Příběh doktora Uhlmanna

Dr. Wolfgang Uhlmann

Učitel dějepisu, předseda Chemnitzského historického spolku, autor historie, spoluzakladatel Průmyslového muzea v Chemnitz: zájmy Dr. Wolfganga Uhlmanna jsou zřejmé: data, fakta a čísla o historii Chemnitz z osmdesátiletého muže přímo tryskají. Starostka Barbara Ludwigová ho za jeho dlouholeté nasazení a neutuchající zájem o přehodnocování minulosti Chemnitz ocenila zápisem do Zlaté knihy města Chemnitz. V tomto rozhovoru prozrazuje, jak ke své vášni přišel.

Proč vás tak fascinuje právě historie Chemnitz? Dr. Wolfgang Uhlmann: Narodil jsem se v Drážďanech a když jsem chodil do školy, měl jsem tam učitelku, která nás hodně učila o minulosti Drážďan. To na mě udělalo velký dojem. Sám jsem se pak stal učitelem dějepisu a dlouhá léta jsem učil v Chemnitz. Jako člověk, který v Chemnitzu nebydlí, jsem měl samozřejmě ve svých znalostech spoustu mezer, a tehdy jsem se začal dějinami Chemnitzu zabývat blíže. Chtěl jsem ji zprostředkovat svým studentům stejným způsobem, jako to kdysi udělal můj učitel v Drážďanech.

Jaký tip byste dal současným učitelům dějepisu, aby jejich výuka byla hmatatelnější?
Musíte začít s hmotnými důkazy, které stále existují. Pokud například učíte o středověkém městě, můžete v městské krajině stále ukazovat části městského opevnění, jako je kupecká síň u městské brány nebo Červená věž. V letošním roce si také připomínáme 100. výročí událostí z 8. srpna 1919, kdy došlo k ozbrojenému střetu mezi dělníky a vojáky Reichswehru, což dokládá památník na hlavním nádraží. Památníky, které se ve městě dosud nacházejí, by měly být využívány.

Jak jste získal své rozsáhlé znalosti o Chemnitzu?
Hodně jsem četl, studoval jsem spoustu literatury a seznámil se s historií mnoha firem, hodně jsem chodil do muzea Schloßberg nebo do městského archivu, abych získal znalosti o minulosti města. To pak vedlo k disertační práci na Vysoké škole pedagogické v Drážďanech o vývoji chemnitzského průmyslu a měšťanstva v letech 1800 až 1871. Poté jsem pracoval na Technické univerzitě, kde jsem měl pracovní skupinu pro regionální dějiny. Díky svým znalostem průmyslových dějin jsem byl jedním z iniciátorů, kteří prosadili založení Chemnitzského průmyslového muzea. Dějinám Chemnitzu jsem se věnoval různými způsoby.

Jak si ale všechna ta historická fakta zapamatovat?
Své znalosti jsem si vždy pěstoval. Když se o ně nestaráte, ztratí se. Protože stále publikuji o některých událostech, přednáším a vedu prohlídky města, stále své znalosti aktivizuji. Historická společnost mi také často předává dotazy. Na spoustu z nich dokážu odpovědět hned z hlavy, ale některé věci si musím znovu vyhledat. Člověk se ale znalostmi neustále zabývá a udržuje si je v hlavě.

Abyste mohl své znalosti a historii předávat dál, pomáhal jste mimo jiné zakládat a organizovat Průmyslové muzeum. Co je na tomto muzeu zvláštního?
Ten nápad vlastně nebyl nic nového. Plány na průmyslové muzeum existovaly už v 70. letech minulého století, tehdy ještě pod názvem Muzeum výrobních sil. Dokonce už pro něj byly vybrány předměty. Jedním z nich byla Hartmannhalle na Fabrikstraße a druhým stará hala pro zásobování energií na Müllerstraße, která již byla zbourána. Plán byl však v osmdesátých letech odložen. Když na počátku 90. let začala velká vlna šrotování, rozhodli jsme se, že nyní je čas zřídit průmyslové muzeum, které by staré stroje zachovalo. Poté jsme založili podpůrné sdružení. Společně s kolegy z Technické univerzity v Chemnitz a vysloužilými pracovníky továrny jsme celou věc rozjeli.

Proč by tam měl být každý z Chemnitzu jednou?
Muzeum ukazuje velkou průmyslovou minulost Německa. V této souvislosti se Chemnitzu začalo říkat "saský Manchester". V Evropě je však více než 40 měst, která mají přezdívku Manchester. Například Tampere jako finský Manchester, Lodž jako polský Manchester nebo Mulhouse jako alsaský Manchester. Je důležité ukázat obyvatelům města, čím kdysi bylo, jaká je jeho historie. Ne aby se tyto události odrážely pouze v literatuře, ale aby existovaly i fyzické památky, například lokomotiva Hartmann nebo první spřádací stroje. V konečném důsledku se nejedná pouze o exponáty průmyslové historie, ale také historie sociální. To přispívá k identifikaci s městem.

Byl jste také spoluzakladatelem Spolku pro historii Chemnitz. Jak vznikla myšlenka založit tento spolek?
Historický spolek nevznikl z ničeho nic. Existoval již jeho předchůdce, spolek Kulturbund. V něm jsem již působil. Chtěli jsme navázat na tradici Chemnitzského historického spolku. Sjednocení v roce 1990 zpochybnilo mnoho starých struktur. To vedlo k založení Chemnitzského historického spolku.

Po devíti letech nyní předáváte funkci předsedy Chemnitzského historického spolku svému nástupci, Dr. Jensi Beutmannovi. Jaké jsou vaše naděje do budoucnosti spolku?
Doufám, že se nám podaří udržet a rozšířit členskou základnu. Většina našich členů je již v pokročilém důchodovém věku. Mnoho našich členů umírá, stěhuje se nebo odchází do důchodu. Ale to není v Chemnitzu nic výjimečného - je to tak u mnoha historických spolků. Spolek a jeho činnost by měly být také více uznávány na veřejnosti, to by bylo velmi žádoucí.

Dr. Wolfgang Uhlmann je chodící knihou dějin. A i když se vzdává funkce předsedy Historického spolku Chemnitz, do důchodu se ještě nechystá. Společně se svou ženou Hildegardou, která si historii Chemnitz jeho prostřednictvím rovněž oblíbila, v současné době pečlivě katalogizuje bývalé chemnitzské průmyslové podniky.

Který historický vývoj města vás nejvíce zajímá?
Nejvíce mě vždy vzrušuje období, na kterém právě pracuji. Dosud jsem vydal dvě knihy o průmyslové historii Chemnitzu, jednu o rané industrializaci v letech 1800-1871 a druhou o vrcholné industrializaci v letech 1871-1914. V současné době pracuji na období 1915-1946. Doufám, že mám před sebou ještě několik tvůrčích let, abych mohl knihu dokončit.

Chemnitz se uchází o titul Evropské hlavní město kultury 2025? Co si o tom myslíte?
Přihláška byla východiskem pro můj návrh vydat společně s Historickým spolkem, Schloßberským muzeem a Průmyslovým muzeem nové dějiny města. Poté jsme vytvořili pracovní skupinu pro dějiny města, kterou vede městský archiv. Získáme titul? Bude to těžké, s Drážďany a Gerou máme dva konkurenty, které není radno podceňovat. Ale přihláška je sama o sobě dobrou příležitostí, aby se lidé blíže podívali na vlastní historii.