto, že tovární dělníci potřebovali něco zeleného. Po první světové válce v roce 1919 vzniklo mnoho přídělových zahrad a v roce 1929 byl Chemnitz městem s největší hustotou přídělových zahrad. V roce 1937 bylo navíc městu Chemnitz uděleno ocenění Zlatý rýč. Lze tedy říci, že Chemnitz je již 100 let městem přídělových zahrad. Dokonce i v dobách NDR, hlavně od 70. let 20. století, přibylo mnoho dalších míst s přídělovými zahrádkami. Bylo třeba vybudovat vodovodní a elektrické vedení a zřídit cesty. Vznikla celá infrastruktura, budovala se zahradní centra atd.
Hnutí přídělových zahrad je také kulturním přínosem. V roce 2025 chceme být hlavním městem kultury. Čím k tomu může přispět hnutí zahrádkářů?
Heiko Dittrich: Přídělové zahrady nabízejí také prostor pro sociální a kulturní projekty. Do přídělové zahrady například chodí skupiny z mateřských škol a starají se o záhony. Existují zahrady pro seniory. Ve spolcích máme také zahrady odborných poradců, které mohou členové navštěvovat. V roce 2018 jsme pak ve "Vereinigte Kraft" uspořádali umělecký festival "Begehungen". Tam mohli umělci po 14 dní realizovat své nápady v prázdných zahradách. Ke kultuře může přispět svými nápady a projekty i hnutí zahrádkářů. Už jsme měli čtení, už jsme měli bohoslužbu - to všechno jsou věci, které byste si se sdružením zahrádkářů nutně nespojili. K buržoazii se zahradními trpaslíky máme ještě daleko.