Poklady všedního dne ze skla

Linda Pense

Do 1. prosince je v Průmyslovém muzeu k vidění výstava "Jsem celý ze skla. Marianne Brandtová a sklářské umění dneška." Projekt uměleckého sdružení Villa Arte ve spolupráci s Průmyslovým muzeem se zvláštním způsobem věnuje sklu jako materiálu. U příležitosti 100. výročí založení Bauhausu spojuje výstava díla slavné umělkyně z chemnitzského Bauhausu Marianne Brandt s výsledky 7. ročníku mezinárodní soutěže Marianne Brandt a skleněnými poklady od obyvatel Chemnitz. Mamutí projekt pro Lindu Pense, uměleckou ředitelku nové speciální výstavy.

Jak jste přišla na název výstavy a proč? Linda Pense: Název odkazuje na citát "Jsem celá ze skla" z nepublikované básně Marianne Brandtové z roku 1922. V klasickém modernismu a v Bauhausu bylo průhledné sklo vnímáno jako symbol demokratické a transparentní společnosti. Dnes jsou umělci a designéři fascinováni tím, že sklo nám zviditelňuje svět jako žádný jiný materiál - ať už jde o okna nebo čočky. Proto tento fyzikálně záhadný a křehký materiál neustále nově zkoumají. A co víc, každý má ke sklu nějaký vztah.

Jak dlouho trvá příprava takové výstavy?
Pracujeme na ní už dva roky. První rok to bylo hledání tématu, vypracování koncepce, podání přihlášky, vypsání výběrového řízení a domluva se všemi zúčastněnými. Ve druhém roce se věci staly konkrétnějšími. Bylo třeba udělat úžasné množství organizační práce.

Marianne Brandtová se narodila v Chemnitzu a v roce 1923 vystudovala Bauhaus ve Výmaru. Její kulovité konvice a ploché popelníky z ní udělaly jednu z nejznámějších umělkyň na Bauhausu, kde dominovali muži. Umělecké sdružení Villa Arte jí každé tři roky věnuje soutěž: Marianne Brandt Competition. Letos se koná již posedmé. Z celkového počtu 354 účastníků z 37 zemí nominovala letos mezinárodní porota 60 uchazečů, jejichž díla jsou k vidění v Průmyslovém muzeu. "Soutěž hledá nejlepší umělce v tvůrčích oblastech Marianne Brandt: "Linda Pense vysvětluje, že v současné době se hledají nejvhodnější kandidáti v oblastech produktového designu, fotografie a experimentálního designu. "Letošním tématem je sklo." Sama Brandtová s tímto materiálem hodně pracovala. Některá z těchto děl, například lampy, jsou vystavena spolu s fotografiemi, textovými dokumenty a designovými kresbami z doby jejího působení na Bauhausu.

Co vás osobně fascinuje na Marianne Brandtové?
Hodně experimentovala a často se sama inscenovala, například svými slavnými kovovými a skleněnými šperky. Experimentovala i s lidovým uměním z Krušných hor. Původně studovala malířství, viděla se jako umělkyně a chtěla také vytvořit něco užitečného. "Ani den bez hledání," řekla jednou.
Její síla spočívá v sochařské síle formy. Předměty jako konvička nebo lampy patří k ikonickým objektům Bauhausu, protože mají jemně vyvážené proporce a čistotu, která odpovídá pocitu, jenž lze nalézt i v jejích básních. To je také to, co mě na ní fascinuje nejvíce. Marianne Brandtovou vnímám jako literární postavu, kterou není tak snadné uchopit.

Soutěž Marianne Brandt pořádá umělecké sdružení Villa Arte od roku 2001. Každé tři roky jsou kreativní umělci vyzváni, aby předložili díla na určité téma. "Na začátku roku 2008 jsem dokončila studium průmyslového designu v Halle. Poté jsem chtěla vytvořit něco, co by bylo nejen krásné, ale také užitečné a potřebné," říká Linda Pense. Náhodou narazila na Marianne Brandtovou a umělecké sdružení Villa Arte, které soutěž pořádá. "Ve čtvrtém ročníku soutěže v roce 2011 byl v kategorii produktový design oceněn kolibřík složený z papíru. Porota chtěla vznést otázku: Co vlastně ještě dnes potřebujeme? Přesně tato otázka mi tehdy vrtala hlavou." Filmový projekt o průmyslovém designu, rovněž ve spojení s Marianne Brandtovou, na kterém se podílela, sblížil Lindu Pense se soutěží a její iniciátorkou Ilonou Rosenkranzovou. Ta se jí a dalších kolegů z kampaně zeptala, zda by nechtěli převzít organizaci a v soutěži pokračovat.

Stala jste se tedy okamžitě předsedkyní sdružení Villa Arte?
Byli jsme čtyři mladí lidé, kteří měli organizaci převzít. Zbylí tři ukázali na mě, když přišla řeč na předsednictví (smích). Museli jsme se pak se vším seznámit: jak je sdružení strukturováno, jak psát přihlášky, jaká je logistika soutěže a výstavy. Všechno jsme si důkladně prohlédli. Od domovské stránky přes přihlášky až po slavnostní předávání cen a samozřejmě obsah.

Výstava "I am all glass" kombinuje různé aspekty a umožňuje různé dialogy. Například mezi fotografií a výrobkem a historickými a současnými díly. Obyvatelé Chemnitzu se také mohli aktivně zapojit do výstavy svými osobními památkami na sklo a jeho historii.

"Přihlásilo se 35 předmětů," říká Linda Pense. "Společně s Klubem Solitaer jsme tyto skleněné poklady několik měsíců sbírali a vybírali. Jedna rodina přispěla lampou, kterou jejich prarodiče dostali ke svatbě v roce 1936. Tato lampa se nacházela v bytě na Kaßbergu, který byl zničen při náletu v roce 1945. Pouze lampa zůstala neporušená.

Jak hodnotíte debatu mezi obyvateli Chemnitzu a slavnou dcerou města?
Objevily se vášnivé reakce: Lidé, kteří velmi rádi vyprávěli její příběh. Myslím, že je skvělé, že je tato výstava předmětů každodenní potřeby u nás. Vždyť průmyslová kultura a design jsou o utváření života, o velmi praktických každodenních věcech, ve kterých se lidé ocitají. Obávám se ale, že Marianne Brandtovou stále mnoho lidí nezná. Touto výstavou to chceme změnit.

Čemu se věnujete na plný úvazek?
Díky práci na soutěži jsem se zapojila do souvislostí Bauhausu a spolupracuji s Nadací Bauhaus Dessau. Jejím posláním je uchovávat a zprostředkovávat odkaz Bauhausu. Vedu zde workshopy a vyučuji. Jako designérka jsem stejně jako Marianne Brandtová navrhovala například konvice na čaj. V současné době jsem hlavně umělcem díky dalšímu studiu malby a grafiky.

Chemnitz chce být v roce 2025 Evropským hlavním městem kultury. Myslíte si, že se nám to podaří?
Myslím, že šance jsou velmi dobré. Je patrné, že Chemnitz se velmi angažuje v kandidatuře na Evropské hlavní město kultury 2025. V osobě Marianne Brandtové má Chemnitz významnou osobnost, která přitahuje mezinárodní účast v soutěži a mezinárodní porotu. Tím se otevírá mezinárodní formát, kterého jinak není tak snadné dosáhnout.